Dnes v zemi zaslíbené naposled. Ráno jsme si tedy sbalili kufříky, nalodili se do autobusu a vyrazili kousek za Betlém navštívit venkovské sídlo Heroda Velikého, kteréžto si pojmenoval se skromností sobě vlastní – Herodion. On Herodes opravdu nebyl troškař. Vzpomeňme například Druhý chrám či Caesareiu...
A protože měl v budování megalomanských projektů značnou praxi, ve stejném duchu se postavil ke stavbě svého letního domku. Správný voják musí mít přehled, i když je na dovolené. Proto uprostřed krajiny navršil nejprve ohromný kopec a na tom kopci si pak postavil palác.
Nebo pevnost? Takovou palácopevnost. Vždyť to říkám, voják :-)
Během první židovské války padla pevnost do rukou židovských povstalců, kteří se zde opevnili a postavili si synagogu a mikve. Po potlačení povstání pevnost bez boje předali zpět Římanům. Ti o ni již však neměli valného zájmu, a tak zůstala opuštěná až do doby, než ji zabrali zelóti, kteří vybudovali v kopci podzemní systém chodeb, úkrytů a nádrží na vodu.
Když zrovna neprobíhá archeologický výzkum, je cesta útrobami kopce přístupná a rozhodně stojí za návštěvu.
Před návratem do Betléma jsme se ještě zastavili na Pastýřských polích, kde anděl zvěstoval pastevcům radostnou novinu o narození Spasitele, což nám paní průvodkyně slibovala už od pondělí :-) a na což jsem se dost těšila.
Ovšem, jak jsem se tak v průběhu pobytu v zemi zaslíbené setkávala s realitou, těšení mě trošku přešlo, páč jsem začala tušit, co nás čeká.
A taky, že jo. Žádná loučka romanticky posetá skalkami uprostřed pustiny, alébrž uprostřed vesnice brána s červeným (pravděpodobně za tmy svítícím) nápisem „Gloria in excelsis Deo“, za ní poměrně decentní zahrada a na konci zahrady ohavný kostelík a nezbytné jeskyně :-)
A pak i my jsme po vzoru pastýřů vyrazili do Betléma, nikoli za Ježíškem, ale za obědem, během kterého nás dostihla zpráva, že letadlo má hodinu a půl zpoždění.
A tak místo, abychom hnili na letišti, zastavili jsme se neplánovaně na předměstí Jeruzaléma v Ejn Kerem (Viničním prameni). Zde na jednom kopci stojí kostel Narození Jana Křtitele, který vypadá dost evropsky a protože postavili Španělé, je celý interiér obložený modře malovanými kachlíčky.
A na druhém kopci pak kostel Navštívení Panny Marie se studnou, kde se těhotná Marie potkala s těhotnou Alžbětou. Nejstarší člen výpravy hromadně zvaný „Dědeček“, výborný to zpěvák, nám v kostele stylově zazpíval Magnificat.
A to bylo naše poslední zastavení v zemi zaslíbené, pak už jen cesta na letiště, nezbytný bezpečnostní pohovor (ti, co neuměli anglicky dostali cedulky s předtištěnými otázkami v češtině a ukazovali na ano – ne :-))) a nezbytný rentgen zavazadel.
Můj kufr byl shledán nezpůsobilým, musela jsem ho vybalit, balíček halvy byl prověřen, že skutečně obsahuje halvu a nikoli semtex a úderem nedělní půlnoci jsme stepovali před letištěm Václava Havla a vyhlíželi odvoz...
Můra Blízkovýchodní
PS.
Kdybychom jeli z toho letiště taxíkem, vyšlo by nás to levněji,
páč asi tak měsíc po té jsem obdržela obálku s modrým pruhem,
že blíže nezjištěný řidič auta registrovaného na mé jméno
překročil v obci Ruzyně maximální povolenou rychlost
a abych se tedy uráčila zaplatit pokutu :-)
Těch cca 1500,-Kč pokuty (když nebudeš protestovat) mu odečteš z kapesného...
v dohledné době se sice nikam nechystám, ale to jsem se do izraele nechystala taky, tak třeba mě matka osud zase něčím překvapí. a kromě toho jsem v rámci překopávání webu a likvidace starých restů dokopala k sepsání nějakých starších zážitků a jeden z nich na kudle ještě nebyl, tak až vám z těch cestopisů trochu odlehne, tak ho sem plácnu
Na druhou stranu je svět pěkně malý, že jo... minulý týden jsme byli v kině na "trabantech", v neděli se chystáme na besedu k filmu... jo, cestovat se dá i zprostředkovaně...
, aby měl kapitál na další výpravy. Na ČT 2 teď bude každou středu sériál o Trabantech a spol., jak se prodíraly Jižní Amerikou. Je to moc hezky udělané - doporučuju shlédnout doma z pohodlí gauče. Je toho tam mnohem víc, než v tom filmu.
Jo a v tom seriálu, v prvním dílu, jak se učili tahat s kinetickým lanem, tak ten chlapík v černém triku s bílým Defíkem je náš kamarád Low...
Ale je fajn, že ty príma lidi se najdou i na jiných kontinentech.
