Couchsurfing - víte, co to je, co znamená tohle „surfování po gaučích"? Zkusím vám to vypovědět: Loni, v létě 2010, jsme se rozhodly to s kamarádkou zkusit. Měly jsme naplánovanou desetidenní cestu po Portugalsku a asi tři dny před odletem jsme se dozvěděly o jednom velmi zajímavém serveru:
Jmenuje se: www.couchsurfing.org. To úplně změnilo naši představu o způsobu cestování a také nezanedbatelně představu o rozpočtu našeho výletu. Na tomto serveru totiž najdete kdekoliv na světě místo k přespání u lidí doma – a zadarmo. Nejen to. Celý server je koncipovaný v duchu jakési komunity ve smyslu: Ty pomůžeš cestovat mě a já zase pomůžu tobě.
Když jsme překonaly prvotní úvahy typu: „co když narazíme na nějakýho úchyla“, tak jsme obeslaly několik lidí v daných lokalitách, kam jsme se chtěly podívat a kupodivu jsme se setkaly s vřelými odpověďmi. Pro jistotu jsme si vybíraly ty lidi, kteří už měli nějaké pozitivní reference od jiných nocležníků a samozřejmě, že jsme si vybíraly ty, kteří měli uvedenou jazykovou vybavenost – angličtinu.
Naše první zkušenost byla z Porta, kam jsme přijely druhý den našeho výletu. Podotýkám, že pro nás Paulo přijel autem na autobusové nádraží, naložil naše nacpané krosny, odvezl nás k sobě domů a cestou nám ukázal, jak se dostaneme na místní metro. Spalo nás u něj celkem pět, ale poskládaly jsme se na gauče a ve spacácích na podlahu. Trochu sparťanské, ale byl velice milý a pomohl nám naplánovat další cestu. Poradil nám, kam se v Portu a v okolí podívat, půjčil nám svůj internet, tiskárnu, pomohl nám objednat jízdenky a hotel v naší další zastávce – ve Faru, nalil nám portské víno… takže to, že ležíme na dekách na zemi, nebylo nakonec až tak podstatné.
Porto je jedno z těch měst, které má moře dosažitelné hromadnou dopravou, takže jedete k moři metrem (jako např. v New Yorku). Nejvíc na nás ale zapůsobil výlet povodí řeky Douro, kde se pěstuje portské víno.
Místním vláčkem jsme projížděly nádhernou krajinou s kaskádovitými terasovitými políčky s vínem. Pak jsme zvolily tradiční dovolenkový přístup a jely jsme se ohřát k moři.
Dalším místem naší cesty byl jih Portugalska – město Faro v oblasti zvané Algarve.
Jely jsme nočním autobusem, takže jsme celé ospalé přijely brzy ráno, pokoj v hotelu ještě nebyl volný, takže jsme dospaly do rozbřesku na městské lavičce.
Místní policie na nás naštěstí nijak nereagovala, asi jsou tam zvyklí.
Jeden den jsme vydržely na pláži a druhý den jsme si půjčily v přístavu kola a vyrazily na objížďku po pobřeží.
Navštívily jsme okolní městečka s místní malebnou architekturou, s jejich typickou bílou, občas s modrými vzory a s všudypřítomnými dlaždičkami na fasádách.
V těchto místech bylo moře příjemné, rozhodně ne chladné, jak se o Portugalsku říká.
Bylo těžké na poslední chvíli najít kohokoliv, kdo by měl v této oblíbené turistické destinaci volno na gauči, takže jsme spaly dvě noci v hotelích.
Naší další zastávkou bylo město Moura. Přes zmiňovaný server jsme si našli naše dva dobrodince: Andrého a Suzanne. Nabídli nám separátní pokoj s postelí a pohodlnou matrací na zemi, vzali nás večer do jejich oblíbené restaurace a na příští den nám půjčili své auto s plnou nádrží a za proježděný benzín (najeli jsme nakonec asi 100 km) si odmítli vzít peníze!!! Byly jsme z toho paf.
Moura je malebné historické městečko na jihu Portugalska a za lepšího počasí, třeba na jaře, je všude kolem úžasně zelená krajina, kde na každém rohu narazíte na nějaký hrad nebo zříceninu.
V srpnu se tu teplota pohybovala okolo 42 st.C ve stínu, takže jedné, co jsme potkávaly, byla suchá tráva a olivovníky.
Ty jediné tu přežívají…
Naší předposlední zastávkou bylo město Evora. Ráno nás na autobusovém nádraží vyzvedl náš poslední hostitel. Phillippe, asi pětadvacetiletý kluk. Než šel do práce, odvezl k sobě domů naše velké batohy. Prošly jsme si pak krásné historické centrum, zahradu, celý den jsme strávily prohlídkou města a rozhodně se nenudily.
V podvečer se s námi Philippe sešel v centru a odvedl nás k sobě domů. Uvařili jsme společně večeři, pozval svého kamaráda a strávili jsme opravdu příjemný večer, kdy jsme si povídali o Portugalsku, pili portugalské víno, poslouchali portugalskou hudbu. My jsme jim zas na oplátku povyprávěli o Čechách a spokojeně šly spát do příjemného čistého pokoje, který byl pro nás připraven.
Naší poslední zastávkou byl Lisabon. Sice jsme prošly městem už při příletu, ale to jsme ještě neviděly historické centrum. Musím říct, že Lisabon je jedním z nejkrásnějších měst, jaké jsem v Evropě viděla. Měla jsem pocit, že za každým rohem na mě číhá překvapení v podobě nějaké neobvyklé historické památky.
V Lisabonu jsme přespaly do příštího dne v místním hostelu za 35 EUR za pokoj na dvoupatrových postelích.
Nejvíc na mě zapůsobil chrám svatého Jeronyma, je jedním slovem úchvatný.
Všem návštěvu Portugalska vřele doporučuji ať už přes couchsurfing.org nebo přes nějakou cestovku. Je to krásná země, domluvíte se tu bez problémů anglicky, mluví tu angličtinou jak zaměstnanci na dopravních institucích, tak třeba řidiči v autobusech, a leckdy i kolemjdoucí občané. Kdybychom uměly i francouzsky, tak bychom pokryly komunikačně asi většinu populace Portugalska.
Ubytování lze jednoduše objednat přes http://www.booking.com/, podle naší zkušenosti rezervace bez problémů fungují. Jízdenky do dálkových autobusů jdou celkem jednoduše koupit přes místní internetové portály.
Za celou dobu návštěvy Portugalska nás nepřekvapilo nic neočekávaného, protože místní kultura je dost podobná té naší. Snad jen vřelejší přístup je tu běžnější, ale to připisuji jejich jižnímu slunci.
Obecně jsme s cestováním po Portugalsku měly výborné zkušenosti. Mám na serveru couchsurfing.org svůj profil, a protože sama nemám k dispozici volný gauč, nabídla jsem společnost při prohlídce Prahy nebo návštěvě kavárny.
Pochopitelně, určitě je potřeba si dát pozor a být připraven i na to, že ne všechny zkušenosti musí být pozitivní, ale ve mně setkání s lidmi, kteří nám nabídli přístřeší, vyvolalo silný pocit, že i já bych chtěla někomu pomoci takto cestovat a poznávat zase naši zemi. A na tomto principu je tento server založený.
MADRINA
Letos to zase nevyjde, tak doufám, že napřesrok...bylo by prima pobýt třeba měsíc ve Finsku, jenže kdybychom si tam měli měsíc to ubytování platit (a s dětma se nedá bydlet měsíc v nějaké pastoušce) tak na to budeme muset dalších 20 let šetřit...takhle je to rázem finančně dostupnější...
