V dnešním článku se podíváme podruhé do Dejvic. Výchozím bodem vycházky bude opět Vítězné náměstí tzv. Kulaťák. Tentokrát ale půjdeme na opačnou stranu.Jihovýchodním směrem se z Kulaťáku vydáme Dejvickou ulicí. Zde mají sídlo dvě divadla s dlouholetou tradicí. Divadlo Semafor a Divadlo Spejbla a Hurvínka.
Hlavně to druhé nemůžete minout, myslím, že Vás (stejně jako mne) upoutá obrovská barevná reklama na štítě jednoho z domů, a bronzová Hurvínkova lavička. Hurvínek se Spejblem jsou velikým lákadlem, neustále se s nimi fotí děti i dospělí.
Původně nebyli tihle dva určeni dětem, sloužili k vytvoření ostré satiry. Z té doby také pramení rčení "Představuješ si to jak Hurvínek válku“. Na počátku své slávy se jmenovali jinak - Spejbl a Spejblík.
Ostatní postavy přibyly později. (Dovolte mi malou vsuvku - pro mého syna bylo kdysi vyslovení jmen téhle dvojice nepřekonatelným problémem. Jako malý neustále komolil jejich jména - Štejbl a Kurvínek). */
Z bronzu jsou i zajímavé sochy koní od Michala Gabriela uprostřed vodní kaskády na bezejmenném náměstíčku mezi Kafkovou a Wuchterlovou ulicí. Koně mají v kohoutku asi 145 cm a jejich sochy byly osazeny v dubnu 2008.
Dominantou tohoto náměstíčka je kostel církve husitské, přesná adresa Wuchterlova 523/5.
Tentokrát jsem měla štěstí a mohla jsem částečně nahlédnout i dovnitř kostela. Ve svatostánku je použito několik stavebních slohů (jak mne poučil u podobných staveb na Smetanově nábřeží můj příbuzný, jedná se o tzv. eklektický styl), z nichž některé prvky připomínají Vladislavský sál na Pražském hradě.
V objektu jen nejen kostel, ale i přednáškové místnosti. Kostel podle projektu arch. Jiřího Stibrala pochází z let 1925 - 1926. Stavbu vedl Alois Zima.
detail kostelní kliky
Kafkovou i Wuchterlovou ulicí lze dojít k nejstaršímu pražskému nádraží – k nádraží dejvickému, které leží na trase Praha - Rakovník. Možná vás tahle informace překvapí stejně jako mne. Nádraží v Dejvicích je totiž starší než obě známá pražská nádraží Wilsonovo a Masarykovo.
Původně se nádraží jmenovalo Bruska a leželo vně městských hradeb. Začínala zde Lánská koněspřežka, která od r. 1830 sloužila k přepravě dřeva z křivoklátských lesů. Z roku 1831 pochází původní budova této koněspřežky. V r. 1855 přichází parostrojní pohon a s ním tzv. Buštěhradská dráha.
Od r. 1868 je trať prodloužena přes Bubny, Negrelliho viadukt až na Masaryčku. V té době rovněž došlo k přestavbě budovy. Z r. 1873 pak pochází nová nádražní budova, nádraží pak bylo v r. 1905 přejmenováno na nádraží Dejvice.
Nádraží hojně využíval prezident Masaryk k přepravě do Lán. Ještě dnes je zde znatelná prezidentská rampa u jednoho z křídel budovy. T. G. Masaryk byl pověstný tím, že za každou jízdu strojvůdci i personálu vřele poděkoval. R. 1927 zde byl vystaven prezidentský salonek. TGM si ho však mnoho neužil. Mj. tělo Masaryka bylo vystaveno zde na nádraží těsně před tím, než se vydalo na svoji poslední pouť do Lán.
V závěrečných měsících II. světové války sehrálo nádraží významnou úlohu v odboji. Pod nádražím je totiž dodnes kryt, kde se schovávali odbojáři. Ačkoliv německý personál nádraží o odbojářích bezpochyby věděl, zřejmě si už vědom německé válečné prohry a nezakročil.
To je tak zhruba vše k Dejvicím (některé z ulic už zřejmě spadají do Bubenče) . Závěrem ještě jedna fotografie.
Když jsem šla za příbuzným na skok do jeho práce v ul. V. P. Čkalova, a pak se vracela ulicí Čs. armády zpět na Kulaťák, zachytila jsem na Náměstí Svobody zajímavý pomník. Má tvar zlomené perutě a po stranách 546 vyrytých jmen připomíná válečné letce, padlé v letec 1939-1945.
MIA,
obdivovatelka nejen Prahy
*/ pozn.red.: Ohledně toho Hurvínkova jména: Podle záznamu rozhovoru s Gustavem Noskem (Kultura č. 30/1957), v němž Nosek mj. uvádí:
„Jednou přišel mezi nás malíř Doležal a Skupa, velmi hrdě, mu ukazoval novou loutku, Spejblova syna. Doležal kouká, uplivne si a povídá: ,No, nazdar, Skupo, co to tu máš za potvoru, to je úplný, s prominutím, kurvínek.'
Tak tedy postavička dostala jméno, ovšem že jsme jí tak říkali jen sami mezi sebou, ven se s tím nemohlo, pochopitelně. Až jednou paní Skupová uhodila hřebík na hlavičku — proč by se nemohl jmenovat Hurvínek? A tak od té doby už člobrdíček na plakátech byl — byl to Hurvínek, neboli Hurvajs, jak mu Skupa říkal nejraději."
Tak jsem vlastně několikrát osobně viděla v divadle Josefa Skupu i jeho manželku a jednou i přišel do ZŠ K.V. Raise na besedu a tam tvrdil, že hurá do vínku dostal proto, že původně obě loutky, které on mluví, jednu normálním hlasem a druhou fistulí, komentovali aktuální politickou situaci. Ale tvoje vysvětlení je hezčí.
