Když jsem sedala ke klávesnici, abych začala s tímhle naším cestopisem, byly Vánoce právě za námi, zima si dávala dovolenou a počasí vyloženě aprílové. Co s tím? Než abych čekala na sníh nebo počítala, kolik dnů zbývá, než přijde to jaro kalendářové (jak dělá jedna moje kamarádka na facebooku), tak zkusím raději zavzpomínat na naši loňskou (dnes vlastně už předloňskou) dovolenou.
Konečně dovolená...
Náš tým tvoří z hlavní části Drobek, tj. nejdůležitější člen naší výpravy, Land Rover Discovery II, vybavený rozkládacím spaním vzadu v autě a střešním stanem, čili náš expediční mezonet. Další malé úpravy, jako zvednutí podvozku, větší kola, naviják a šnorchl jsme měli už dřív. Dále už jsme pak my, manžel a vůdce expedice Tom, prcek (dcera Gabča, 4 roky), prtě (dcera Pavlínka, 1 rok) a moje maličkost, zásobovač a kuchař v jedné roli. Kromě toho též i přebalovačka, chůva a navigátor dohromady. Kvůli téhle naší dovolené jsme museli vymyslet spaní pro čtyři lidi, takže proto ten „mezonet".
V autě spím já s prtětem, ve stanu nahoře na autě Tom s prckem, protože já se bojím výšek a tak to ani jinak být nemůže.
1.9.2012 - Den první
S mírným zpožděním oproti plánu vyrážíme. Není to nic divného, od doby, kdy máme prťata, je to běžné. Akademická půlhodinka až hodinka je normál. Cesta po dálnici na Brno probíhá v pohodě. Dokud nás (kdesi za Brnem) nenapadne zkontrolovat doklady. Pasy jsou na svém místě. Doklady od auta už ne. Po chvilce pátrání (myslela jsem, že jsi je bral ty - ne, nebral, myslel jsem, že jsi je vzala ty) to na nejbližším výjezdu otáčíme a vracíme se. Sto kilometrů sem, sto kilometrů tam... Na druhý pokus vyjíždíme i s doklady od auta. Špatný začátek - dobrý konec. Snad to tak bude platit i pro nás.
I když napoprvé nám to nějak nevyšlo, dnešní cíl zůstává stejný. Balaton. Počítáme, že tam budeme k večeru, takže bychom měli v klidu najít nějaký kemp, kde přenocujeme. Po menším hledání nakonec zůstáváme v kempu kousek pod Siofokem. Rychle nachystat spaní, překvapivě brzo se stmívá. Ještě rychle se jdeme podívat na pláž k vodě. Je už pěkná tma a na protější straně jsou vidět světla. Voda šplouchá stejně jako u moře, fouká tu snad ještě víc.
Ráno si jdeme okoupat nohy. Sluníčko je za mraky, teplo nic moc. Beru Gabču za ruku a jdeme do vody. Už jsme docela daleko od břehu a vody sotva po kolena. Honem pár fotek a sbalit stan. Čeká nás ještě dlouhá cesta. Původní plán počítal s krátkým pobytem u Balatonu, ale září není nakloněno koupání a tak jedeme dál. Víc na jih. Za teplem.
2.9.2012 - Na Bělehrad!
Kolem poledne přijíždíme do Bělehradu. Srbští celníci důkladně zkoumali pasy i Drobkův techničák. Jaké štěstí, že jsme na zapomenuté doklady přišli „tak brzy".
Bělehrad je krásné město, jak ho znám z fotografií. Co ovšem fotografie neukázaly, to je neskutečný provoz na ulicích. Přijíždíme v době dopravní špičky, i když tady je to, jak se později ukáže, běžný jev v kteroukoliv hodinu. Kolem všech ulic zaparkovaná auta, najít volné místo je skoro zázrak. Provoz šílený, na kruhovém objezdu (na naše poměry neskutečně širokém) se auta řadí do několika pruhů a vyjíždí z něho ze všech pruhů, zkraje, od prostředka, prostě jak to komu vyjde. Jsem mírně konsternovaná, manžel se směje. On už tu několikrát byl na služební cestě, on to zná.
Mám pocit, že kdybych seděla za volantem já, tak asi zastavím, nechám auto stát uprostřed cesty, a uteču. Chvílemi to vypadá, že neexistují žádné dopravní předpisy, že si všichni jezdí jak je napadne, ale provoz je kupodivu plynulý a rychlý. Nakonec se nám povede zaparkovat nahoře, kousek od chrámu svatého Sávy.
Bohužel zrovna probíhají stavební práce přímo uprostřed chrámu, takže se nemůžeme podívat pořádně dovnitř. Stavba začala v roce 1984 a dosud pokračuje. Po dostavení bude největším pravoslavným chrámem nejen na Balkáně.
Větší štěstí máme před chrámem v blízké kapličce. Obdivuji nádherné malby na stěnách a výzdobu. Pochodíme po okolí, v jedné pěkné restauraci si dáme pozdní oběd a domlouváme další trasu. Náš další cíl bude kemp v Zasavici.
VODOMĚRKA & SPOL.
Cestopis si ráda přečtu. Takhle individuálně cestovat musí být fajn, zastavíte si podle potřeby, vyhovíte si v tempu, pozdržíte když se Vám někde něco víc líbí atd. Kolik kilometrů jste najeli? Dávej prosím fotky co nejvíc, ty ze Šumavy jsi měla velmi pěkné. A ty Vaše malé ještěrky jsou taky moc pěkné.
Jinak nějak nerozdělujeme rodinu na první a druhou, jsme jedna velká rodina... prostě máme čtyři děti... dvě velké a dvě malé... vycházíme spolu myslím dobře... přece jen ty velké děti už mají částečně své životy, dcera studuje vysokou v Brně, má dva pejsky, bydlí s přítelem a syn má zase přítelkyni a dva papoušky... hahahaha... ale na Můru nemáme...
S velkým Tomem vychází naprosto v pohodě, už jsme spolu asi devět let a žádné problémy... prťata jsou nejvíc v kontaktu s malým Tomem (velkým bráchou), s Kobylkou se tak často nevídáme, přece jen škola a brigáda jí zaberou víc času... a na svém velkém bratrovi doslova visí, když Tomík hlídá, tak se na to těší už dlouho dopředu... a Tomík je pěkně rozmazluje... teď když nám přibude do rodiny to třetí prtě, tak to bude asi pěkně veselo... zejména, když budou všechna prťata dohromady... hahaha...
A říkám si, že příště budu dělat zápisky průběžně během cesty, abych na něco nezapomněla nebo nevynechala nebo to nespletla... páč mám dojem, že jsem přehodila pořadí Bělehradu a Zasavici... budu se muset mrknout do navigace, kudy jsme to přesně jeli... ale tady už to asi přepisovat nebudu...
