Dnes o petřínských.  Od pradávna se na petřínském kopci rozprostíraly lesy, které byly přibližně ve 12.století nahrazeny vinicemi. Po častém střídání majitelů se přestala vinná réva na Petříně pěstovat, plochy byly osazovány a začaly postupně vznikat první parky a zahrady. Těsně po 2.světové válce byly pozemky spojeny do jednoho celku s názvem Petřínské sady.

    Petřín je vlastně obrovskou, vodou nacucanou houbou, která se tyčí nad Starým Městem. Pokud ale na Petřín půjdeme od Pohořelce, jdeme téměř po rovině. A i přesto kostel sv.Vavřince (dnes hlavní starokatolický chrám) je v Praze nejvýše postavená sakrální stavba.

     V kopci samém se nenacházejí otevřené vodní toky, hydrogeologicky je však oblast Petřína zajímavá. Dole rozpadlé šedé břidlice, nahoře pískovce, nad pískovci opuka, u Nebozízku rozhraní jílovců, z nichž vyvěrají četné prameny, které byly dříve jímány a využívány jako zdroj pitné vody, a to až do 60. let 19.století. Voda byla rozváděna potrubím do paláců, nemocnice, klášterů, kašen, dětských hřišť i škol.

     Pak ale prosákla do vody poškozená kanalizace ze studentských kolejí a Staré Město muselo být napojeno na vodovodní řad.

     Kopec je protkán řadou štol, pozůstatkem někdejší těžební činnosti. Kinská zahrada tak ukrývá 6 jímacích vodovodních štol. Oblast Nebozízku má 4 štoly, z nichž odvodňovací galerie a ochranná štola byly vybudovány pod tělesem lanovky při její sanaci v roce 1985. Další systém 9 štol je na území přilehlém ke Strahovskému klášteru.

     Proto na Petříně - bohatém na vodní zdroje - najdeme studánky, jezírka, rybníčky, vodárny, kašny, vývěry ze štol, vodní schody, pítka, fontány, vodní nádrže i vodopád. Nejznámější a také zázračnou studánkou je Petřínka, napájená pramenem s léčivými a afrodisiakálními účinky. Asi ty účinky má, protože ruskojazyčný cizinec, který se z ní napil, u ní z kamínků vytvořil nápis „Ty vsjo, što mne nado“,  nejspíš pro nějakou Marfušu.

     Ale já bych štěstí nepokoušela, protože to už nějakou dobu pitná voda pro lidi není a je na ní cedule s přeškrtnutou sklenicí.

     Beztrestně se můžete napít pouze ze studánky Hřebenka, protože ta od dob, kdy nad ní postavili strašidelný hotel a strhli vodu, je napojena na městský vodovod. Ještě donedávna se dalo pít i z pítka pod Petřínem kousek od stanice Hellichova. Jenže původni chrlič byl ukraden a voda tekoucí po kamenech a žlábkem je vhodná leda tak pro ptáky a psy, pro žíznivce již méně.

     V roce 1982 byla na den Dětí slavnostně otevřena opravená Petřínka a nad ní instalována plastika dívenky. Pořadatelem bylo ONV Praha 1 a při otevření byl i režisér Elmar Klos, který bydlel v domku s vypáleným sluníčkem u Hladové zdi. Plastiku jsem nikdy neviděla, prý zmizela do 2 dnů... Socha chlapce nad studánkou Hřebenka vydržela jenom o málo déle, také tu někdo odcizil.

     Drobné bronzové plastiky na Petříně mají vůbec smůlu, už nikdy neuvidíte sošky V. Amorta z roku 1907, Rusalku a Vodníka. Rusalka byla ukradena, Vodník následně umístěn do depozitáře. Plastiky byly původně umístěny u jezírka v Květnici. Také tady se měly dít zázraky, sáhnutí Rusalce na prdelku přinášelo štěstí.

      Kopie Rusalky sice existuje, ale je v soukromém vlastnictví Amortových dědiců. Stejně tak v depozitáři skončila od stejného autora plastika Touha, po několika nepovedených pokusech o krádež.

     Snad se dočkáme alespoň instalace kopie plastiky Čtrnáctiletá z roku 1928 od Karla Dvořáka, která stávala dole v zahradě Kinských pod památkově chráněným platanem. Nejdříve byla poškozena a pak i ukradená. Naštěstí jí poznal jeden ze zákazníků starožitnictví a nyní je umístěna v depozitáři.

DEERES,

holka s toulavýma botama

deeres : mia I

díky za rozšíření obzorů.

červenec 03, 2015 08:52