V úterý 14. června jsem šel jako každý den do práce, odjezdil si svých 10 hodin na graderu upravujíc silnici na zlatonosném potoce Sulphur Creek, ale potom mě místo večeře nebo případného posezení s rodinou či kamarády čekala ještě šestihodinová jízda z Dawsonu, do našeho hlavního města Whitehorse. Několik hodin spánku v autě a v sedm ráno už mě unášel stříbrný pták společnosti Air Canada do daleké Calgary.
Cílem mě cesty byly Skalisté hory a Bush river, kde se konal 8. Celosvětový trampský potlach. Tyhle akce pořádají čeští a slovenští trampové žijící v zahraničí už hezkých pár let. Ten poslední byl v Texasu a Air Canada na mě tehdy vydělala také. Ale tentokrát se v mém případě nejednalo jen o cestu na tuhle fajnovou společenskou událost, ale i o výlet do minulosti. Já totiž před 28 lety coby čerstvý přistěhovalec cestoval v těch oblastech stopem a s krosnou na zádech tak dlouho, až jsem v hotelu Chateau Lake Louise našel svou první práci v emigraci.
A tak jsem si na letišti půjčil krásné červené autíčko Nissan a vyrazil k horám. Nájezd na slavnou Trans-kanadskou dálnici „číslo 1" jsem našel sice až na druhý pokus, protože ho moji albertští kolegové silničáři označili pouze jako 16. Avenue, ale to mě nerozladilo. Nějakých 20 kiláku za Calgary se silnice přehoupla přes dlouhé návrší a přede mnou se otevřel neuvěřitelně krásný výhled na Rocky Mountains. Zajímalo by mě, ke kolika dopravním nehodám už v tomhle místě došlo...
Za dvě hodinky jsem byl ve známém turistickém středisku Banff, kde jsem hodlal nakoupit nějaké zásoby. V tomhle městečku jsem už kdysi nakupoval a tak ho dobře znám. No, spíš „znal jsem ho".. Po čtvrthodinovém bloudění ve zcela neznámé metropoli plně hotelů, kde jsem po těch 28 letech nepoznal jedinou ulici, jsem se zase ocitl na dálnici a prchal směrem na Lake Louise. Po cestě jsem nabral mladého stopaře a nelitoval. Kluk pracuje ve stejném hotelu jako kdysi já a tak jsme si měli o čem povídat. Myslím, že i jeho zaujal hovor s pamětníkem a stařešinou Mikinem.
Hotel jsem i přes rozsáhlé stavební úpravy a příšerně davy lidí přeci jen poznal, nádherné jezero obklopené nebetyčnými horami také. Do kuchyně, kde jsem kdysi coby správný emigrant umýval nádobí, by mě asi nepustili, tak jsem se o to ani nesnažil. V hale hotelu ještě pořád seděla krásná dívka, usmívala se a hrála na harfu. Akorát jde nejspíš o novější model (myslím té dívky - harfa vypadala pořád stejně starobyle).
A pak zase dál a dál horami, údolím Bow River, později Kicking Horse River až do městečka Golden. Tam jsem nakoupil potraviny a vyrazil po 80 km dlouhé prašné cestě do skutečně divočiny, kam se dostanou jen čeští trampové, medvědi, lišky a jiná zvěř. Flek jsem díky dobrému značení hravě našel a už přišla první setkání s kamarády a kamarádkami, které jsem často neviděl už celé desítky let; sezení u ohňů, kytary, zpěv krásných písní, kterým nijak neuškodil čas a dlouhé výlety do kanónů místních řek.
Kudlanka není trampský časopis, tak se nebudu příliš rozepisovat. Jen bych snad mohl říci, že kamarádství mezi lidmi „stejné krve" je nejspíš ta nejkrásnější věc na světě. Nemusí jít pochopitelně jen o trampy... Ale sjelo se nás tam údajně okolo 800 z celého světa. Kamarádi ze západní Kanady, kteří všechno připravili, vykonali úžasný kus práce a patří jim opravdu všechna čest.
Hlavní oheň byl se všemi ceremoniemi zapálen v sobotu ještě za světla a proběhly při něm soutěže ve zpěvu. Potvrdila se známá věc, že zpívají nejlépe trampové z Brna a okolí. Nevím čím to je, ale je to tak.
Jediná nehudební soutěž „trojboj" - se konala až v neděli ráno. Jednalo se o vrh nožem, vrh sekerou a střelbu lukem. Účastnilo se nás asi 60.
Mě se zabodl jen jeden nůž a tak jsem do dalšího kola postoupil s odřenýma ušima. Pak se ale házelo sekerou. Já zasekl tu první, „nástřelnou" přímo doprostřed terče, tak jsem zatajil dech, nehnul se z místa a poslal další tři sekery přesně tam, kam tu první.
A najednou jsem byl na jednom z vedoucích míst... Když přišlo na střelbu lukem, tak jsem poslal jeden z šípů taky přímo doprostřed.
A když se dým rozptýlil a všechny body sečetly, hádejte, kdo třímal v ruce první cenu?
Ale všechno krásné musí jednou skončit a tak jsem v neděli odpoledne drandil v Nissanu zpět na Calgary. Byla mi přidělena jedna fešná trampule, která se potřebovala dostat na letiště a která mě byla hodně povědomá. Až když řekla, že žije v San Diegu, tak jsem si vzpomněl. Byla to bývalá přítelkyně Sidona z Kudlanky... Jak je ten svět malej ...
Cesta domů byla ještě delší, protože jsem musel přestupovat ve Vancouveru. Ale to je dobrý trénink na příští potlach, protože ten bude za tři roky až v Austrálii.
Ještěže už budu v důchodu a budu mít víc času. Protože, jak zpíval Wabi Ryvola:
Jak letokruhy na kanadskejch sosnách
sedí kolem ohňů večerních
mají psáno na omšelejch krosnách
jedni z mála, jedni z posledních.
Že svět je místo, kde se lidí sejdou,
to nemusí jim nikdo vyprávět
ke každýmu ohni se vždy vejdou
pro trampa je malej celej svět.
MIKIN
Gratuluji k vítězství.
Tak velký potlach jsem nezažila. Kolik tam bylo lidí z ČR?
Tak za tři roky bude celosvěťák v Austrálii? No a přitom tady v Brně šla hláška, že toto je celosvěťák poslední, že všichni už jsou staří, a že už není nikdo, kdo by ho pořádal, a tak dále...
jo, v těch místech je krásná příroda
Nejvetsi pocet trempu v zahranici jsou lide, kteri odesli v roce 68 a tim padem uz starsi rocniky. Proto bylo puvodne rozhodnuto, ze tenhle potlach bude i posledni, ale nedavno prisli kamaradi z Australie s tim, ze usporadaji dalsi. Tak ta tradice bude mozna pokracovat dal a dal......
Mysko, ja se to snazil napsat i pro netrampy, tak je tam malo podrobnosti. Chybi tam hlavne jmena, ktera by lidem nic nerekla. Urcite napis ! Kolik tam bylo kamaradu z Ceska i Slovenska presne nevim, podle me asi tak tretina, mozna polovina......
Ona se spousta z nich stavuje ted u me cestou na Aljasku. Predevcirem tady byl Jurasek z Prince George s velkou tlupou lidi, na ceste je Kadylek a Martin (oba Brnaci) s dalsimi kamarady. Kdyz jsme sedeli v mistni hospode, prisla tam skupina asi osmi kamaradu ze Slovenska. Taky na ceste z potlachu......Nikdy jsem netusil, ze se na moji malickou verandu vejde 15 lidi, nekteri s kytarama. Sousedi se musi divit, kdyz slysi do dvou do rana divoky zpev.......
Dneska je vsechno jinak. Vic moznosti, ale zaroven min casu. Myska by ti to mozna vysvetlila lepe. Kecali jsme o tom spolu v mailech....
Jo, Mohoritu jsme tu měli nějaký čásek v evidenci jako nezaměstnaného...ano, svět je malý.
Ja bych ale tramping jeste neodepisoval. Hlavne po tech poslednich zazitcich ne.....
Myslela jsem si ale, že to bude spíš nějak tak - pro omladinu archaismus. Lepší s baťůžkem do ciziny.
Mmch, když byla řeč o Wabim, slyšeli jste jak jeho písně přezpíval Roman Horký s Kamelotem (resp. s torzem Kamelotu)? Co tomu říkáte?
Kameloty jsem s jeho písněmi bohužel zatím neslyšela...
Stejne jako Wendy jsem Kamelot s pisnickami Wabiho Ryvoly neslysel. Vim, ze kdyz byl Wabi jeste nazivu, pochvaloval si, jak je zpiva Lampa a Priboj..... Rezavy sporny v podani Lampy, tot lahudka....
Mimochodem, v téhle osadě má domovské právo i Wabi Daněk.
Kameloty jsem s jeho písněmi bohužel zatím neslyšela...
to bude tím, že wabi daněk a wabi ryvola jsou dva různý wabiové
Prozradím ti reakci mé bývalé ženy na píseň Fotky, kde se zpívá: „Včera uklízel jsem ve skříni, a když jsem chumáč prachu ze dna zvedal, znenadání našel jsem ten sešit." A ona: „To nemůžeš zpívat, všichni si budou myslet, že máme doma bordel. "
Fakt výborný
každop. to CD s Wabiho písničkami přezpívané Romanem se mi moc nelíbí- tady např. Chudák holka i s klipem: http://kamelot-brno.cz/videoklipy.php
Takže ryvolovky v podání nového Kamelotu jsem ještě neslyšela.
Moc ráda poslouchám jeho písničky.
Ale holt si asi může dovolit se takhle chovat, byla jsem párkrát na setkání na Březníku a viděla tam spoustu holek, které měly v očích takový zasněný výraz, když se o Romanovi někdo zmínil...že asi bude mít vždycky dost fanoušků (fanynek), i když se bude dál chovat tak, jak se chová.
Sorry, Mikine, to už je dost OT, tak ti nechci dál narušovat diskuzi pod tvým článkem o trampském setkání...
Sandro, nemyslim, ze bys narusovala nejakou diskusi. Vzdyt to vsechno se vsim souvisi.
Medvedu je tady taky hodne, ale ti primo k baraku na pozemek nastesti neprijdou. Ja tady mel za 25 let medveda jen jednou, protoze jsem mel za garazi barel s odpadky, ktere hrozne smrdely. Ted uz si davam na takove veci pozor.
Sidone, ja vedel, ze me zachranis. Posli me to, nejlip na moji Yahoo adresu. Ja ti chcu uz asi dva tydny zavolat a o potlachu poreferovat, ale porad se me kolem baraku motaji nejaka individua v maskacich a ja nemam cas, stejne jako nemam cas odepsat Mysce.....
Maji tam v horach pronajaty krasny srub bez tekouci vody a elektriny. Ale zrovna jsem se docetl, ze na zachod do kadibudky chodit nebudou. Byla jim tam letecky privezena a ze dvou dilu sestavena koupelna se vsemi vymozenostmi. Toz takove mezi trampama nechceme......
Malino - uz mam od Sidona ten kontakt.....
. Ty budes vedet, jestli pisnicku Hory Colorada, kterou nazpivala Alenka a brtnik, je Alenka K.? - slysela jsem ji na ceskem countryradiu a moc se mi libila. No a kdyby Te vitr zaval k nam na jih, tak dej vedet. Jeste jednou dik za kontakt 
dekuji za velkou pomoc, na letisti jsem cekala do 2 hod. odpoledne, ale v 6 vecer jsem byla v San Diegu. Nadhera. Take dekuji za clanek o Putovani na potlach i do minulosti - moc se me to libilo. S Malinou ze San Diega jsem se jiz spojila. Asi si budeme mit co povidat. Opatruj se Vera-Siloh
