Joe Henry se narodil v roce 1898 v Ogilvie Mountains v povodí řeky Hart. Zlaté horečky, která tehdy zuřila na nedalekém Klondike, se ale příliš neúčastnil. Žil se svou rodinou kočovným životem, protože se lidé jeho kmene Hwech´in řídili hlavně tím, kam zrovna táhla stáda cariboo. V jedenadvaceti se nechal v městečku Eagle na Aljašce najmout na kolesový parník, který tehdy obstarával dopravu mezi zlatokopeckými osadami. Když se na konci léta setkal se svými rodiči, bylo mu sděleno že si bude brát mnohem mladší dívku Annie Mitchell.
Joe tím nebyl příliš nadšen, protože měl s penězi, které právě vydělal. jiné plány. Ale rodičům a indiánským stařešinům se tehdy moc neodmlouvalo a tak se v kostelíku vesnice Moosehide konala svatba.
Mladí manželé se pak odstěhovali zpět do hor, kde se živili především jako trappeři a lovci. Anička během let porodila 13 dětí, z nichž jedno zemřelo brzy po narození, ale většina žije dodnes. Když přišel čas poslat děti do školy, přesídlila rodina zpět do vesničky Moosehide, která je sice vzdálená od Dawsonu jen asi 5 kilometrů, ale nevede tam silnice. Když pak byla v roce 1957 vesnická škola zavřená, přesídlila rodina do Dawsonu.
Joe pracoval dál jako trapper a lodník. V dobách kdy začaly přípravné práce na stavbě Dempster Highway do Inuviku, dělal ve svých rodných horách průvodce zeměměřičům. V roce 1966 ho najal jako průvodce spisovatel Dick North, když hledal původní srub Jacka Londona poblíž ústí řeky Stewart. Jako důkaz,. že se jedná opravdu o srub slavného spisovatele měl kus dřeva s nápisem "Jack London - minér, author".
Nakonec srub našli a kus dřeva zapadl přesně do místa na jedné z klad. Srub byl později rozebrán, odvezen, rozdělen na dvě části a doplněn novými kládami, takže mohly být postaveny sruby dva. Jeden stojí dodnes u nás v muzeu Jacka Londona, ten druhý v podobném muzeu v Oaklandu v Kalifornii. Joe a Dick tam jeli na jeho stavbu dohlížet a Joe, který do té doby neopustil Yukon, byl nadšen především jezdícími schody v nákupních střediscích.
Když děti dokončily školu, přestěhovali se Joe a Annie do svého trapperskeho srubu na Wolf Creeku, asi 50 km na sever po Dempster Hwy. Tam žili až do roku 2000.
Já měl Joea rád pro jeho smysl pro humor a také pro to, že si i přes své stáří a nedoslýchavost pamatoval mé jméno a vždy mě hlasitě zdravil. Potkávali jsme se především v oblíbeném baru zvaném Snake Pit, kde se Joe občas stavil na jedno pivo. Bubnoval pak dlaní do stolu a rytmicky zpíval univerzální indiánskou píseň heja, heja, heja, heja. Když získal pozornost všech přítomných, tak přestal a ďábelský se začal chechtat.
V roce 2000 se dostali oba manželé do Guinessovy knihy rekordů jako nejdéle žijící pár na světě. Vydrželi tam až do Joeovy smrti v březnu 2002. To mu bylo už 104 let a žil ve 3 stoletích...Pohřeb měl slavný, jeho tělo vezlo po zamrzlém Yukonu psí spřežení a jeho ostatky byly uloženy na kopci nad vesnici Moosehide.
Annie žila ještě další tři roky. Byla už na vozíčku v místním domově důchodců, ale pořád vyráběla krásné indiánské mokasíny ozdobené korálky. Zemřela v 101 letech věku, 24 října roku 2005. Protože Yukon nebyl ještě zamrzlý, ale už v něm pluly ledové kry, kvůli kterým nebylo možno použít loď, musel dopravit její tělo na místo posledního odpočinku vedle jejího manžela vrtulník.
Oba ti krásní lidé dnes mají hezky pomník poblíž bývalé indiánské osady Black City, kde se Anička kdysi dávno narodila.
MIKIN,
co to taky zkusí
(tak dlouho vydržet)
Ale to zakonceni "co to taky zkusi (tak dlouho vydrzet)" tam pridala Daniela. Ja ji k temhle doplnkum dal plnou moc.
Vzduch tady sice mame zdravej, ale ja to asi zabalim driv. Kourit jsem sice prestal pred 15 lety, ale pivo a Scotch me nevezmou…...
No, stejně si to nikdo nemůže naplánovat, tak se musíme dát překvapit. A tak se radujme z každého dne, kdy jsme na světě.
Jeste bych dodal, ze ty dve malby jsou od naseho mistniho malire, francouzskeho Kanadana jmenem Halin de Repentigny.
https://www.yukonart.ca/artist/65/6
Ta malba na druhe strance je nastenna, primo v hospode na miste kde Joe rad sedaval.
Mám podobného kamaráda. Ten nenávidí Ruský národ tak silně, že nedávno odmítl koupit kyselé okurky vyrobené v Polsku na ruský způsob. Ale dříve, když zdolával hory Kavkazu, tak mu Ruský chleba nesmrděl. V roce 1968 mu bylo 10 let. Takže o politice věděl prd. Asi měl z Ruského jazyka ve škole čtyřku a táta mu za to nasekal prde. Jinak si to neumím vysvětlit.
Do te doby se nauc poznat rozdil mezi nenavisti k "Ruskemu narodu" a odporem k ruskemu diktatorovi.
