Jak mi tento netradiční nápad přišel na mysl? Narazila jsem v různých částech Prahy na několik pomníků, a když jsem pak na internetu hledala informace k nim, zjistila jsem, že ukrývají mnohem víc, než by se mohlo na první pohled zdát.

Zastavení první 

     Kousek od  Místodržitelského letohrádku v pražské Stromovce  stojí nenápadný obelisk  s nápisem „Mecsery Strasse 1861“.  Nese jméno po muži jménem Karel Mecséry de Tsoor, narozeném v Táboře, který žil v letech 1804 – 1885.

     Rakouský státní úředník. Od r. 1848 viceprezident české gubernie, 1849 místodržitel až do r. 1860, kdy byl jmenován ministrem policie ve Vídni. Podílel se na potlačení tzv. májového spiknutí, při kterém bylo potlačeno několik českých radikálních demokratů a intelektuálů v čele s Karlem Sabinou a J. V. Fričem. 

  
     Zprvu kamenitou, pískem sypanou cestu dal Mecséry vybudovat pro odstoupivšího Ferdinanda I., který velmi rád jezdil od Hradu Píseckou branou do Stromovky královskou silnicí (dnes Pod Kaštany) . 

     Při  slavnosti 27. 10. 1860 byla silnice otevřena,  její dolní úsek u promenády bývalého rybníka pak měl jméno podle Mecséryho dcery Johany, tedy Johanruhe.

Druhá  zastávka 

     Tentokrát bude v Klementinu.  Zde stojí na I. nádvoří (nevím, zda se v současné době neopravuje) Pomník studentské legie, častěji nazývaný Pražský student.

      Představuje mladého muže (Jiřího Plachého) ve studentském kroji z období třicetileté války v bojovém postoji a s praporem v levici, kterak se nohou opírá o schematizovaný most. 

      Pomník navrhl Josef Max Calasanza r. 1847, vytvořil jej Maxův žák Julius Melzer. Byl vytvořen jako oslava boje studentů proti Švédům r. 1648, současně jako připomínka výročí založení pražské university. 

      Události r. 1848 však zabránily odhalení pomníku a ten byl proto na své místo postaven až 24. 9. 1863.

Třetí zastávka

     I další pomník má souvislost se studenty.  Při cestě za krásnými bubenečskými vilami jsem po vystoupení z tramvaje zvolila trasu kolem Špejcharu. Zde, kousek od stadionu Sparty, stojí nenápadný pomník kolonie Kolonka. Ubytovací domky si postavili v r. 1920 za pomoci sponzorů sami studenti. Jedním ze sponzorů byl i samotný T. G. Masaryk. Dřevěné kubistické budovy podle návrhu prof. Miloše Vaněčka obývali především chudší studenti, neboť cena za ubytování byla nižší než na jiných kolejích.

      V létě zde vlály šňůry s prádlem, v zimě se za okny chladily zásoby jídla a vůbec zde panoval živý ruch.  Bohužel Kolonku stihl neblahý osud. R. 1929 částečně vyhořela a ještě horší rána ji potkala 17. 11. 1939. Tehdy byli studenti jednotkami SS násilně vyhnáni, odvezeni do Ruzyně a další den do koncentračního tábora Oranienburg…

      Kolonka následně sloužila jako ubytovna pro německé oddíly.

     Studenti se sem po válce vrátili a až do r. 1979 Kolonku obývali. Pak ustoupila výstavbě  tramvajové točny. Bývalí studenti však na svoje útočiště z mládí nezapomínali a několik hodin před osudovými událostmi na Národní třídě, 17. 11. 1989,  odhalili nenápadný pískovcový pomník na Letné.

x x x  

      Tolik velmi stručně k několika nenápadným pomníkům. Pokud vás můj dnešní článek zaujal, můžete si daleko více informací vyhledat na internetu za pomoci strýčka googla. Sami budete překvapeni, kolik historie a dalších zajímavostí objevíte.

MIA