Na začátku 14. století patřila Florencie k největším a nejblahobytnějším městům křesťanského západu. Počet obyvatel vzrost na úctyhodných 100 000 a zlatý florén se stal jednou z hlavních měn v celé Evropě.

      Díky nesmírnému bohatství, které městu přinášel hlavně obchod s vlnou, výroba látek a bankovnictví, a díky mecenášství nejbohatších z nejbohatších, rodiny Medici, zanechal každý, kdo ve středověkém uměleckém světě něco znamenal, ve Florencii svůj (nejeden) otisk.

• Co všechno jsme ještě za těch 12 dní ještě viděly:

Chrám Panny Marie Květné (Santa Maria del Fiore) a přilehlé pamětihodnosti

      Florentská katedrála je krajková nádhera provedená v bílém, zeleném a růžovém mramoru. Svojí délkou (vnější 169, vnitřní 153 m) představuje po katedrálách v Římě, Miláně a Londýně čtvrtý největší křesťanský chrám světa. Stavba byla zahájena na zakázku florentské republiky na podzim r. 1296 na místě původního kostela Svaté Reparáty ze 4. a 5. století, jehož pozůstatky si lze prohlédnout v podzemí dómu. Katedrála se stavěla 140 let a úplně definitivně byla dokončena až v r. 1887, kdy bylo znovu vystavěno nikdy nedokončené a později zbourané průčelí.

     Majstrštyk celé stavby je její kupole. Velkolepě si ji navrhli, a pak nevěděli, jak ji postavit. Překlenout 45 m široký a skoro 100 m vysoký prostor byl dlouho neřešitelný problém, hlavně tedy zbudování potřebného lešení.

     Jeden z nápadů bylo například místo lešení navršit uprostřed stavby ohromnou hromadu hlíny, do které budou přimíchány čtvrťáky, aby po dokončení místní chudina pod vidinou zisku si tu hromadu rozebrala a odnosila. Soutěž na stavbu kupole nakonec vyhrál Filippo Brunelleschi. Dvouplášťová osmiboká samonosná kupole, kterou postavil v letech 1420 – 1434 byla a je dosud považována za zázrak stavební techniky.

     Kombinují se v ní dva druhy kleneb a byla vystavěna zcela bez lešení, zvenčí dovnitř, cihly byly pokládány ve tvaru rybí kosti. Dva pláště kupole jsou propojeny horizontálně a vertikálně uspořádanými výztužemi. Šla jsem tamtudy, viděla jsem to názorně namalované na obrázku a stejně to furt nechápu :-)

      Mezi oběma plášti vede schodiště až nahoru k bílé mramorové lucerně, odkud je krásný výhled na celou Florencii. Doporučuju tam lézt až po té, co se ve městě trochu zorientujete, takže pak nahoře dokážete dešifrovat, co je co. A pokud možno za pěkného počasí…

      Na výstup na kupoli samozřejmě stojí jedna z těch nechutnejch front, ale ten zážitek stojí za to. Cestou si taky můžete zblízka prohlédnout fresky v kupoli, protože v místě „úpatí“ se z průchodu mezi zdmi vyleze a po ochozu projdete na druhou stanu, kde se zase vnoříte zpět do útrob střechy. Tuhle fresku Posledního soudu zespodu z chrámu prakticky neuvidíte, protože do zadní části katedrály vás nepustí.

      Do samotné katedrály se pak dostanete vchodem v průčelí, vstup volný, fronta povinná. Interiér je celkem holý, protože výzdoba byla částečně zničena a částečně přesunuta do přilehlého muzea.

      Z atrakcí, které v katedrále zůstaly, stojí za zmínku hodiny od Paola Uccella (1443) s jednou ručičkou a 24 hodinovým ciferníkem, přičemž ručička běhá v opačném směru, než jak je to zvykem dnes.

      Pak ještě dvě fresky s jezdeckými pomníky. První vzniknul jako úsporná varianta (na bronzový pomník nebylo dost peněz), a druhý pak proto, že poprvé se to osvědčilo. Dále v katedrále ještě visí obraz „Dante a Božská komedie“, který byl namalován k dvoustému výročí narození významného florentského rodáka, ten ovšem do Florencie nesměl pod trestem smrti vstrčit ani špičku nosu a druhou polovinu života strávil v exilu, kde také zemřel.

     No a v neposlední řadě je tu pochován geniální otec katedrály Filippo Brunelleschi. „O tom, jak vynikal architekt Filippo v Daidalově umění, svědčí jak podivuhodná klenba tohoto přeslavného chrámu, tak mnohá jiná díla stvořená jeho božským duchem. Z toho důvodu přikázala vděčná vlast vzhledem k vynikajícím darům a jedinečným schopnostem jeho duše uložit dne 15. května 1446 jeho tělo v tomto hrobě.“, píše se na jeho náhrobku (samozřejmě v latině ;-) )

Křtitelnice Svatého Jana (Battistero San Giovanni)

      Osmiboký křestní kostel se stanovou střechou, stojící proti průčelí katedrály, je zasvěcen Janu Křtiteli, patronu Florencie. Je to jedna z nejstarších staveb ve Florencii, takže středověcí Florenťané se domnívali, že pochází z antiky. (Částečně měli pravdu, protože byl skutečně postaven na základech starého římského paláce nebo chrámu.)

     Až do 19. století v něm byli křtěni všichni obyvatelé Florencie. Vedla se tu též jakási evidence přírůstku, za děvče rodiče vhazovali do schránky jednu bílou fazoli, za chlapce černou.

     Baptisterium je proslavené především trojími bronzovými dveřmi. Nejstarší z nich je jižní brána, kterou nechal u Andrey Pisana r. 1330 zhotovit kupecký cech a zobrazuje se na ní v dvaceti reliéfech život Svatého Jana Křtitele a osm křesťanských a světských ctností.

     O sedmdesát let později vytvořil severní bránu Lorenzo Ghiberti, který zvítězil v umělecké soutěži mimo jiné nad Filippem Brunelleschim (ten ho pak zas porazil v soutěži o stavbu kupole katedrály :-) ).

     Jako zkušební kus měli soutěžící během jednoho roku vytvořit reliéf s motivem Abraháma, který obětuje Bohu svého syna Izáka. Umělecký dojem byl jistě důležitý, ale o Ghibertiho vítězství rozhodlo i to, že uměl odlít podklad i postavy v jednom kroku, což pro celou práci znamenalo finanční úspory.

     Na severní bráně je celkem osmadvacet kazet, z nichž dvacet vypráví o životě Ježíše Krista, a zbývajících osm představuje postavy evangelistů a Otců církve.

      Florenťany Ghibertiho práce natolik oslovila, že mu už bez další soutěže svěřili i zhotovení poslední, třetí brány. Podle Michelangelova vyjádření, který považoval dílo za tak nádherné, že by mohlo zdobit rajskou bránu, se pro ni vžilo označení Brána ráje. Jsou na ní v deseti obrazech vyvedeny příběhy ze Starého zákona. Ghiberti tvorbou obojích dveří strávil celých 48 let.

     Před každou z bran stojí houfy turistů a střídavě čučí do papírů s popisem a střídavě na dveře. Moje máma je vzdělaná osoba, ta to všechno dala i bez nápovědy :-)

     Uvnitř křtitelnice lze spatřiti kromě krásné výzdoby například náhrobek vzdoropapeže Jana XXIII. Tento bývalý neapolský pirát si svůj kardinálský klobouk koupil za peníze rodu Medici, r. 1415 byl kostnickým koncilem sesazen, když byl obviněn z mnoha zločinů, včetně kacířství, podílu na vraždě papežského soka Alexandra V. a svedení ne méně než 200 bolognských žen.

     Z německého vězení byl propuštěn až po tučném výkupném, které za něj zaplatila benátská pobočka medicejské banky, a zbytek svého života trávil ve Florencii, kde mu Medici opatřili dům a pověřili Donatella a Michelozza, aby k uctění jeho památky navrhli velkolepý náhrobek v Baptisteriu. (Tak teď přemýšlím, jaký smajlík sem vlastně dát...)

     Kupole baptisteria je vyzdobena velkolepou mozaikou zobrazující v soustředných kruzích zástupy andělů, scény z Genesis, epizody ze života Josefa, Krista a Jana Křtitele a Poslední soud. Všemu tomu vévodí 8 m vysoká postava Krista.

     Je to jistě krása nesmírná, ale já tohle „byzantský“ umění nějak moc nemusím, takže jsem to asi neocenila, jak by si zasluhovalo.

Giottova zvonice (Campanile di Giotto)

     Klasickou trojku doplňuje zvonice, jedna z nejhezčích v celé Itálii.

     (Tyhle samostatně stojící kostelní zvonice pro mě byly trochu překvapivé, protože z našich krajů je člověk zvyklý, že zvony se zavěšují spíše do věží kostelů.)

     Začal ji stavět Giotto r. 1334.

     Po jeho smrti podle jeho plánů pokračovali v práci další stavitelé chrámu Andrea Pisano a Francesco Talenti.

    Zvonice je vysoká 85 m (o 6 m nižší než kopule chrámu) a po 416 schodech lze vystoupat na vyhlídkovou plošinu.

    Sochařskou výzdobu tvoří Pisanovy reliéfy lidských činností, umění, řemesel a věd provázené planetami, svátostmi a ctnostmi a Donatellovy sochy (všechno dnes nahrazeno kopiemi, originály jsou v Dómském muzeu).

Dómské muzeum (Museo dell´Opera del Dumo)

     Nachází se na východní straně náměstí za katedrálou a jsou v něm vystaveny plastiky ze zbouraného původního průčelí katedrály, původní výzdoba dómu jako například jedna z Michelangelových Piet nebo zpěvácké galerie od Donatella a Robii a originály sochařské výzdoby z Kampanily.

     Vstupné na kupoli je 8 euro, na zvonici 6 euro, baptisterium 5 euro, krypta Svaté Reparáty v katedrále 3 euro a muzeum 6 euro. Lze si zakoupit i různé cenově výhodné kombinace, sakumprásk všechno pak za 23 euro. My jsme si odpustily kryptu a výstup na zvonici, čehož jsme pak teda trochu litovaly.

(continua)

Falena