Kráčely tudy dějiny. Vedla tudy Zlatá stezka, bylo to královské město, válčilo se tu. To všechno vydá na hodně stránek v publikacích o tuzemské historii. Význam toho všeho ale končí u prvního hraničního kamene někdejšího českého království. Nic z velkých slov, velkých peněz či prolité krve nemělo takový účinek jako titěrný kousek dřívka, velký zhruba jako sirka. Tedy, přesně jako sirka.
Byly to totiž právě zápalky, které svého času proslavily Sušici po celém světě. A i dnes si asi každý vybaví žlutočervené krabičky s nůžkami, klíčem anebo dýmkou, které je třeba chránit dokonce ochrannými značkami pod názvy THE SCISSORS, THE KEY, THE PIPE. Jenže Sušice není jen továrna na sirky (tedy - už vůbec ne, bohužel...). Je to především město s pěkným centrem, nádherně položené na březích Otavy a je to jedna z důležitých vstupních bran na Šumavu.
Archeologické nálezy poukazují na přítomnost pravěkých lidí ve starší době kamenné, mnohem větší nález ale pochází z pozdější doby bronzové. Přímo v prostoru dnešního sušického náměstí se našel bronzový hrot oštěpu. Pak přišly zlaté mince z doby Keltů a pohřebiště Slovanů z 11. století při úpatí vrchu Svatobor. Právě slovanští obyvatelé založili osadu na suchém ostrohu mezi řekou Otavou a potokem Roušerka. A to zřejmě již někdy kolem roku 790 našeho letopočtu. Jejich hlavní náplní bylo rýžování zlata z nánosů, které naplavila řeka. Výhodou osady bylo, že stála při obchodní cestě do Bavor. Kombinace těchto dvou faktorů učinila ze Sušice prosperující místo. Přesněji řečeno, ze Schüttenhofenu, jak zní první doložený název města z roku 1233 a volně přeloženo: Dvory na náplavu.
Tehdy ještě totiž patřil celý region bavorským hrabatům z Bogenu. Ve druhé polovině 13. století si ale pohraniční oblasti podrobil král Přemysl Otakar II. a pravděpodobně již někdy po roce 1260 tady začal budovat královské město. Země potřebovala důležité opěrné body a Sušice (ovšem český název Sušice je poprvé písemně doložen až roku 1381) měla být jedním z nich. První etapa tohoto budování skončila, když roku 1322 Jan Lucemburský nařídil obehnat město dvojitým pásem hradeb s třemi branami.
Husitství zastihlo Sušici na straně táborského městského svazu. Pak ale přišly zlaté časy. Přestože Otava přinášela zlato a město leželo při Zlaté stezce, hlavním "zlatem" 16. století byla sůl, která se po této obchodní cestě s Bavorskem vozila. A také obilí, slad a chmel. Město bohatlo a stejně tak jeho obyvatelé. Měšťané si začali stavět krásnější a honosnější domy a uprostřed náměstí vyrostla nová renesanční radnice. Sušičtí se sice připojili ke stavovskému odboji v roce 1547 a byli za to potrestáni, ale obchod tu panoval tak čile, že se z toho brzy vzpamatovali.
Zlaté solné časy přerušila - jak jinak - třicetiletá válka. Rok 1618 a další povstání, Sušice jako by u toho opět nemohla chybět. Město se muselo vzdát císařským vojskům. 17. a 18. století k městu vůbec nebylo přívětivé: co neponičila válka, dokonaly požáry - třeba ten, který roku 1707 poškodil radnici. A co nezmohla vojska a přírodní živly, dokonala katolická církev na duších. Kapucínský klášter a poutní kaple na vrchu Stráži nad městem měly napomáhat při protireformaci. Mnoho obyvatel odešlo do emigrace.
Přišlo ale století devatenácté a to začalo hojit jizvy a rány. Sušická pýcha a sláva se začaly šířit pomalu a nenápadně.
Když se zdejší truhlář Vojtěch Scheinost vrátil v roce 1839 z Vídně, dostal geniální nápad: otevřel si malou dílničku a ručně začal vyrábět první sirky v českých zemích. Již následující rok ho kapitálově zaštítil obchodník Bernard Fürth a v roce 1844 vznikla tzv. Fürthova sirkárna za Dolním předměstím v Sušici (dnes zde sídlí ředitelství továrny Solo). Po dalších jedenadvaceti letech odchází truhlář Scheinost a v Sušici vzniká ještě druhá, Horní sirkárna.
Sirky ze Sušice se stávají pojmem. V roce 1903 vzniká ve Vídni rakousko-uherská akciová společnost SOLO.
Hlavičky sirek se do té doby vyráběly z bílého fosforu. Až začátkem minulého století se ale zjistilo, že se jedná o velmi nebezpečnou látku. A tak i Solo roku 1910 tuto chemikálii přestalo používat. Teprve v roce 1980 se začaly přestavovat staré stroje na výrobu dřevěných krabiček a nastává éra papírových. Poslední sériově dřevěné krabičky opustily továrnu v roce 1984.
Zatímco se sirkami koketovaly podniky i v jiných městech, jen v Sušici tradice založená truhlářem vydržela opravdu dlouhá léta... Ročně se vyrobilo přes 400 miliónů krabiček. Když se vezme, že v jedné 36 až 45 kusů zápalek, znamená to, že ročně se v Sušici vyrobilo něco mezi 14 až 18 miliardami sirek! A stále mají ve světě zvuk. Téměř 85 % jich šlo na export do mnoha zemí Evropy, na Blízký východ, do Afriky, obou Amerik i Karibiku. - Ale už je to minulost, přátelé...
Nejcennější sušické stavby se soustřeďují na obdélníkovém ústředním náměstí, které je památkovou zónou. Zachovala se tu řada měšťanských domů z pozdní gotiky a renesance. Ornamentální sgrafitová výzdoba stojí zvláště u některých za bližší prozkoumání. Třeba nárožní Voprchovský dům (čp. 40) s pozdně gotickým portálem a vysokou renesanční atikou, kde dnes sídlí muzeum. Anebo Stará lékárna (Rozacinovský dům, čp. 48), či dům zvaný Fialka.
Celému náměstí ovšem vévodí uprostřed stojící mohutná dvoupatrová radnice s věží. Dnešní podoba je sice výsledkem přestaveb někdejší renesanční radnice poničené požárem, ale dojem ve vás nádherná budova určitě zanechá i tak. Pozůstatkem původní radnice je renesanční portál v přízemí. V radničním průjezdu je umístěna pamětní mramorová deska, snesená z někdejší Klášterní brány, která připomíná stavbu hradeb v roce 1322. Před radnicí stojí kašna. Tady by si měli dát všichni pozor, aby nepřešli přes kámen, který je zasazený do dlažby v její blízkosti. Sušická pověst totiž varuje, že kdo jej překročí, toho stihne neštěstí...
Ano, Sušice se proslavila výrobou zápalek, ale je také městem vodáků. Na náměstí sídlí muzeum Šumavy, kde Vás jistě zaujme mechanický betlém, expozice sklářství a sirkařství. Po dobrém obědě si vyjedeme na vrch Svatobor s rozhlednou. Na Svatobor se dostaneme ze Sušice po silnici 187 směr Hrádek. Svatobor je zalesněný vrch nad Sušicí ležící 845 metrů nad mořem. Na vrcholu, opředeném mnoha pověstmi, stávala již od roku 1890 rozhledna a turistická útulna Klubu českých turistů. 8. května 1934 byla zchátralá rozhledna s útulnou zbořena a na jejím místě byla během tří měsíců postavena rozhledna nová a útulna o rok později.
Likvidace staré rozhledny a výstavba nové rozhledny i chaty byla zadána sušickému staviteli Karlu Hourovi. Celkový náklad tehdy činil 250 tisíc korun. Rozhledna je vysoká 32 metrů a poskytuje nádherné rozhledy na Šumavu. Ze sušického náměstí vás červená turistická značka dovede za hodinu až na vrchol (značka pak pokračuje na Velhartice). Žlutá značka vede na Svatobor z Hrádku u Sušice. Celý kopec Svatobor skýtá ohromný potenciál pro rozvoj cestovního ruchu, kterým se zabývá projekt města Sušice „Svatobor žije“.
Z rozhledny pokračujeme na národní kulturní památku, hrad Velhartice. Připravte se na vtipné průvodkyně, které Vám připraví několik hádanek. Například zda tušíte, kolik šatů potřebovala hradní dáma za svůj život. Tipy návštěvníků se různí a na odpověď „patery" všichni nevěřícně kroutili hlavami. Mj. nabídka na ubytování je na Sušicku velmi bohatá, jak v penzionech, tak kempech.
MIA
Škoda likvidace sirkárny, spousta lidí přišla o práci, a té světoznámé tradiční výroby je také nenahraditelná škoda.
