Na výstavbě se podílel i budoucí první opat premonstrátského kláštera Jarloch, pokračovatel Kosmův,  se svými řeholníky.  Roku 1191 klášter vyhořel, byl ale opět obnoven.  Jarloch zemřel v Milevsku roku 1228 a byl zde pohřben, roku 1420 byl klášter přepaden husity a Jarlochovo tělo odneseno řeholníky na Zvíkov. V době husitských válek vzal klášter za své, neušel zničení. Tehdejší opat se snažil zachránit alespoň cennosti , které ukryl na hrad Příběnice, ale po dobytí tohoto hradu došlo i k jejich zničení.

        V 15. století vlastnili klášter Rožmberkové, později Švamberkové, ti jej poté prodali pánům z Hodějova. Tehdy došlo k opravám kláštera, zvláštní péče byla věnována zpevnění hráze blízkého rybníka. Po Bílé Hoře byl pánům z Hodějova klášter, stejně jako ostatní majetek, zkonfiskován.  Po chudých a bídných letech byl klášter kolem roku 1786 přidělen ke klášteru Strahovskému.

Padesátá léta 20. století pozastavila na čas premonstrátský život v Milevsku, ovšem již v letech sedmdesátých se stal klášter opět duchovním centrem, a v roce 2001 získává statut řeholního domu. Tolik stručná historie zdejšího kláštera.

 Celý areál je však mnohem rozlehlejší a proto si nyní povězme, co hezkého nás čeká na prohlídce.  Prohlídky se konají o prázdninách každý den od 10 do 16.30 hod., v neděli začínají o hodinu později.  Základní vstupné činí 60 Kč.  Pokud se sem dostanete až v září, počítejte s omezenou otevírací dobou  -  v pátek 14-16, sobota 10-16, neděle 11-16..

Nás se na konci loňských prázdnin ujala velice milá slečna a velmi důkladně nás seznámila jak s historií, tak s jednotlivými objekty.Nejkrásnější je mohutná bazilika Navštívení Panny Marie, která je téměř stejně stará jako samotný klášter. Ve druhé polovině 13. století došlo ke zboření části kostela, apsida a příčná loď byla znovu vystavena v gotickém stylu.

Další významné přestavby vznikly v době baroka, především barokní klenby. Na sklonku 19. století získala bazilika neorománskou podobu. Na konci 20. století a v roce 2004-2005 proběhly zatím poslední opravy jak exteriéru, tak interiéru.  A věřte, budete se kochat.

Ve 2. polovině 13. století  byla k bazilice přistavěna gotická kaple sv. Markéty, která sloužila jako soukromá oratoř milevských opatů. Jižně od baziliky nás průvodkyně zavedla do prostoru Rajské zahrady a románského konventu. Tady se bohužel tolik kochat nebudete, zub času vykonal své a tato část na svoje lepší příští teprve čeká. 

Konvent a rajská zahrada kdysi tvořily srdce kláštera; sloužily jak k rozjímání a odpočinku, tak i k hospodářské činnosti a samozásobení kláštera. To nejlepší z komentované prohlídky nakonec – Latinská škola s expozicí barokní knihovny.

Původní využití gotické budovy ze 14. století  není přesně známo, snad hospic či hospodářská budova. V 16. století to již byla klášterní škola, barokně přestavěná o století později.  Nyní je tu kulturní sál a barokní knihovna.

Musím říci, že když průvodkyně odemkla dveře do knihovny, zatajil se mi dech, tolik krásy v jedné místnosti ... ani se mi odtud nechtělo.Po prohlídce jsme si s dcerou ještě prohlédly celý rozsáhlý areál, přemýšlely nad jeho budoucím využitím, nad tím, kolik peněz tahle obnova bude ještě stát. Klášter má mnoho fanoušků i z řad umělců, kteří zde vystupují na benefičních koncertech.

A pak už naše kroky vedly na přilehlý hřbitov s původně  románským kostelem sv. Jiljí, který je  unikátní svojí síťovou klenbou, freskami a původním gotickým krovem datovaným do let 1445 až 1446. Bohužel úprava kostela na smuteční síň této krásné památce velmi uškodila. .

Po návštěvě kláštera jsme zamířily do centra Milevska a pak na zámek Orlík, když předtím jsme navštívily Mirotice s velmi pěknou pamětní síní Mikoláše Alše a Matěje Kopeckého, obhlédly zámeček Karlov a Varvažov, známý díky filmu Je třeba zabít Sekala. Poblíž Milevska je i známý  hrad Zvíkov. O nich, stejně jako o lodní dopravě či jednom přesunutém řetězovém mostu, někdy příště.

MIA

.