V dnešních toulkách Prahou vás zavedu hodně daleko dějinami zpátky... Podíváme se do poklidné Petrské čtvrti, kde kdysi stávala osada rybářů a německých kupců zvaná Poříčí.

      Přesný vznik osady není znám, ale již koncem 10. století byly místní mlýny a kostel sv. Klimenta připomínány v nadační listině Boleslava II. Ve 13. století pak vedla přes osadu Poříčí důležitá obchodní cesta zvaná Vicus teutonicum (teutonský znamená germánský). Na konci 12. století měla tato německá obec možnost vlastních soudů, kdy přísahy byly prováděny v románském kostele sv. Petra, sv. Petr – patron rybářů a obchodníků s rybami.

     Později zde stával rovněž špitál. Roku 1280 přišla velká povodeň a odnesla zásoby obilí uskladněné v kostele. To poté způsobilo hladomor a nemoci, hodně lidí tehdy umřelo a jak jinak, bylo nutno vybudovat u kostela hřbitov. Rokem 1348 a vznikem Nového Města pražského samostatnost osady Poříčí vzala za své...

     Naše toulky se prozatím týkají románských památek, kterým jsem věnovala jeden ze svých výletů do Prahy. Proto i dnes začnu povídání jednou původně románskou památkou a to kostelem sv. Petra, který stojí v místech křížení ulic Petrské a Biskupské.  

     Kostel byl postaven jako malá trojlodní bazilika kolem poloviny 12. století. Po německých kupcích jej vlastnil řád německých rytířů.

     R. 1598 byla na místě svatopetrského hřbitova vybudována samostatně stojící zvonice, dnes nepřístupná. Základy zvonice byly ovšem vykopány již r. 1419. Za švédského obléhání byla zvonice stejně jako kostel značně poškozena, později ještě dvakrát vyhořela a došlo tím tehdy i k roztavení tamějších zvonů.  

     Zajímavost – tuto zvonici si oblíbil i K. H. Mácha, který zde často prolézal prolézal  a snad si sem později vodil i děvčata; jednou vylezl na trám nad hlavicí zvonu, nešťastně spadl a zranil se na obličeji tak, že mu zůstala jizva nad obočím a pod okem na celý život.

     V dalších staletích prošel kostel mnoha složitými stavebními úpravami. R. 1648 ho vážně poškodila dělostřelba švédských vojsk, poškodily jej i rozsáhlé požáry r. 1680, 1689. Ublížilo mu i pozdější bombardování Prahy r. 1757.   

      Samozřejmě, že se ke kostelu víží i veselejší věci, než úmrtí a války – jednou takovou byla 17. listopadu 1873 velká událost, kterou byla svatba Antonína Dvořáka s jeho žačkou Annou Čermákovou.    

     R. 1875 se pak tato památka dočkala velmi potřebné celkové opravy, která trvala dlouhých deset let a vyžádala si 38 000 zlatých. Oprava probíhala pod dohledem známého propagátora regotizace Josefa Mockera.  Do kostela jsem nahlédla přes sklo uzamčených vstupních dveří. Zařízení kostela je vesměs barokní, klenby gotické, z původního románského kostelíka zbyla jen románská okénka a fragmenty figurálních maleb.   

      V těsné blízkosti kostela stojí i fara z let 1893-1894.  Fara je zdobená sgrafitovými obrazy českých patronů od Mikoláše Alše. Pod návrhem stavby je podepsán Antonín Wiehl (1846-1910), mj. za shlédnutí jistě stojí i  jiné Wiehlovy stavby v Praze, např. Smetanovo muzeum na Novotného lávce. 

     Další stavbou je Petrská – Novomlýnská - Dolní novoměstská - vodárenská věž, jež kdysi zásobovala vodou z Vltavy část Nového Města pražského.

     Její vznik se datuje do doby kolem roku 1484; tehdy byla ještě dřevěná. A jak už to tak bývalo, zamrzlé vodovodní potrubí se v minulosti rozmrazovalo pomocí ohně a tím docházelo i k občasným požárům v této dřevěné věži. Kamenná podoba věže je až z r. 1602. V nejvyšším patře byl kdysi i tzv. lusthauz – vyhlídková věž.  

     Věž svému účelu přestala sloužit r. 1877, vodárna r. 1910 a v současné době (tak jako mnoho památek) chátrá.  V těsné blízkosti věže můžete zajít do Poštovního muzea, umístěného ve Vávrově domě. Jedná se o někdejší obydlí pražských mlynářů, dnes je to součást pražské památkové rezervace UNESCO.  

     Vrátím se ještě do ulice Na Poříčí, kde bych vás ráda upozornila na zajímavou budovu Legionbanky – je to rondokubistická stavba, z let 1921-1923, která byla postavena podle návrhu Josefa Gočára na místě zbořeného pivovaru a kabaretu U Bucků.

     Jejím prvním účelem bylo sloužit jako zařízení pro čsl. legionáře v Rusku a Francii, kteří zde mohli ukládat své přebytky žoldu a peněz.  

     Stojí zde i známá stavba funkcionalistického obchodního domu Bílá labuť, na jejíž střeše byla téměř z celé Prahy vidět zvolna se točící a svítící obrovskou neonovou labuť.

     Byl to na svou dobu velmi moderní obchodní dům, otevřený v pohnutých březnových dnech r. 1939. Jejími prvními zákazníky byli právě nacisté, kteří zde často nakupovali. 

      Vůbec nejstarší obchodní dům v Praze jsem ale minula cestou do Petrské čtvrti. Jedná se o Haasův obchodní dům v ul. Na Příkopě, z let 1869-1871 – a jak bych mohla zapomenout na  známý palác Hybernia... K němu malou zajímavost – jeho někdejší obyvatelé, irští františkáni, se zasloužili o to, že do jídelníčku Pražanů se dostaly brambory.

Hledáček fotoaparátu jsem zacílila i na nápis Rathova pasáž, ale s ministrem Rathem nesouvisí, je pojmenována po obchodníkovi Emerichu Rathovi.

     Závěrem ještě pár typů na něco dobrého pro unavené poutníky: na Petrském náměstí se (stejně jako já se svým doprovodem) můžete občerstvit v pěkné pizzerii s příjemnou obsluhou a cenou jídla víc než přijatelnou. Je zde nádherný klid, neboť ruch velkoměsta a tramvajovou dopravu odvádí dvě souběžné ulice. 

     A pokud máte chuť a náladu, můžete sednout na blízké metro a vydat se za dalšími památkami.

Já jsem zvolila cestu na Prosek, kde několik minut chůze od nejmodernějších  budov Prosek Point lze shlédnout další památku přežívající staletí: tou je románský kostel sv. Václava,  o němž - a nejen o něm - zas někdy příště...

Horka jsou pryč,

tak využijte ještě hezké dny babího léta

k zajímavým vycházkám!

Pohodu všem přeje

MIA