V dnešním povídání vás zavedu na Nové Město pražské, před jehož vznikem zde stávala osada Zderaz. Poslední vzpomínkou na tuto osadu jsou dvě sakrální románské památky - kaple Božího hrobu v ulici Na Zbořenci, nacházející se v areálu ČVUT. Druhou pak je kostel sv. Václava v rušné Resslově ulici, spojující Karlovo náměstí s nábřežím Vltavy.
Tato lokalita, tak jak ji známe dnes, však ještě zhruba do r. 1900 vypadala velmi odlišně. Činžovní domy na Rašínově náměstí i známý Tančící dům stojí v místech bývalé Břežské skály, která se vypínala až 20 m vysoko nad hladinou Vltavy. Od Břežské skály vzhůru se rozkládala v 11. století osada Zderaz, jejíž farním kostelem byl kostel sv. Václava, stojící na rohu Resslovy a Dittrichovy ulice.
Kostelík však nebyl jedinou stavbou staré osady. V místech Tančícího domu stával dnes již neexistující Hrádek na Zderaze. Nechal si jej postavit kníže Václav IV. roku 1380. Hrádek měl ve své době velkou důležitost, sloužil mj. jako residence basilejského konsilu. Objekt přežil bez pohromy husitské války, v 16. století však zpustl.Potřeboval, stejně jako kostel, opravy.
Tehdy sehrála roli náhoda. Roku 1623 přišli z Itálie do Prahy dva augustiánští mniši P. Sixt a P. Severin. Císař Ferdinand II. daroval oběma řeholním kněžím chátrající zderazský kostel a zároveň jim dovolil, aby zde zřídili klášter v místě hrádku. Za prvními dvěma mnichy přišli na pomoc další a další.
Roku 1626 tak zde stála rozsáhlá klášterní budova. Roku 1673 vyhledal zdi zdejšího kláštera známý malíř Karel Škréta.
2. září totiž v Rytířské ulici v Praze zabil v souboji svého soka, nizozemského malíře Ondřeje Oktavia Piera. Za zdmi kláštera se Škréta ukrýval pak rok a vytvořil několik obrazů. Odešel odtud nedlouho před svou smrtí.
Posuňme se opět v čase - březen roku 1785 a doba císaře Josefa II. Tehdy došlo ke zrušení kostela i kláštera , Škrétovy obrazy se částečně ztratily, částečně se dostaly do galerie do Drážďan. Klášterní budova pak sloužila nejrůznějším účelům, kostel posloužil jako vojenské skladiště.
Roku 1809 dochází k přeměně klášterní budovy na svatováclavskou věznici, jejíž podobu už lze zahlédnout na dobových fotografiích. Kostel sv. Václava sloužil jako kostel vězeňský. Z kapacitních a hygienických důvodů /vysoká úmrtnost vězňů/ však byla svatováclavská věznice r. 1893 zrušena, následně zbořena - nahradila ji věznice pankrácká.
Osud románského kostela byl značně nejistý. Roku 1900 přišla rozsáhlá tzv. pražská asanace.
Mohutná Břežská skála byla rozervávana, terén upraven do podoby dnešním obyvatelům již známé. Kostel se však tímto ocitl poněkud vyvýšen nad okolní zástavbou.
Architekt Wiehl, Josef Hlávka a další činitelé a mecenáši podpořili zachování kostela i jeho obezdění.
Po první světové válce obdržela kostel církev čsl. husitská, vlastnící jej dodnes.
Do interiéru kostela se mi opět nepodařilo nahlédnout. Ale i tak mi přišel krásný. Naproti kostelu sv. Václava stojí památník Heydrichiády. Kousek od kostela bývaly také vyhlášené Svatováclavské lázně, jež sehrály významnou roli v revolučním roce 1848.
Příště Vás zavedu na druhý břeh Vltavy, čeká tam na nás památka, která určitě chytne za srdce - kostel panny Marie pod řetězem, patřící řádu maltézských rytířů.
A co vy, ostatní - kde to znáte, kde to máte rádi?
Napište o vašem okolí...
MIA
