Všichni máme rádi cestopisy, toulky krajinou... Ať je to tou naší, českou, nebo vzdálenou, tou, v níž žijí naše vzdálené kamarádky a kamarádi. Dnes vám nabízím velmi zajímavou - a hodně obrazovou - pohlednici z Chotěšova, kde projdeme s autorem jeden velmi velmi starý a zajímavý klášter...
Až nebudete vědět coby,
osedlejte koně,
vybavte se jen zlehka,
daleká cesta vás nečeká...
Když se blížíte od východu k malému městu, otevře se pohled na monumentální stavbu. Jakoby měla velet širému kraji. Byla založena šlechticem Hroznatou roku 1202 pro řád premonstrátek a za osm let snad dostavěna.
Obraz původního vzhledu se nezachoval, avšak existuje dřevoryt z roku 1642. Dnešní podobu stavbě vdechl Jakub Auguston, to bylo před nějakými dvěma sty šedesáti léty. Z této doby se zachovalo mnoho detailů. Ani nemusíte rýpat do omítky, abyste objevili minulost, čas to zvládl za vás, stavba se pomalu rozpadá, vzdor opravám ze skromných prostředků.
Do stavby vniká voda, odpadávají římsy, v klenbách se rozšiřují trhliny... I když se v prostorách z nejasného důvodu nesmí fotit, zákaz jsem přestoupil a se "špionážním přístrojem" řadu snímků zachytil.
Už cestou ke vchodu po děsivých schodech, které na kopec snad naházel středověký obr, protože ani jeden správně nenavazuje na další, na vás dýchnou věky dávno minulé.
Jak ubíhaly dějiny, klášter byl vícekrát vypleněn, vypálen a vůbec se nějak nezdařil. Při inspekční cestě za vlády Josefa II. byl zjištěn takový morální úpadek, až byla na jaře 1782 stavba uzavřena a ponechána osudu.
Téměř ve všech dolních oknech, a prý je jich dohromady 365, jsou osazeny mříže. Pravá kovářská práce.
Bývalo tu asi rušno. Fasáda nese dodnes patrné stopy po bojích. Stačí se jen rozhlédnout, jeden masívní prut si našla střela a do poloviny jej poškodila. Snad ten kus železa komusi zachránil život.
Kdy se to událo?
Svědkové nejsou.
Podívejme se zblízka:
U bočních dveří jsem zahlédl rezavý mechanizmus. Bývalý zvonek, dokonce i s vodítkem na provaz.
Zvláštní doba, kdy u dveří čekaly bronzové zvonky, až návštěva zacinká ...
Všechny portály jsou samozřejmě kamenné.
Celých čtyřicet let klášter pustl, až si na něj vzpomněl rod Thurn-Taxis. Koupil jej asi z nějaké dešperace, zkrátka - nevěděl co se zlaťáky.
Dalších padesát let o stavbu nedbal a pronajal ji sestrám řádu Navštívení P. Marie, a už v létě 1878 se prostorami rozléhalo štěbetání dívek internátní školy. Dokonce se zachovala listina čtvrtletního vysvědčení z léta 1906.
Všimněte si stupňů hodnocení:
1- velmi dobře
2- dobře
3- dostatečně
4- stěží dostatečně
5- nedostatečně
Klenutou chodbou vstoupíte do kostela. Vitráže platili spokojení rodičové internovaných dívek, aspoň tak praví jejich jména na dolních okrajích barevných sklíček.
Nepatrnými dvířky, že byste si jich sotva všimli, se prosmýknete nad oltář. Jsou tu podivné otvory, uzounká točitá schodiště vedoucí do černých děr, zkrátka - za tmy sem rozhodně nechoďte.
Chodby s klenutými stropy jsou dlouhé, vždyť půdorys stavby tvoří poněkud nepovedený čtverec o straně asi osmdesáti metrů. Cestou lze nahlédnout do cel jeptišek. Žádné těsné komůrky nečekejte, cimry mají asi 6 x3 m.
Kolik útlých nožek asi chodilo po dubové podlaze, že je tak prošlapaná?
Nejen nožek… též tlap v těžkých vojenských botách. V některých celách se topilo. Kachlová kamna byla uvnitř a přikládalo se z chodby po otevření dvířek, podobně jako na zámku Kozel, kde se však konaly prostopášnosti a nebylo vhodné panstvo při laškování rušit. Zde to bylo naopak. Jeptišky totiž nesměly jen tak ven.
I když jsou klášterní zdi na sáh tlusté, tedy dobrého půldruha metru, přesto ve stavbě teplo nebylo. Díváte se na ostění okna.
Propere et prospere je heslo kohosi neznámého a říká: rychle a dobře (co tak kvapem a kvalitně, nevíme)
Dřevo k topení se přiváželo ručním výtahem.
V osmatřicátém roce vrazila do kláštera německá armáda a jeptišky vykázala do malého prostoru, kde přežívaly za těžkým závěsem.
Dřevěná podlaha je zde opět původní.
Co se v klášteře za uplynulé věky dělo, to se nedovíme, ale vzpomeňme na všechny bezejmenné, co odsud již nikdy nevyšli živí.
Na jedné mříži se kdosi snad pokoušel přeříznout rám, tady se touha po svobodě nevyplnila.
Ve vyšším poschodí byly mříže subtilnější. S dnešním nářadím je to práce na chvíli, ovšem tenkrát…
Cesta do sálu v nejvyšším poschodí stojí za námahu. Když zdoláte dubové schody se zcela ohlazenými hranami, ani nemusíte otvírat okna, neb řada jich chybí, naskytne se úchvatný pohled do krajiny.
Stavbě dominují dvě mohutné věže. V jedné bývalo schodiště, po němž se dopravovaly výpěstky ze zahrady. Klášter byl naprosto soběstačný. Druhá věž má vchody zazděné. Co ukrývá, se však neví...
V padesátém roce zabrala celý objekt lidová armáda a ubytovala se tu na dlouho. Hospodařila tady… nu, jak vojáci dovedou.
Na budovách je řada elektrických zařízení, jak kdo časem potřeboval. Poznal by je Alessandro Volta, Nikola Tesla i Elektrozávody, národní podnik, Praha.
V sedmdesátých létech tady sloužil i Karel Kryl.
Část podlah v objektu tvoří červené šestihranné dlaždice. Dodnes po nich lze kráčet bez zakopnutí. Zárubně dveří jsou též původní. Dubové a ručně hoblované.
Dalšími dveřmi mohla procházet třeba i Marie Terezie. Nejsou na nich známky strojního obrábění.
Závěsy pocházejí z dílny skutečného kováře.
Dobrá třetina stavby je ukryta v kopci. Sklepení konventu není bezpečné a bývala zde prý technická zařízení, blíže neurčená.
Při pohledu skrz masívní mříže do neznámých temnot, dostanete pocit dotyku ledové ruky. Všehoschopné pazoury....
Každý klášter míval tajné chodby, ústící i daleko za zdmi. Tady prý žádné nejsou …
Pod budovou prelatury (dnes by se řeklo: generálního ředitelství) sklepení jsou. Račte vstoupit...
Schody do sklepa jsou příkré a když se po několika krocích ocitnete pod zemí, jako byste zaslechli rachocení železné závory a zmizí poslední světelný paprsek.
Mobilní telefon ohluchne.
V mrazivém klidu tu vydržíte celá staletí. (Nikoli v nezměněné podobě.)
Kamenné portály vytesali ve slohu románském i gotickém. Všechny spolehlivě drží tuny zdiva nad nimi a to stovky let.
Zde, při pohledu na základy stavby vás napadne, že tu čas jaksi nemá obvyklou funkci. Tady se nic nemění, snad ani hodiny nejdou. Co asi zůstane po současných výplodech architektů? Když odmyslíme rozsáhlé geologické průzkumy, nesmyslné ceny projektů i prací, zůstane po nich jedno velké prázdno.
Absence ducha. Já dodávám - absence tajuplnosti.
Původní hloubka sklepení není známá,
ale téměř zasypaná velká klenba těsně nad podlahou cosi naznačuje...
Větrací otvor, dobrých sedm metrů vysoko, rozhodně nebyl východ.
Stavba je zbudována z přitesaných kvádrů kamene a cihel roztodivných rozměrů. Jsou tenčí než co praví ČSN, od 3 do 5 cm. Tak dobře, tajné chodby z kláštera nevedou, a co z ředitelství?
Že by prelát, či kdo podniku velel, neměl obavy o svůj mrzký život? Nevěřím! V krajině budou východy tajných slují dávno zasypané. Ale ve sklepích? Nevím.
Je tam tolik zákoutí, tonoucích v absolutní tmě…
V jednom je dokonce studna s průzračnou vodou. Pokud nechcete provokovat temné síly, používání blesku se tady nedoporučuje. Na zhotovení obrázku zbylo jen pár fotonů...
Je tu vůbec divně. V zahradě byla před dávnou dobou poražena lípa o průměru, že by ji dva neobjali. Nejsou vidět ani náznaky pařezu a přesto letos, na jeho bývalém obvodu, vyrazily nové výhony.
Proč ne loni, nebo ještě dřív?
WOLFGANG,
který vás srdečně zve
do Chotěšova
Dokonce se zachovala listina čtvrtletního vysvědčení z léta 1906. Všimněte si stupňů hodnocení: 1- velmi dobře 2- dobře 3- dostatečně 4- stěží dostatečně 5- nedostatečně
ještě o něco skvostnější bylo hodnocení mravů, dost jsem se pobavila, když jsem prohlížela vysvědčení svého prastrýce (r. 1910). taky pětibodová stupnice, přesně znění si už nepamatuju, zkusím pohledat. za to si pamatuju formulaci na prastrýcově vúučním listu (byl písmomalíř):
"jelikož léta v učení zdárně přestál, dáno mu za vyučenou".
inu, jak se nám ty významy posouvají že?
Filmaři klášter milujou a děsí se doby, kdy to bude celý opravený. No ale tahle doba je fakt ještě hodně daleko, takže se tu zatím může vesele natáčet
. (Starostovo dilema by velmi snadno vyřešila darovaná miliarda Kč... 
)Krakonoši, až napíšete cokoli kulturního, dejte vědět. Bude to svátek pro všechny.
Podle tebe jsou všechny pověsti taky bulvár, žejo?
Co taková Bílá paní atd.?
Mně se to moc líbilo, našla jsem si Chotěšovský klášter i na netu. Moc jsem o něm (jsem neznalec, ano) nevěděla, beru to jako dobrý námět na výlet s dětmi.
Wolfgangu díky!
Tak se vomlouvám, že jsem si dovolil bejt lehce kritickej k popisu místa, který znám velmi dobře a kterej mi prostě nesedí. Jdu se preventivně voběsit.
Prosím tě, ale než se budeš věšet, počkej, až bude tma a trošku se vochladí, na zpocenym krku by ti to klouzalo a klouzalo a klouzalo....
