Kudlanka - KRAJ HRANIČNÍCH KAMENŮ

Mám ráda stopy člověka v neobydlené krajině. V okolních lesích často nacházím zbytky dříve souvislých řad hraničních kamenů rychmburského panství Thurn-Taxis. Vím dokonce i o souvislých řadách, nalézají se v místech, kde se zřejmě ještě (nebo už dlouho) nekácelo, případně se jen citlivě probíralo. Někde jsou však jejich řady narušeny kobercovou těžbou (to v lese).

Jsou vyvráceny, zaježděny zemědělskou technikou a staré spojnice a meze tak dávno zanikly. Jak kameny vypadají? Výška takového hraničníku nad zemí je asi 25 cm; ale pozor, tento údaj je velmi proměnlivý... nahoře zaoblený tvar, na čele má vyryto TT (Thurn-Taxis), na boku popisné číslo.

V tomto případě materiál pískovec, ale někdy se setkávám i s žulou. Pískovcové hraničníky nejsou tak zachovalé jako ty žulové, ale mají překrásně rytá čísla. Nahoře, na zaoblené hlavě kamene, se můžeme setkat s vrypem znázorňujícím pokračování směru řady.

Buď vidíme vodorovnou čáru, nebo vingl (pravý úhel). Dodám něco málo k historii a přibližnému stáří těchto kamenů. Hrabě Karel Alexander z Thurnu a Taxisu koupil rychmburské panství (spolu s panstvím chroustovickým) 8. března roku 1823 od hraběte Filipa Kinského.

Na rozdíl od původního majitele Filipa Kinského, který zchátralý hrad Rychmburk nechal opravit a zvelebit a zde také sídlil, Thurn-Taxisové na Rychmburku takřka nepobývali a větší část inventáře si postupně odvezli do jejich sídla v Řeznu.

Později sice Hrabě Karel Alexander usídlil na hradě úředníky, spravující jeho východočeské majetky, ale hrad stejně postupně ztrácel na svém významu.

taká velice ráda chodím do přírody, : Inka

zvlášť do lesů, ale stopy člověka jsou tam občas zvášť zřetelné a velmi smutné. Někteří lidé nemají žádnou úctu k přírodě, asi k tomu nebyli vychováni. Také vnímám dost často různé krásně tepané pomníčky z kamene, nebo kapličky, ale je jich k naší škodě čím dál tím míň. Hovoří to o naší minulosti a té bychom si měli vážit, je krásné, že má naše země takovou dlouhou historii. Zatímco je čím dál tím více a nejen u silnic pomníčků po smrtelných nehodách.

duben 12, 2007 09:04

víte, že... : Martin

K hraničním kamenům se váže jeden starý zvyk. Když byl káme zakládán do země, provedla se celá řada opatření, aby bylo možno určit jeho polohu, kdyby ho snad někdo zničil, nebo přesunul. Do země poblíž se zakopávaly různé předměty, které tam dlouho vydržely, a hlavně se prováděl tzv. pardus. To se přivedl mladík, často spíš chlapec, lehl si na kámen a dostal velice tvrdý a bolestivý výprask. Jako "odškodné" pak ještě drobný peníz. Účel byl jasný - chlapec si pak umístění kamene zapamatoval po celý život a když nastal spor, mohl i po několika desetiletích vydat svědectví, kde kámen stál. To jen tak naokraj...

duben 15, 2007 10:37

Když tak chodíš po těch kamenech Zuzi, nebo Martin poradí - : wendy

vypadlo mi z paměti, jak se říkalo kamenným křížům, které stavěl viník na místě nějakého svého prohřešku, nevím zda to bylo zabití či ještě něco jiného. Mají svůj název a já jej nevydoluju a ne a ne. V našem lese u chalupy stojí jeden takový. A i když se různé kamenné skulptury kradou, na tenhle si nikdo netroufne. My i kamenné korýtko schováváme, co není přivařené se ztratí, pořád ves objíždějí "hledači-kradači" ALe tenhle krásný kříž je netknutý. NAštěstí.

duben 16, 2007 12:58

třeba všichni podvědomě cítí, : Inka

že by to šťastné nebylo, kdyby ho vzali.

duben 16, 2007 13:50

Inko, : Pavla

myslíš? Taky mám úchylku na tyhle patníky a vloni v létě jsem prožila pěkný šok... http://www2.kudlanka.cz/364219-kde-asi-bude-dalsich-trista-let-.php

duben 16, 2007 14:04

Možná ,Inko, a bylo by to jen v pořádku, že ? : wendy

Ale třeba kostely se vykrádají o stosedm. :-( A naše svatá ve výklenku pod hambálky ? Taky je pryč...ve starožitnictví stojí pár stovek, někomu se určitě hodily, ale památka po babičce je fuč. No, ono je to taky nerozum, nacpat ji do nezamřížovaného okénka !

duben 16, 2007 14:21

je to fakt smutný, : Inka

že se tu tak strašně krade, každý cizinec sem s tím sem přijíždí, všichni to vědí, je mi vždy taková hanba, když mi to říkají, že máme takovou strašnou pověst. Měli by tu být přísnější tresty a schopnější policie.

duben 16, 2007 19:34

Pavlí, já nevím lidi berou co viděj, : Inka

ani to snad nepotřebují, taky mě to mrzí, spousta věcí také lidi jen tak ničí z principu, staré zrekonsruované fasády jsou hned pomalované, posprejované je to ostuda. Ale myslím, že to nikomu štěstí nepřinese.
Znám jednu zahradu ve Franci, kde si odněkud majitelé donesli Menhir a postavili do zahrady, jen se noří do země každým rokem víc a víc, prostě to není jeho místo a nechce tam být.

duben 16, 2007 19:42

A jejda menhir : wendy

ten má přece SVÉ místo a jinde nemá fakt co dělat. Postavili ho na místo, kde se kříží zemské siločáry a na žádné zahradě, jako dekorace, nikomu štěstí nepřinese. Já jsem přemýšlela o tom, že až budu mít jednou čas, něco si sama vytešu. Ale stěhovat to, už hotové - to ne.

duben 17, 2007 08:10