Pro dnešní den jsme zvolily trochu úspornější program, protože jsme chtěly vyrazit na večerní focení. Zahájily jsme obvyklým pochodem směr Koloseum. První zastávku jsme učinily v kostele sv. Petra v řetězech. Čímž začal DEN 4. ...
Kostel sv. Petra v řetězech (S. Pietro in Vincoli)
Kostel postavený v 5. století n. l. byl původně zasvěcen Petru a Pavlovi, ale po té, co papež Lev veliký získal od císařovny Euxodie zaručeně pravé řetězy, kterými byl apoštol Petr spoután v jeruzalémském žaláři, byl Pavel z názvu kostela vyškrtnut.
Hlavní atrakcí trojlodní baziliky jsou samozřejmě ony řetězy a pak náhrobek papeže Julia II. od Michelangela. Ústřední postavou náhrobku je sedící socha Mojžíše. Starý, nicméně stále svalnatý muž s mohutným plnovousem pod paží svírá Desatero a zadumaně hledí vlevo. Z čela mu raší dva rohy, které vznikly chybou v překladu :-) Hebrejský originál příběhu totiž neobsahuje samohlásky. Takže výraz „q r n“ lze přečíst jako qeren neboli roh, či qaran, což znamená zářit. Jisto je tedy, že Mojžíš se vrátil ze Sinaje se znamením, ale jestli to byly rohy nebo svatozář, zůstane tajemstvím.
Podle původního projektu se mělo jednat o velkolepé dílo s bezmála 40 sochami, Mojžíš měl být jen jedna z okrajových postav.
Císařská fóra (Fori Imperiali)
Z kostela jsme pak pokračovaly přes Císařská fóra. Na konci republiky stavební parcely na Foru Romanu došly. Proto Caesar zahájil stavbu nového prostranství v těsném sousedství směrem k Martovu poli. Jeho vzoru následovali další imperátoři, takže v řadě pak postupně vyrostlo Augustovo, Neronovo, Vespasiánovo a Trajánovo fórum. Vznikl tak obrovský komplex veřejných staveb, který poskytoval přístřeší centru politické, administrativní, soudní a hospodářské moci.
Spolu s římskou říší pak zmizela na staletí i Císařská fóra. Znovu přišla na svět, když Mussolini nechal zbourat středověkou čtvrť pro nový bulvár spojující Benátské náměstím a Koloseum, kde se pořádaly nacistické parademarše. Dnes se po obou stranách rušné dopravní tepny rozkládá archeologický park, výzkum stále probíhá.
Zdárně jsme se prokousaly přes dopravní blázinec na Benátském náměstí. Přecházet římské ulice není nic pro slabší povahy. Barvy na semaforu se berou jen jako doporučení. Do vozovky je třeba vstoupit neohroženě, nehledět nalevo ani napravo a hlavně nezastavovat. Jakmile přibrzdíte, vyhodnotí to řidiči jako signál, že mohou jet. Také se nenechte znervóznit, že blížící se auta a motorky nezpomalují.
Nakonec to všichni včas ubrzdí, žádné mrtvoly se na přechodech neválí.
Želví fontána (Fontana delle Tartarughe)
Z Benátského náměstí jsme zamířily změtí křivolakých uliček směrem k Tibeře. Cestou jsme se zastavily u renesanční Želví fontány od Giacoma della Porty a Taddea Landiniho na náměstí Mattei. Želvy byly do sousoší doplněny až v polovině 17. stol.
Kostel sv. Bartoloměje (Chiesa di S. Bartolomeo)
Židovskou čtvrtí jsme došly na nábřeží a odtud po druhém nejstarším římském mostě na Tiberský ostrov. Ve starověku byl ostrov i na něm stojící chrám zasvěceny bohu lékařství Aeskulapovi. Ostrov je totiž takové dost šikovné místo pro zřízení karantény. Dnes tu stojí nemocnice Milosrdných bratří a kostel sv. Bartoloměje, který nechal v r. 955 císař Otto III. postavit pro svého přítele Vojtěcha Slavníka.
Marcellovo divadlo (Teatro Marcello)
Z ostrova jsme se vrátily zpět na pravý břeh k divadlu, které začal stavět Caesar a dokončil kolem r. 13 př. n. l. Augustus a zasvětil ho svému předčasně zemřelému synovci, zeti a designovanému následníku Marcellovi. Na rozdíl od běžné praxe, kdy se divadla stavěla do svahu, toto stojí zcela volně. Kde vzali stavitelé inspiraci ke stavbě Kolosea, je celkem zřejmé. Před divadlem se tyčí tři korintské sloupy Apollonova chrámu.
Posvačily jsme ve stínu kostela sv. Mikuláše v žaláři s výhledem na palác, ve kterém prý bydlel Pilát Pontský.
Kostel Panny Marie v Kosmedinu (Chiesa di S. Maria in Cosmedin)
Na místě nejstaršího a nejvýznamnějšího tržiště antického Říma se v 6. století usadili osadníci z Byzance a postavili zde první křesťanské stavby, mezi nimi také kostel P. Marie v Kosmedinu.
Trojlodní bazilika byla v 8. století na konci každé lodi rozšířena o apsidu, stavební formu, která se zde objevila vůbec poprvé v západní architektuře. Ze stejné doby pochází i biskupský stolec. V průběhu staletí byl kostel mnohokrát přestavován, nakonec byl opět uveden do stavu, v jakém byl ve 12. století. Přízvisko „in Cosmedin“ má původ buď od řeckého „kósmos“ (šperk, ozdoba – vnitřní vybavení je nadmíru cenné) nebo od stejnojmenného místa v Konstantinopoli.
Ústa pravdy (Bocca della Veritá)
V podloubí před kostelem je do zdi zapuštěn poklop z římské doby, který proslavila Audrey Hepburn . Podle středověké pověsti musel každý, kdo se dopustil trestného činu či se zpronevěřil přísaze, vložit ruku do úst antické masky boha Tritóna. Pokud nemluvil pravdu, byl mu ukousnut prst.
Sv. Jiří na Velabru (Chiesa di S. Giorgio in Velabro)
Jen o malý kousek dál jsme si zašly prohlédnout další raně křesťanský kostel z 9. stol. sv. Jiří na Velabru. Stojí na místě říční bažiny (velabrum), kde podle pověsti našel Faustolus Romula a Rema. Ke kostelu byla ve 12. stol. připojena zvonice a předsálí. Portál nad portikem je restaurován, původní vzal za své při atentátu mafie v červenci 1993. Kostel patří Křižovníkům.
A pak už jsme spěchaly domů, protože jsme ještě chtěly jít fotit město za soumraku. Po večeři a krátké oddychovce jsme se přesunuly na náměstí Barberini, kde jsme vycházku zahájily u Tritonovy fontány od koho jiného než Berniniho, že :-)
Fontánu di Trevi jsme si moc neužily, neb se opravuje. Přesto ji davy turistů obléhaly a usilovně fotily. Trochu jsme se zasekly u Pantheonu, kde jsme pozorovaly vtipného klauna a lovce selfíček, takže na náměstí Navona jsme dorazily už za šera. V jedné z kašen tam dováděl racek a užíval si večerní koupel a vůbec ho nevzrušovalo to množství lidu kolem.
Z náměstí Navona jsme pak došly přes Andělský most, kolem Andělského hradu a třídou Usmíření až na Svatopetrské náměstí. Jako osvícenej sv. Petr fakt pěknej, ale stříbrný tryskající fontány na Svatopetrským náměstí, to byla krása nejkrásnější…
Zážitkům ještě nebyl tak úplně konec, neb římské metro jezdí do půl desáté večer a šmytec, jak jsme zjistily po té, co nám těsně ujel poslední vlak… Najít náhradní spoj domů nebylo úplně jednoduchý, ani městští strážníci nám nebyli schopni poradit, který autobus jede na nádraží Termini.
Nakonec nás od čtyřkilometrového pochodu zpět přes město zachránil nějaký Korejec, který nás zkušeně nasměroval na stanici náhradní autobusové dopravy. A jely jsme na černo, protože koupit si lístek taky nebylo kde. Z čehož jsem teda byla trochu opocená. Ale revizor nepřišel a autobus, který nejprve zamířil kamsi na římskou periferii, se nakonec stočil zase zpátky do centra, takže vlastně happy end.
(continua)
Falena Romana
, díky za průvodcovskou službu. Co mohu přičíst k dobru katolické církvi,je, že část vydřených peněz z lidí vrazila do tak nádherných staveb, soch, obrazů..... Jen, aby nám to tam i nadále vydrželo, vyznavači koránu nemají s kulturními památkami slitování.
