V dnešních toulkách se podíváme opět na Prahu 6, konkrétně do Dejvic. Pomineme-li Hanspaulku a Babu, mohlo by se zdát, že jde o lokalitu pouze s funkcionalistickými stavbami a areály vysokých škol. Já vás však přesvědčím, že Dejvice vám mohou nabídnout mnoho zajímavého. Abych mohla článek proložit více foty, rozdělila jsem povídání do dvou částí. V první části půjdeme z Vítězného náměstí západním směrem na Mydlářku. V druhé části půjdeme opačně, tedy zhruba směrem k Bubenči.
Vítězné náměstí v Dejvicích, zvané Kulaťák, představuje důležitý spojovací uzel. Na Kulaťák jede metro A, jedou sem tramvaje 2, 5, 8, 20, 26 a četné autobusové linky. Však je tu také pořádně živo. Autobusy a tramvaje pravidelně chrlí nekonečné zástupy studentů, mířících Technickou ulicí do areálu ČVUT a VŠCHT. V roce 2009 zde přibyla zajímavá budova Národní technické knihovny, jejíž obrázek přidávám. Studenty nechávám jít za jejich povinnostmi a odbočuji vlevo.
Víra je ptáče, které zpívá, když je noc temná. Toto je citát muže, jehož jméno nese ulice, do níž jsem odbočila. Oním mužem je bengálský básník, nositel Nobelovy ceny za literaturu, Rabíndranáth Thákur. Jeho citáty jsem objevila už kdysi. Tento citát jsem záměrně vybrala, protože mi přijde přiléhavý ke zdejšímu místu.
Víru musel mít zajisté i kardinál Beran (1888-1969) a to nejen z titulu svého kněžského poslání, ale hlavně ve chvílích, kdy mu režim významně ztrpčoval život. Jeho pomník s pamětní deskou stojí na prostranství mezi budovami. Pokud Vás zajímá více osud tohoto statečného muže, lze najít na googlu řadu odkazů.
Od pomníčku zvedám hlavu k budově, jejíž kopule mi připomíná Capitol ve Washingtonu. Jedná se o budovu Arcibiskupského semináře, jehož činnost byla zahájena r. 1635, v budově v Dejvicích začal sídlit o tři století později. Seminář spadá pod UK v Praze.
Ze západní strany je součástí semináře kostel sv. Vojtěcha. Kostel byl postaven stavitelem ing. Františkem Havlenou. Základní kámen byl položen r. 1925 a slavnostně otevřen o dva roky později. Stavbě byly vyměřeny pouhé dva roky, neboť podle trhové smlouvy se měly do konce r. 1927 vyprázdnit všechny místnosti v Klementinu, kde sídlil arcibiskupský seminář. Kostel - původně trojlodní bazilika měl sloužit farníkům pro nově vznikající čtvrť Dejvice. Leč v padesátých letech byl seminář vystěhován do Litoměřic a kostel byl využíván vojskem, po určitou dobu zde sídlilo nahrávací studio Supraphonu a další instituce, z nichž poslední - mezinárodní redakce časopisu Otázky míru a socialismu, přebudovala v 80. letech kostel do velmi strohé podoby. Po revoluci byl kostel vrácen církvi, která jej využívá pro křesťanské kulturní akce, přednášky i bohoslužby.
Víra by mohla být možná mottem i pro dalšího člověka – Vlastu Buriana, jehož vilu najdete kousek od semináře, v Kadeřávkovské ul . 13. Komik, který rozdával radost, musel po válce vypít hořký kalich nespravedlnosti a ponížení. Kromě jiného mu byla zabavena právě tato vila, později mateřská škola, dnes zde sídlí velvyslanectví. Slávu krále komiků tak připomíná jen pamětní deska z r. 1998 na fasádě.
Přecházím Šáreckou ulici a dostávám se do tiché, ale zajímavé uličky Na Vlčovce. Dejvice byly v minulosti protkány vinicemi a usedlostmi, jejichž názvy dodnes najdete v mnoha názvech ulic. V ulici Na Vlčovce stojí některé z usedlostí pěkně za sebou.
První z nich je Strakovka. Nemá nic společného s dnešní Strakovou akademií ani opeřencem. Původně se jmenovala Strachův dvůr, později Strachovka a zkomolením vznikl současný název.
Další je vzorně opravená Hercovka,
k níž trochu nesourodě přiléhlá žlutý domek zahradníka v původní podobě.
Asi nejromantičtější je Vlčovka, obyvatelům se tu určitě krásně bydlí. Trochu jsem jim v dobrém záviděla. Ještě je tu kdesi ve svahu Karlovka, kde sídlí nějaký vědecký ústav.
Pak jsem udělala malou odbočku a vystoupala ulicí U Hadovky a Komornickou k bývalému hotelu Praha. No, moc jsem toho ze zašlé slávy neviděla. Pozemek patří jednomu z našich miliardářů a na území bývalé Mydlářky zbyl pouze původní Pavilon zednářů. A vše hlídají kamery...
Moc se tu nezdržuji a scházím na Evropskou ulici, kde jezdí tramvaje. Evropská ul. 64 – tak na této adrese se nachází bývalá usedlost Serpentka (serpent = had), dnes Hadovka.
Novogotická budova v místě, kde by člověk nic podobného nečekal, je příjemným překvapením. Leč pokud bude zrovna období vegetace, moc toho z její krásy neuvidíme. Ani v říjnu, kdy jsem fotila, se mi nepodařilo udělat fotografie usedlosti v plné kráse. Zeď, závory, kamery, .. Bývalo tu kanadské velvyslanectví, dnes velmi pravděpodobně spojena vlastnicky se sousedními pozemky, na kterých stál hotel Praha.
Moje hodinka v Dejvicích se pomalu chýlí ke konci.
Pokud vy budete mít více času, můžete zkusit některou z následujících variant. Je jich samozřejmě nespočet.
Varianta A – z Evropské např. ulicí na Pískách projít Hanspaulku, kostel sv. Matěje, usedlosti, v ulici Neherovská je vila Lídy Baarové, poobědvat lze v hospodě Na staré faře.
Varianta B – tramvají na Veleslavín, Jenerálku, kostel sv. Jana z Trníčku, projít Šárecké údolí.
Varianta C – přejít Evropskou do Starých Dejvic. Proboštský dvůr, pak na Ořechovku.
Druhý díl Dejvic zase někdy příště...
MIA, obdivovatelka (nejen) Prahy
Momentálně bych se tam ráda podívala , v Muzeu hlavního města Prahy je zajímavá výstava Holešovice-Bubny. A na Pražském hradě něco o zámcích ČR. Ale mám teď manžela ve špitále v krajské nemocnici, tak asi zatím nepojedu. Nemůžu nechat doma nenakrmená zvířata.
Druhou část Dejvic už mám rozepsanou. Z Prahy 6 už pak mám prošlý jen Bubeneč (opravdu je rodu mužského). Ale spíš sem pak po Dejvicích dám botanickou zahradu v Malešicích.
Na podzim byla fotografická výstava o Praze 7, byla venku, rozdělená na tři části. Jedno tablo bylo na Ortenově náměstí (tam jsem si zgustla, protože tam byly fotky ze starých Zátor, které díky metru už neexistují), další nahoře na Letné u Letenského zámečku(tam jsem poprvé uviděla, jak vypadala lanovka nahoru na pláň) a ta třetí byla ve Stromovce u Šlechtovky. Tu snad konečně letos začnou opravdu opravovat.
Ta Šlechtovka je opravdu věčná škoda, zrovna jako třeba Barrandovské terasy. Ty staré fotky Prahy 7 musí být pěkná nostalgie, když jsi to tam znala. Už by k nám to předjaří mohlo maličko nakouknout, aby se dalo jít na výšlap viď?
Výstava o Praze sedm byla paráda, hlavně ty Zátory. To byla vlastně rybářská osada stejně tak, jako na pravém břehu Vltavy v Tróji, tam ještě pár původních domů zůstalo, ale opravdu jenom pár. Osada na levém břehu se jmenovalo podle vymletých děr v písčitém břehu, ve kterých dlouho do jara zůstával led, to jsou vlastně ty zátory. Já to tam pamatuji ještě z dětství, kdy Vltava nebyla plně zregulovaná a my tam chodili bruslit. V létě v písčitých březích sídlili ledňáčci. Ještě začátkem šedestých let, když jsem se přistěhovala, na Zátorách kokrhali kohouti a v domečcích, které měly u oken širkou předprseň kvetly modré a bílé zvonky - ženich a nevěsta. Někdy v té době tam Hynek Bočan Na kovárně částečně filmoval seriál Záhada hlavolamu s Třískou jako Širokem. Ale větší část seriálu byla natočena někde kolem Řásnovky.
