Už třiadvacet sezón pracuji jako řidič těžkých strojů pro yukonskou vládu. Je to většinou šest měsíců, od dubna do října, a převážně v blízkosti mého domova, kolem Dawson City. V čem spočívá naše práce? Udržujeme asi 90 km silnice směrem na Whitehorse, silnici Top of the World na hranice s Aljaškou a cesty na zlatonosná pole v údolích potoků Bonanaza, Eldorádo, Hunker, Dominion a Sulphur.
.
Téměř každý rok se ale stane, že mě moji šéfové - ve své neskonale dobrotě - pošlou na kratší nebo delší dobu pomáhat na Dempster Highway.
To je štěrková silnice, která začíná cca 40 km od Dawsonu mostem přes řeku Klondike a končí po 763 kilometrech v eskymáckém městečku Inuvik. V zimě se dá ještě pokračovat po ledových cestách dalších 200 km, až do osady Tuktoyaktuk na pobřeží Severního ledového oceánu.
Silnice vede údolím potoků a řek, horami, severskými lesy i tundrou. Přetíná horská pásma Ogilvie mountains a Richardson mountains. Poslední část, kterou už udržuje vláda Northwest Territories, je většinou v rovině, kolem delty řeky Mackenzie.
A teď vám napíšu (a ukážu), jak tam žijeme: my, zaměstnanci yukonské vlády, bydlíme v našem úseku (který je téměř 500 km dlouhý) ve třech campech: Klondike, Ogilvie a Eagle Plains.
Když ovšem říkám „camp", používám místního označení. S nějakým "stanovým skautským táborem" má ten náš camp společnou jen svou odlehlou polohu. Hlavní budova spíš připomíná malý hotel. V přízemí je společenská místnost s televizí a kulečníkem, kuchyně, jídelna a byt kuchaře (kuchařky).
Nahoře jsou pokoje pracovníků, a vypadají víceméně jako normální hotelové pokoje. Foreman (mistr), který celému podniku šéfuje, má vlastní oddělený být. Zbytek campu tvoří garáže, skladiště a dílny. To ale platí jen o prvních dvou campech. Ten třetí, v Eagle Plains, je přímo součástí motelu, se kterým má vláda dlouholetou smlouvu.
V každém campu žijí podle ročního období a pracovních potřeb dva až deset lidí. V letním období, kdy je půda rozmrzlá, je jich tam spíš víc, v zimě, kdy se jen odhrnuje sníh, pochopitelně spíš méně. Práce je zde poměrně příjemná - menší spěch, provoz a shon než v Dawsonu, jednoznačně díky nepřítomnosti velkých šéfů a otravných bezpečnostních techniků.
Pracovní doba je 40 hodin týdně, ale děláme desetihodinové směny, takže máme třídenní víkendy. A když je potřeba pracovat i o víkendu, máme 50% příplatek - ale to jen první 4 hodiny. Pak už nastupuje plat dvojnásobný, tímpádem velice populární „double bubble".
Kudlanky bude asi zajímat „úděl zdejších - resp. tamějších žen". Těch je v campech na Dempsteru zatím málo, ale jsou tu také. Je škoda, že je jich málo, protože z vlastní zkušenosti vím, že ženy dokážou pracovat s těžkou technikou stejně dobře jako chlapi. A navíc toho - díky své jemnosti - min rozbíjí...
Jenže pořád je zde ta tradiční role matky, která jen nerada opouští své roztomilé děti proto, aby mohla žít ve společnosti nás orangutanů na Dempsteru, takže...
Největší nebezpečí života v campech?
Jsou dvě: jednak drsné podmínky - tj. v létě prach nebo naopak bláto a strašně množství komárů. V zimě zase náledí, mrazy a blizzardy. Druhým nebezpečím je - opravdu !!! jídlo !!! Věřte tomu - je totiž velmi dobré a je ho moc. Opravdu, kolik chcete, kolik sníte.
Snídani nám udělá podle přání kuchař, oběd si každý sestaví z bohatě prostřeného stolu sám a večeře připomínají spíše hody. Nejlepší je středa, kdy je pro každého připraven T-bone steak, kuřecí stehýnka, krevety a hrozně moc příloh. Plus nejrůznější moučníky, ovoce a tak podobně. A k tomu celá kuchyně a jídelna, včetně ledniček, je otevřena 24 hodin denně...
V Eagle Plains si v motelové restauraci můžeme objednat co chceme a kdy chceme.
Platit musíme jen v baru.
Asi se ptáte, proč jsou na nás tak hodní? První vysvětlení je takové, že dobrý řidič tahače nebo graderu je opravdu k nezaplacení a dobré jídlo je proto coby odměna za dobrou práci nezbytné.
Druhé, mnohem cyničtější vysvětlení, je to, že můj zaměstnavatel ušetří díky srdečním infarktům přežraných zaměstnanců spoustu peněz na důchodech...
Ať je to jak chce, já jezdím na Dempster celkem rád. Vždycky, když tam pak vidím turisty zuřivě fotografující tamní překrásnou přírodu, si musím připomenout, že oni za to platí nemalé peníze - zatímco já jsem za pobyt v těchto nádherných místech naopak placen...
Mikin
Někde jsem se už u minulého článku ptala - ohledně těch komárů: četla jsem, že ač jsou velcí, tak zase se jim dá nějak bránit. Používáte nějaké spreje, nebo to jen mlátíte?
A jsou i v těch oblastech mimo vodní toky? tedy myslím kus dál?
Jaká je u vás zaměstnanost? Myslím, že jsem tu jednou někde četla, že tam jsou všichni většinou na podpoře. A co Indiáni?
Ten frajer na posledním snímku jsi ty, že. Máš pěkný botky...
Taky existuji ruzne klobouky se sitkami pres oblicej a specialni bundy......
Kvetuse: zeny tady pracuji myslim tak casto jako chlapi. Prace je tu hodne i ted v dobe krize, ale hlavne sezonni prace. Pokud se tyce indianu tak neznam statistiky - vetsina mych indianskych pratel ale praci ma. Casto se jedna o me spolupracovniky (jak je videt na fotkach).I muj sef je indian.
A koukám, že se tam dá docela žít...
Nojo, teď vidíme zase další stranu Yukonu
Jinak ty botky jsou opravdu krasne - podle predpisu s ocelovou spici......
............................
doufám, že nemáš "podobné" zážitky...
Vetsinu fotek jsem poridil asi pred tydnem, kdyz jsem byl vyslan do Ogilvie campu pres noc. Na te prvni je dobre videt camp, soutok Engineer creeku s Ogilvie River, most a Sapper Hill. Na druhe je naopak pohled z vrcholu Sapper Hill.
Jak vidite, budovatele silnice se mohli pri stavbe divocinou pri pojmenovani nejruznejsich bezejmennych utvaru hezky vydovadet. Treba ten most pod kopcem postavila v roce 1971 armada. Sapper je v anglictine a mnoha dalsich jazycich zenista. A ja si vzdycky kdyz lezu na ten kopec vzpomenu na sapera Vodicku ze Svejka.
Nerad bych, aby me poznamky vyznely jako prilis velke zjednoduseni. Problemu tady bylo v minulosti taky pozehnane. Pamatuji si, jak se v dobe meho prichodu do Dawsonu dal poznat den vyplaty socialni podpory podle tlup opilcu, vetsinou indianu kteri se motali kolem baru a prodejny s alkoholem. To uz ted skoro neexistuje.
Existuje zde hodne tzv. pozitivni diskriminace. V minulosti to byl nekdy problem, protoze nebylo napriklad mozne propustit nekoho komu se nechtelo pracovat. Ted si ale nemuzu na nikoho ze svych indianskych pracovniku stezovat. A i ti na vedoucich mistech jsou docela schopni.
Ja bych s nimi stejne nemenil - nechtel delat nejakeho papalase a sedet cely den v kancelari. Kdyz je venku tak krasne.
Trebna dneska jsem videl rysa a pet medvedu. Samici grizzlyho s velkym mladetem a cernou maminu s dvema novorozenymi medvidky. Byli polovicni nez muj pejsek Lubos a to je Lubos malej. Jeho otec byl miniaturni knirac.
KKP - zadny z mistnich indianskych jazyku neumim (je jich hodne a patri do skupiny jazyku Athabaska), ale anglicky uz snad po tech letech umim. I kdyz me manzelka obcas plisni.
Nojo, ucitelka.......
Teda Mikine, reaguji se zpožděním, ale musím. Krásné fotky a moc hezké povídání, i to doplněné v komentářích. Určitě ještě něco pro Kudlu připrav, je to pro nás moc zajímavé.
Dokud bude vas zajem trvat, budu psat dal. Je rozhodne o cem.........
