Nebudu popisovat památky, ty jistě všichni znáte. V tureckém článku jsem se zaměřila např. na prevéty,  tady jsem se zaměřila na turisty. V jednom pořadu na Spektru byl i pořad na toto téma - jací jsou turisté z jednotlivých zemí. Nejhůře dopadli Japonci, nejlépe Američané. Oni ti Japonci mají totiž tak málo dovolené, že když se už někam dostanou, musejí toho stihnout prostě moc - nebo co...

     Ovšem, temperamentní Italové jsou živel... V Benátkách jsme se setkali s jedním věru nepříjemným - byl to „regulovčík" v chrámu na nám. Sv. Marka, který nás po vystání fronty nevpustil dovnitř. Mluvil pouze italsky, takže jazyková bariéra. Domluvili jsme se pak s jinými turisty, že bagaž is problem - musíme někde najít úschovnu. Našli jsme, s lístky v ruce pak všechny chrámofrontovce  předběhli - a konečně vstoupili. Stálo to za to! Všude byli samí Japonci, ověšeni foťáky, krmící holuby, fotící se všude možně, výskající, spěchající...

Co se dalšího putování po památkách dotýče, když jsme se schvácení dopotáceli na loď, průvodkyně  nám sdělila, že si máme vybrat mezi dvěma možnostmi: buďto uvidíme všechno, ale jen zvenčí, nebo jen jednu věc a důkladně ze všech stran. Vybrali jsme variantu b).

     Takže - Pisa poklusem klus s jedním polointeriérem - výstup na tu šikmici. Je zajímavé, jak je to lidské oko dokonalé oproti foťáku. Ať jsme ji fotili, jak jsme chtěli, dlouho nám připadala na fotce málo šikmá! Ale je, fakt je. A opět turisté... Pochopitelně nejvíc jich pózovalo u "podpírání" šikmé věže - a hádejte kdo? No jistě, Japonci.

     Florencie je nádhera, ale tam jsme stihli fakt jen exteriéry. Co o ní? Centrum Toskánska, založena už v 1. století př.nl.! Největší rozkvět zaznamenala za Medicejů v 16. století. Slavný Michelangelo tam spí svůj věčný sen ve františkánské bazilice Santa Croce. V roce 1982 se Firenze stala památkou Unesco. Je plná umělců a kejklířů, ulice tam postě žijí.

Poseděli jsme v kavárničce

s výhledem na krásnou kopii Davida

- to vám byla atmosféra!

Tady se národnosti turistů fantasticky míchaly, úplný babylón.

Následoval Řím,

kde nás oslovil stoprocentně nejvíc

Andělský hrad. 

Původně byl v roce 139 vybudován jako rodinné sídlo

cisaře Hadriána,

později se stal sídlem a jakousi pevností papežů.

Svého času v něm měli i hambinec.

     Svůj průlet městem jsme skončili u Kolosea a pak se podle mapy vydali zpět, křížem krážem městskými ulicemi. Po cestě jsme udělali hromadu fotek - od prvního babyboxu, který dal zbudovat ve zdi nemocnice císař Julián (jak vidíte, dnes nic nového pod sluncem), přes luxusní byt Sophie Loren až po Fontánu di Trevi... a všude lidí, jak v čínské samoobsluze.

     Poslední zastávka - Neapol, Vesuv, Pompeje. Neapol nic moc, Vesuv něco mimořádného - pořád se z něj čoudí a podle předpovědí má bouchat každých 2000 let; takže zhruba kolem roku 2080 se má Zeměkoule na co těšit. Japonců kupodivu minimálně, zato spousta Čechů a Italů. Obrovský areál Pompejí, to je na celý den a ne jen na kus odpoledne. Je zajímavé, že nejzachovalejší dům, kde zůstaly i dveře, po kterých není jinde ani památky, je místní nevěstinec...

     Poslední den na italské půdě jsme prožili na ostrově Capri, který mě osobně trochu zklamal. Mít zde vilu je otázkou prestiže, ono se jich sem už totiž moc nevejde. Pěkná byla tedy projížďka v Modré jeskyni, kde gondoliéři zpívali tklivé italské písně, které se tam překrásně rozléhaly. No - a pak jsme si zaplavali v moři, nakoupili suvenýry, víno a těstoviny a pluli domů.

o o o o  

     Celou dovolenou jsme  museli být na ulicích bdělí a ostražití - z důvodu kouření. 

     Tam se už nesmí hulit v hospodách a vůbec nikde. Takže všichni běhají po ulicích se zapálenými cigaretami a mohou vás propálit. Postávají kouříce ve dveřích krámků, taveren, galerií. Vypadá to srandovně. Oproti třeba čínským poměrům, kde se kromě chrámů zase kouří úplně všude, i ve vlaku a výtahu...

     Léto budiž pochváleno a já jdu pro katalog 2009/2010.

Wendy

Wendy : Iris

krásně čtivě jsi to natěsnala do jednoho článku a proložila spoustou foteček, které jsou chytlavé a zaujmou.Mě nejvíce pobavil ten poznatek, že cokoliv já vyfotím, tak je nakřivo. Například věž krumlovského zámku. Už automaticky doma rovnám horizont a podobně. Ale že šikmou věž nafotíš zásadně rovnou, to mě dostalo - to je tím, že fotíme většinou zásadně šejdrem a někdy se to holt nehodí, viď?

Japonci fotí všechno, všecičko, to je fakt.Kolikrát mě i inspirovali, říkám si - co tam všichni mají, stojí tam skoro ve frontě na cosi - a oni fotí kanál (myslím kanalizaci).Tak já taky

Koupila jsem klukovi k 25 narozeninám teď v září zájezd do Říma na pár dní, tak ho upozorním na ten hrad, který u Tebe zvítězil - i když on už asi má jasně sesumírováný seznam toho, co teoreticky miluje a musí vidět. Je to můj "gladiátor"

Wendy díky, hezké a inspirativní. Ahoj

září 10, 2009 05:03

Wendy prima : mia

tahle vyprávění já můžu. Z Itálie co jsem viděla fotky od dcery a příbuzných se mi nejvíc líbil Most zlatníků a fontána Di Trevi /nevím jestli to píšu správně/. Udělala sis výletem radost a tak to má být. Máš cestování jako velkého koně viď?

září 10, 2009 07:55

Wendy, : ivanka

moc mám ráda tvoje cestopisy, je to bezva, jak vždy vybereš takovou zajímavost, kterou třeb as ani neznáme. Po třečtení - a prohlídnutí by člověk nejraději letěl do cestovky!
taky bych hned šla pro katalogy

září 10, 2009 08:54

Jojo, cestovat budu do roztrhání těla : wendy

je to úžasný a fakt to ty tolik citované "obzory" rozšiřuje. Všude jsou nějaká úžasná panoramata i místa zcela zapomenutá. A - jak praví klasik - všude žiji lidé.
Píšete správně, a na Mostě zlatníků se prý dřív prodávalo maso-hlavně ryby, ale děsně to smrdělo tak tam určili fajnovější repertoár. Most plný maličkých krámečků jak pro panenky...

září 10, 2009 09:48

Wendy : Milene

móc hezký povídání. Hned to jednoho naladí. To tady mám vždycky, když čtu, kde kdo byl. Tak jsem ti pochválila a už můžu ty recepty na knedlíky?

září 10, 2009 14:58

No dobře, : wendyzdomu

tak sem už dejte ty knedlíky. Ale hodily by se spíš těstoviny....

září 10, 2009 21:30