Na opěradlech sedaček před námi byly malé obrazovky, kde jsme mohli sledovat graf naší cesty. Mimo to tam bylo také několik pořadů videa, vše - jak jinak - v angličtině; koukala jsem jen na Spidermana, protože tahle ptákovina nevyžadovala překlad. Mimo to jsem pilně sledovala ten graf, pospávala, občas jsme se šli projít, srovnat kostru a na WC.
Pomaličku cesta a čas strávený v letadle ubíhal, letadlo vrčelo a já sledovala, kde se asi nacházíme a představovala si, jaký by byl pohled z okýnka, kdybychom neletěli v noci. Docela ráda bych věděla, zda by byla vidět aspoň světla velkých měst. A kupodivu, nebála jsem se ani malilinko.
Když se rozednilo, tak jsme se chvilku dívali z okénka na chodbičce, byli jsme nad mořem a po chvíli už hlásili, že se máme posadit a připoutat, že budeme v Singapuru. Ta nejdelší cesta letadlem byla za námi a docela dobře to uběhlo, cítila jsem se velice dobře. Z okénka jsme viděli při rolování letadla, že hned vedle letištních budov jsou palmy - snad palmový les... A už jsme vyšli z letadla. V ten moment na nás dýchlo strašně dusné horko. Já se bláhově domnívala, že je to z rozpáleného stroje éra... Ještě jsme prošli spojovacím koridorem a chodbou a už jsme byli uprostřed singapurského letiště. Je překrásné vyzdobené, mají tam ve velkých mísách palmy, obří kapradiny a spoustu nejrůznější zeleně, proložené ještě navíc přenádhernými úžasně naaranžovanými velkými mísami se živými řezanými květy a spoustou orchidejí - přímo nebeská nádhera.
Na zemí všude koberce, jen na jezdících chodnícčích snad nebyly, po obou stranách obchůdky s nejrůznějším zbožím a samozřejmě žrádelničky všech velikostí a možností. Po dlouhé cestě letištěm jsme zůstali doslova zírat, před námi byla velká stěna s vodopádem, tak živě zelená a barevná - opravdu ze živých rostlin a květin - jak říkám, krása!
Jo, singapurské letiště je fakt přenádherné. Měli jsme možnost si ho dokonale prohlédnout, neb jsme v jeho útrobách strávili neplánovaně mnohem víc hodin, než nám mohlo být příjemné. Nejdříve, v první pauze, jsme jen blaženě korzovali, Jára si tam koupil nějaký fous k foťáku, prohlíželi jsme si tamější lidi a hlavně tu přepychovou rostlinnou výzdobu. Byla zrovna hluboce noční hodina, všude vládl byl přijemný poklid, žádný cestovatelský halas, nervozita a spěch.
Klídek. Po uplynutí předapsaného času jsme se dostavili do gatu, byli jsme odkontrolováni, prohlédnuti a čekali zase na nástup do letadla. Já se fakt těšila, neboť jsem byla trošičku nervní ze skutečnosti, že jsem si nechala v letadle příruční zavazadlo. Měla v něm nějaké ty šperky, dárečky pro mé milované. Jenže - nástup se neustále oddaloval... Co dělat...
Tak jsme se zas jen rozhlíželí po okolí, zírali na spolucestující a nemohli si nevšimnout jedné mladé ženské s asi tříletou holčičkou. Ta žabka tam neskonale otravovala všechny kolem. Matka občas na ní vykřikla její jméno vysokým a nepříjemným hlasem. V duchu jsem si říkala, že to asi pro to dítě musí být strašlivá nuda, ale co se dalo dělat. Naše čekání se protivně protahovalo a nakonec nám bylo doporučeno, ať se zase jen procházíme po letišti, že nám pak zaplatí večeři a pití, takže se máme v pohodě najíst a po odstranění „maličké nepříjemnosti", že budeme pokračovat.
A já začala zmatkovat. Strach se mi rozprostřel po útrobách: co když mi ty moje šperky někdo odcizí? Donutila jsem Járu, aby jim šel říct, že velice nutně a urgentně potřebuju zavazadlo - ale samozřejmě nepochodil. Tak jsem ho téměř v hysterii umluvila, aby tam šel vyjednávat znova a s tím, že jsou tam pro mne životně nutné léky, a že je mám v zavazadle. No děs...
S tím se chytil, byl doprovozen do éra a tašku mi přinesl. Tak, a pro mne za mne, teď už jsme mohli být v Singapuru třeba týden... Ne, že bych se netěšila na své drahé příbuzné, ale klid, který jsem měla, když byl můj „poklad" v mých rukách, se v mých útrobách rozprostřel; a po jídle - mimochodem absolutně nesrovnatelném s igelitovým palubním měnu - mi bylo úplně nádherně.
Konečně jsem si začala uvědomovat fakt, že jsme už za rovníkem, daleko předaleko od domova a blížíme se ke kýženému cíli - něco téměř neuvěřitelného. Pak přeci jen čas „na maličkou nepříjemnost" uplynul - zase nás prosvítili a vpustili do dalšího místa k čekání. Tou dobou už bylo neklidných podstatně víc lidí... Ona nepříjemná matka s unavenou holčičkou dostala luxusní hysterický záchvat, začala něco vřeštět a ronit slzy (jakoby to mohlo něco změnit). Dítě se mezitím ukládalo na zem a tak se mu posléze víc než vyšinutá matka věnovali ostatní cestující. No, když už jsme byli úplně apatičtí, nakonec jsme se i dočkali a nastoupili, usadili se. Éro spustilo motory, na palubě zhasla světla...
V nouzovém osvětlení jsem zahlídla, jak se steward chytil za hlavu a začala jsem tušit zradu. Motory zase ztichly, světla se rozsvítila a kapitán nám oznámil, že máme jít do letištní haly, obdržíme povolení ke vstupu do Singapuru a bude nám uhrazeno jídlo a nocleh v hotelu. Mluvil i o zaplacení telefonu - Jára mi to tlumočil jako pět hovorů placených Britsh airways.
Stavěli jsme se spořádaně do fronty na doklady, fronty na to a na ono a nakonec nám vydali zavzadla a my vyšli do singapurské noci. Do smrti nezapomenu na to, jak jsme vyšli z haly...
Prádelnosauna!
Težký, horký a vlhký vzduch, který se nepohnul! Opatrně jsem se nadechla - šlo to velmi ztuha a já si uvědomila, že je hluboká noc.. A pomalu jsem propadala panice, jaký asi bude den, když noc je takhle těžká na dýchání. Já vím, je to neuvěřitelné, ale opravdu po celou dobu mi ani ve snu nenapadlo, že letištní hala je příjemně klimatizovaná...
Jen si na to strašně dusno vzpomenu, hned se otřesu. Věřte, na to do smrti nezapomenu... Ale jak to vypadalo venku: všude kolem osvětleného letiště byla spousta palem. Usadili nás do klimatizovaných autobusů a vezli do hotelu. My se jen jak u vytržení koukali na osvětlené výškové budovy a já jsem se štípala do ruky, abych se ujistila, že nespím, že se mi ta pohádka nezdá.
A všude palmy, nejrůznější palmy!!! Nádherné palmy!!!
Anna
(mj. příště vám už prozradím
o sobě i o našem
předalekém cíli víc :-)))
Už se těším na to bližší, a pochopitelně, že i na další pokračování.
Mj. kolik tam asi bylo stupňů? A jak asi vysoká vlhkost? Asi hodně moc, co?
Ovsem pred rokem jsme i s rodinkou vylezli z letiste Suvarnaphumi v Bangkoku - a nic. Plus 20 a vlhkost normalni. Ona tam zrovna prisla neobvykla studena vlna a v nekolika provinciich byl dokonce vyhlasen nouzovy stav, protoze tam par lidi zemrelo na podchlazeni.
V plus 15 C ! Jo, jiny kraj, jiny mrav.......
