V dnešních toulkách Vás zvu do poklidné lokality Prahy – na Haštalské náměstí (dříve Haštalský plácek), uprostřed něhož stojí kostel zasvěcený sv. Haštalovi. Jméno Haštal vzniklo počeštěním latinského Castullus. Tento římský patricij žil ve 3. století, zastával významné funkce a posléze se stal nejvyšším hodnostářem císařského paláce. Byl však pronásledován, neboť tajně přešel na křesťanskou víru, kterou ilegálně šířil dále. Posléze byl prozrazen, umučen.
Kostelů zasvěcených sv. Haštalovi není mnoho a v Praze je tento jediný tohoto zasvěcení. Kostel je velmi starý, první zmínka pochází z listiny krále Václava I. z r. 1234, ale původní románská svatyně zde stála již ve 2. třetině století dvanáctého, její zbytky byly objeveny při průzkumu v r. 1993.
Nešlo o obyčejnou svatyni, podací právo k ní měly české královny. Ve 14. století byla zahájena stavba gotické trojlodní baziliky, později byl projekt změněn na dvoulodí a byla vybudována kaple Všech svatých.
Po husitských válkách zůstal kostel po dvě století utrakvistickým. R. 1432 přišla zničující povodeň, kostel by zatopen a vážně poškozen. S přispěním zbožných měšťanů se podařilo kostel opravit a r. 1436 znovu vysvětit. Nešlo o žádné malé dary, např. řezník Jakub Kramařík daroval polovinu svého krámu, měšťanka Podvinská pozemek za Horskou branou.
U kostela bývala i škola velmi dobré pověsti. Později však úroveň školy upadala a v 16. století pak kolovalo mezi lidmi nechvalné rčení „U Sv. Haštala, škola jako šatlava“.
Nešťastní farníci viděli záchranu ve stavbě nové luteránské školy, za tímto účelem prodali stříbrné kalichy z kostela a stržené peníze putovaly na stavbu školy.
Ne každý však měl úmysly takto obecně prospěšné. Když r. 1622 nastoupil do kostela kostelník Šimon Šmíd, řečený Kafka, hrubě pomluvil svého předchůdce. Do matriky zapsal o něm, že předchůdce jeho byl „kreténský, nevěrný, zpronevěřilý“.
Samotný Šmíd asi nebyl o mnoho lepší, neboť i jemu se dostalo následně nechvalného zápisu v matrice „ten klíčník Šimon Šmíd, řečený Kafka, pánům osadním dvě kaply zloupal, truhly, almary falešnými klíči zotvíral, světla mnoho pokradl, měděnici měděnou a knihy některé vzal a spravedlivě zasloužil šibenici“.
Roku 1624 se kostel stal opět katolickým, byl spravován kostelem týnským a r. 1739 se stal kostelem farním. Při velkém požáru - založeném r. 1689 francouzskými žháři - byl vážně poškozen. Pavel Ignác Bayer byl jedním z těch, kteří pomohli kostel opravit a dát mu novou podobu. Kostel byl později vyloupen vojáky Daunova regimentu a při pruském obléhání Prahy r. 1757 dostal několik zásahů.
Rušení kostelů za Josefa II. naštěstí sv. Haštala minulo. R. 1820 zde byl pokřtěn Josef Mánes. Kolem kostela býval hřbitov, kde se pohřbívalo až do r. 1784, hřbitov dále existoval až do r. 1832, kdy byl zlikvidován a ostatky odvezeny na Olšany. Pozůstatkem hřbitova je opravená márnice a kostnice z počátku 18. století.
Kostel jsem navštívila loni v prosinci v rámci akce Praha 20 let UNESCO a povedlo se mi dostat dovnitř. Interiér je skutečně nádherný. Už zde byl vánoční strom a mladí lidé zde pečlivě uklízeli na adventní nedělní bohoslužbu.
Na Haštalské náměstí ústí ulice Anežská, Haštalská, Za Haštalem, Rámová a ulice Řásnovka.
Posledně jmenovaná ulice dostala jméno podle Jana Řásného z Řásnova, hejtmana strahovského kláštera. Ten zde koupil dům nesoucí dnes č. 785/3 v letech 1667 – 1669, současná podoba domu je dílem Matěje Blechy z r. 1877.
V 15. století se ul. Řásnovce říkalo Mezi králi, ale nenechme se mýlit, král bylo označení pro čističe stok. Bydlela zde vesměs chudina. Později nesla ulice jméno Šnekova podle výrobce karet Schneka a různými zkomoleninami se ujaly i názvy Šneková, Hlemýžďová, Slimáková. Ani dnešní název ulice Řásnovka není tak úplně přesný, neboť dům Řásnovka leží v sousední ulici Za Haštalem. V domě č. 784/2, ukrývajícím zbytky gotického sklepení, bývala v době Karla IV. artistická fakulta UK.
Řásnovka nebyla původně ale jen ulice, nýbrž celá čtvrť ,plná tajemných zákoutí, uliček a dvorků, sahající od Revoluční třídy podél Vltavy až k nemocnici U milosrdných , zbourána cca 1907 – 1960.
Okolí sv. Haštala je považováno za jedno z inspirativních míst fiktivních Stínadel. R. 2007 se u příležitosti 100. výročí narození p. Foglara dostalo pojmenování Ve Stínadlech bezejmenné uličce spojující ulici U Obecního dvora s Haštalským náměstím. Touto lokalitou se nechal inspirovat i Alfréd Technik v knize Muži pod Prahou. Narodil se zde Géza Včelička, Karel Sabina.
A co zajímavého zde ještě můžete spatřit? Tak já jsem zde objevila asi nejužší dům v Praze – šířka pouhých 2,25 m - v Anežské ulici číslo 4/1043. Úžina, v níž tento dům stojí, byla dříve druhým vchodem do dvora domu U Křikavů v Řásnovce, až během staletí se průchod proměnil na obytnou místnost, v níž jistá dáma provozovala přes čtyřicet let (až do roku 1922) nevěstinec.
Dále Anežský klášter, krásné sochy na budově Ministerstva průmyslu. Především ale úžasnou atmosféru dávno zašlých časů. Samostatné povídání si zaslouží ulice U Obecního dvora. Ale to zase až jindy…
Krásné toulání tajuplnými místy
přeje MIA
Nedostanu se do Prahy moc často, ale teď aspoň vím, kam stojí za to se podívat.
Před těmi vánoci by to bylo hezké....
