Do zpustlého sadu u Břevnovského kláštera se chodilo na rande, lezlo se tam přes rozvalenou zeď od Větrníku. To bylo před desítkami let, v minulém století a zahrady nebyly veřejnosti přístupné. Během začátku jednadvacátého století celý komplex kláštera dostal novou opravenou tvář. Cílem dotací EU bylo zpřístupnění zahrad a sadu, oprava zchátralých stupňovitých teras, opěrných zdí, schodišť, oranžerie, zahradního glorietu Josefky a altánu se studánkou Vojtěškou.
U studánky se podle pověsti sešli roku 993, na základě Božího vnuknutí, kníže Boleslav II. se Slavníkovcem, biskupem Vojtěchem (Adalbertem), aby zde založili první mužský klášter benediktýnského řádu v Čechách. Dva roky na to nechal Boleslav II. Slavníkovce vyvraždit a Vojtěch této smrti jediný z knížecího rodu unikl. Z Čech odešel na misii, aby šířil křesťanství mezi pohanskými pobaltskými Prusy. Těm se to nelíbilo, měli svoje bohy a když Vojtěch, přes opakované varování, vnikl do posvátného háje a tím znesvětil obětiště, byl Prusy sedmkrát proboden kopím a byla mu uťata hlava.
A nejspíš se stal i rituální součástí jejich jídelníčku. Boleslav Chrabrý prý za jeho ovařenou kostru a lebku zaplatil kopu stříbra a ostatky nechal převézt do Hnězdna. Odtud se ostatky vrátily zpět do Čech díky Břetislavu I. V Polsku je sv.Vojtěch nejvýznamnějším svatým u nás je druhý hned po sv.Václavovi a tak jeho sochu najdete na podstavci pod sv.Václavem, jak ho tam usochal Myslbek. Svatí jsou tam čtyři, Anežka, Ludmila, Vojtěch ,to je jasný, ale víte, který je ten čtvrtý? Já se musela jít podívat.
Ale vraťme se do Břevnova, ke studánce, z níž vyvěrá podle našich předků léčivý pramen, jehož voda měla blahodárné účinky zejména na nemocné oči. U studánky se zachovala původní klenba ze 13. století, nad níž opat Beno Löbl nechal vystavět někdy v polovině 18.století současný pavilon. Dnes ovšem voda není vhodná k pití a určitě by nic nevyléčila. Brusnici tvoří studánkový pramen a pak další vývěry, které se přidají cestou, pramen U Markéty, Petynka a Kajetánka.
Brusnice napájela a dosud napájí několik rybníčků, z nichž první dva jsou přímo u Břevnovského kláštera (Velká a Malá Markéta), další u Kajetánky, u Petynky (resp. Vincentina, zvaný Vincek) a nádrž mezi Šleiferkou a Malovankou. Za nádrží u Malovanky podbíhala Brusnice Patočkovu ulici a vynořovala se v zahrádkářské kolonii u starého vojenského hřbitova mezi bastiony barokní Mariánské hradby, kterou tunýlkem podtékala do Nového Světa a Jeleního příkopu. Za tunýlkem stojí roubený dům U Raka, před ním leží několik mlýnských kol, zřejmě i tady byl mlýn. Na konci Jeleního příkopu poháněla Brusnice mlýn pod někdejším rybníčkem v Chotkově ulici a přes Klárov stékala do Vltavy. V posledním půlstoletí byla Brusnice v Jelením příkopu vyschlá a do koryta Brusnice byla přivedena voda z historického hradního vodovodu.
Kde dnes Brusnice opravdu konči, to netuším, nejspíš nově v parku na Hládkově v rybníčku (nyní pojmenováno Park Maxe van der Stoela), ale při mé poslední návštěvě tam byla jenom betonová pánev bez vody, takže asi končí už u obří mimoúrovňové křižovatky na Malovance, kde je svedena do kanalizace. Na Hládkově, než vystěhovali zahrádkáře a začali vrtat, tak vojenský hřbitov býval oáza klidu, v zahrádkách jste mohli vidět i mloky, skokany, ropuchy, to všechno je dnes pryč, zalité betonem.
Představy developerů s celou oblastí kolem Malovanky a Petynky jsou poněkud deprimující, přes četné protesty a petice místních obyvatel, se zde zabetonovaly rozsáhlé plochy. Petice nezmohly nic, nejnovější zprávou je prosazení obří stavby Operačního a dopravního centra Malovanka, ze kterého bude řízen provoz v metropoli, včetně tunelového komplexu Blanka. Ten bude stát na místě slibované zeleně, nad kráterem Strahovského tunelu.
A stále trvá záměr zbourat staré usedlosti. V roce 1996 získal nově vzniklý Nadační fond Vincentinum, který se hlásil k charitativní tradici, Petynku a především velice lukrativní pozemky bezúplatným převodem od ministerstva vnitra. Slíbil, že bude objekt udržovat a po dobu 25 let zde bude provozovat charitativní činnost. Od té doby nevyvíjí žádnou charitativní činnost. Jen připravuje ve spolupráci s developerskou společností Geosan Kappa a stavitelem firmou Loxia (stejný stavitel jako u Kajetánky), stavební projekt rozměrného komerčního bytového domu pro seniory na místě Petynky.
Stávající pozemek chce vyčistit zbouráním Petynky. A skleněnými a kovovými sedmipatrovými skelety obestavit zbylý památkově chráněný osmiboký uzávěr, jediný pozůstatek kláštera kajetánského řádu z barokní kaple Panny Marie Ötingenské (Kajetánská kaple). Druhá demolice hrozí tzv. břevnovskému mrakodrapu v Radimově ulici.
Relativně lepšího osudu se dočkala Kajetánka V roce 2008 začal na pozemcích stavět zahraniční investor 140 luxusních bytů. Po dokončení prodal usedlost a park s místním rybníkem za symbolickou korunu městské části Praha 6. To proto, že Praha 6 povolila investorovi zastavět část zeleně bytovými domy. Stavitelem byla firma Loxia, která je autorem obří bytové bedny nad Kajetánkou. Díky této transakci je v usedlosti restaurace s přijatelnými cenami, park je k dispozici veřejnosti a Kajetánská oranžerie je citlivě upravena na luxusní byty.
Šlajferka dnes opět slouží jako charitní dům Kongregace školských sester. V šedesátých letech tu bylo TV studio, později populární klub Na Petynce. Šlajferka září novotou, ale Malovanka, která patří stejné kongregaci, je dnes už nenávratně ztracena. Starobylá zákoutí v okolí Malovanky, která po staletí brala názvy od původních usedlostí, pomalu, ale neúprosně mizí.
Jak se budou tato místa nazývat v budoucnu? Seniorka? Loxianka??? Geosanka???
Také Jelení příkop prodělal během let změny, tam se podepsalo období socialismu, zmizeli medvědi, z těch zbyly jen zamřížované klece, socha ponocného se přestěhovala z louky na kraj cesty, Brusnice už nepramení ve Vojtěšce, ale je napojena na hradní vodovod. Dobu normalizace nepřežila ani Grotta s umělou zříceninou, kašnou a dvojitým schodištěm, která byla v dobrém stavu ještě koncem 60.let, ale za to tu byl postaven protiatomový kryt, aby zůstali z nás ti nejlepší.
Stále ještě tu najdete slabý pramínek odněkud z hlubin štoly, který proudí do Medvědí studánky. Nově byl probourán podchod pod Prašným mostem, který spojuje horní a dolní část Jeleního příkopu a byla opravena Masarykova vyhlídka od Plečnika. Jelením příkopem je krásná procházka v parném létě, kdy je tu chládek a příkop se dá projít od hospody U Zlaté Hrušky v Novém Světě, až k fíkovně pod Belvederem. Cesta není všeobecně známa, je tu klid a turistů tu potkáte jen poskrovnu a ve všední den ani na ty turisty nenarazíte.
DEERES,
holka s toulavýma botama
Zajímavé povídání a ještě jsi mi ušetřila práci. Když jsem sem dávala článek o Střešovicích , psala jsem o usedlostech jen okrajově s tím, že pás usedlostí kolem Brusnice bude mít samostatný článek. Tak dík.
Ten břevnovský mrakodrap je legrační tím, že pod tímhle názvem se skrývá čtyřpodlažní dům. Jak se ty parametry léty mění.
A na tom mrakodrapu nebýt cedulka, že je to onen dotyčný, tak by se každý mohl domnívat, že to je normální činžák. Kdyby padnul ten, tak za něj bych smutek nedržela.
Je to něco obdobného, jako první pražský panelák v Praze v Ďáblicích z roku 55. Ten také ani jako panelák nevypadá.
Dojdu na poslední stránku a ona je pod článkem podepsaná deeres.
Kde dnes Brusnice opravdu konči, to netuším, nejspíš nově v parku na Hládkově v rybníčku (nyní pojmenováno Park Maxe van der Stoela), ale při mé poslední návštěvě tam byla jenom betonová pánev bez vodykdys tam byla naposled?
