Naše poslední povídání skončilo na Smíchově. Slíbila jsem, že další povídání bude o Hřebenkách a Klamovce. Protože však toto povídání je časově náročnější na sepsání, dávám k přečtení tentokrát takovou rychlovku - pár kuriozit a zajímavostí z Malé Strany, v reálu nenáročná krátká vycházka. Výchozím bodem bude Klárov – trasa metra A nebo tramvaje 5, 12, 18, 20, 22, obojí stanice Malostranská.
Odtud pokračujeme směrem ke Karlovu mostu kolem chátrajícího domu U bílé botky (U bílé číše). Dům patřil kdysi herečce Slávce Budínové, po její smrti však postupně ztrácí na své kráse. Dodnes je na něm patrné, kam sahala voda při povodních v roce 2002, která nepochybně přispěla k jeho dalšímu poškození.
Po pár krocích se dostáváme na malé prostranství. Po pravé ruce jsou Vojanovy sady, tady se můžete zastavit. Je tu klid, zeleň, krásné sluneční hodiny a pár zajímavých kaplí. Pak můžete rovně pokračovat ulicí U lužického semináře. Doporučuji však malou zacházku vlevo do Cihelné ulice. U červené budovy bývalé malostranské zbrojnice se cesta svažuje přímo k řece a vám se tak naskytnou méně známé pohledy na mnoho známých pražských památek, vč. Karlova mostu. Pak pokračujeme kolem Hergetovy cihelny a dostáváme se na místo prvního zastavení, které stojí za kratší popis.
První zastavení
– v ulici U Lužického semináře 100/24 najdeme nejužší uličku v Praze. Doporučuji jít pomalu, mně se povedlo napoprvé vchod do uličky úplně přehlédnout. Tuto kuriózní uličku hlídají semafory, neboť dva lidé se tu vedle sebe neprotáhnou. V nejužším místě má pouhých 70 cm a tak žádný rychlý krok přátelé, je to trochu o ústa, schody jsou poměrně strmé. Ulička vede na upravený dvorek restaurace Čertovka a hosté tu mají krásný výhled na Vltavu.
I když jsem sem zavítala jen kvůli fotografování, personál nic nenamítal. Korpulentní německá turistka kdysi v uličce uvízla a hasičům se tak na dvě hodiny postarala o práci.
Druhé zastavení
– tatáž ulice, v těsném sousedství budovy Lužického semináře stojí domek s číslem 86/11. Majitelé, resp. Nájemci, se tu mění. Co však zůstává, je komín na zdejším dvorku. Komín na Malé Straně? Že nevěříte? Opravdu tam tento němý svědek stojí jako pozůstatek bývalé továrny na mýdlo, neboť jeho bourání v husté zástavbě by bylo asi problematické.
Třetí zastavení
– opět tato ulice, ovšem už těsné sousedství Karlova mostu. Na domě č. 76/1 fresky pštrosů, což není nic jiného než původní reklama. Dům U tří pštrosů (Deodatův domek) má velmi zajímavou historii a jedno prvenství – bývala zde první kavárna v Praze.
O kousek dál lze v suterénu rezidence Lundborg spatřit původní pozůstatky Juditina mostu (viz můj článek o kostele Panny Marie pod řetězem). A opět byl bezvadný personál, který celkem bez problému tehdy umožnil prohlídku.
Čtvrté zastavení
– skryta zraku turistů naopak zůstává v Mostecké ulici 47/16 věž bývalého Biskupského dvora, jehož historie sahá daleko do minulosti. Zbytky románských staveb z období slávy biskupského dvora, na jehož rozkvětu se podílel zejména biskup Jan IV. z Dražic, byly objeveny v roce 1928 v souvislosti s výstavbou budov pro ministerstvo financí.
Románské zdivo se nachází ve sklepech této instituce, ale hlavně je to hranolová věž ve dvoře domu (čp. 47/16) v Mostecké ulici. Ta však zůstala skryta i mně.
Pan vrchní z restaurace, která v domě U tří zvonků sídlí, byl sice fajn, ale odkázal mne do jakéhosi luxusního hotelu na Dražického náměstí, prý bych si tam odtud mohla udělat pěkné fotky věže.
Přiznám se, že kuráž vejít do tohoto hotelu byla tak nějak nedostačující. Takže foto je z netu.
Páté zastavení
– Dům u Flavínů (Splavínů) č. 36/22 na Malostranském náměstí má na své fasádě nádhernou fresku, v současnosti jde o jedno z nejfrekventovanějších míst v Praze. Kdysi zde býval pivovar, ovšem pivo prý údajně chutnalo podobně jako voda z Vltavy. Později tu byla tiskárna. Z turistů ale asi málokdo tuší, že tento dům má opět jedno pražské nej. Vznikly zde první veřejné záchodky v Praze (1938). Žil zde i sochař Josef Nálepa, který jako jediný na světě vytvořil bustu španělského malíře Salvátora Dalího.
O blízké věži domu, ve které bydlel Zdeněk Podskalský jsem na Kudlance psala už v hádankách, resp. dávala její foto do hádanek. Věže sousední Malostranské besedy mají naopak tu zajímavost, že kopule jedné z nich doslova připlula po vodě. Tehdejší transport z Čimic na Malostranské náměstí byl v r. 2008 poměrně náročný a největší z věží díky své velikosti musela být v jednom úseku transportu přepravena po Vltavě.
Naproti Malostranské besedě stojí Šternberský palác. Zde upřete svůj zrak na chrliče vody. Je jich sedm, prostřední větší a po stranách vždy tři, s fantaskními hlavami různých živočichů. Mně se nejvíce líbil trojrožec.
Šesté zastavení
– v Praze najdete mnoho ochranných patníků. Jedny z nejzajímavějších jsem vyfotila před béžově modrou budovou Lichtenštejnského paláce, který je díky své kombinaci barev nepřehlédnutelný. Autorem litinových patníků je Karel Nepraš (1932 -2002).
Modré patníky tu stojí od r. 1993, a ač vypadají stejně, každý je jiný. Nebyly sem osazeny náhodně, symbolizují popravu 27 vůdců Stavovského povstání r. 1621, nad nimiž po Bílé Hoře vynesl krutý ortel místodržící Karel I. z Lichtenštejna, jemuž zmíněný palác patřil.
Vzpomínáte na článek Zašlá sláva o lékárně U černého orla, kde jsem popisovala osud rodu Fragnerů? Tak pokud jen malinko otočíte svůj pohled od patníků, máte tento dům i s obrovským černým orlem před sebou.
Nejen vchod do lékárny, nad nímž bdí černý strážce s roztaženými křídly, nýbrž celý dům je nádherný.
Sedmé zastavení
- šťastnou sedmičkou se pro dnešek rozloučím. Sedmé zastavení je u pomníku mýdla na blízké Kampě. Mýdlo a pomník?
Opravdu tu pomník je, ukryt v záplavě listů přísavníku. Má na sobě i vyrytý špatně čitelný letopočet 1659. Připomíná tehdejší Wendlingerovskou prádelnu. Ovšem mýdlo se v té době prý údajně používalo málo, prodávalo se kusové, a rozhodně nemělo tento oblý tvar. Že by nějaký žert? Kdo ví…
Každopádně tento pomník u vchodu do Nostické zahrady (pro lepší orientaci: v těsném sousedství stojí dvě budovy - Francouzské velvyslanectví a ministerstvo kultury) je svým způsobem pozoruhodný. A navíc Nosticova ulice je oáza klidu, zacházky nebudete litovat.
Možná se tudy proháněl na kole při své nedávné návštěvě Prahy i samotný filmový svalovec Arnold, z televizních záběrů byl zřejmé, že byl kousek odtud ubytovaný. Mimochodem, musím uznat, že tento rodák ze Štýrska, představitel filmového Terminátora, na 68 let vypadá skvěle.
Dnes je to tedy vše. Pokud vás vycházka zaujala, doporučuji pomocí internetu si přečíst více o Biskupském dvoře či domu U tří pštrosů.
Podzimní procházku malostranskými ulicemi
Vám vřele doporučuje
MIA
Co jsem netušila, že ty patníky něco představují, nejspíš si je někdy půjdu pořádně prohlédnout a spočítat. Zajímavé dvojité sluneční hodiny jsou na Malostranském náměstí,ale jsou poněkud schované. http://slunecnihodiny.wz.cz/galerie/gsh_n2/gsh-p1malostranskenamj.htm
mám velmi dobrou kamarádku, obě máme malé děti, čerstvě jsme po mateřské v práci, takže kolotoč, jaký většina z vás zná. Hrajeme spolu občas takovou hru, ale hra je to jen napůl, jmenuje se "co budu dělat až..." A myslíme tím to, až nás děti nebudou tolik potřebovat, až nám začne zbývat volný čas, až se jednou odstěhují nadobro... Je to taková příprava na to, že odejdou za svými životy, což je nyní věc nepředstavitelná. Ale jiní už učinili tu zkušenost, prý to dozajista nastane. :-)
A tak si dneska připíšu na seznam:
"Budu jezdit do Prahy na procházky podle návodů Miy..." Ještě kdyby tak chtěli jako na Slovensku zavést ve vlaku bezplatné jízdné pro důchodce. Při dnešní porodní a důchodové politice státu mám obavy, že co si nenašetříme (a dobře neuložíme), to prostě mít nebudeme. :-(
Děkuji za krásné počtení, šla jsem tamtudy mockrát, ale nekoukám, nevím...
Počasí zatím vycházkám přeje. 