Tak jsem se z jedné naší soukromé televize dozvěděla, že Zlín je město obuvi a přitom má  Zlín už poměrně dlouhou dobu společného s botama asi jako vysoká politika a upřímnost. Proto  mě pořád dokola překvapují příbuzní a známí, kteří si bezmála třiatřicet let po revoluci jezdí do Zlína kupovat boty... a vypadají hrozně překvapeně, když zjistí, že kromě jednoho obchodního domu Baťa v centru a pár menších obchodů kolem, tady opravdu, ale opravdu nic jiného není, a že nabídka bot je zhruba taková, jako v kterémkoliv našem jiném městě podobné velikosti.

Baťovy závody, po roce 1948 Svit, se po revoluci rozpadly na několik menších závodů. Spousta z nich po několika letech zbankrotovala a s nimi i další firmy, navázané na obuvnický průmysl. Ve fabrice, kdysi přísně střežené a neprostupné (jen tak pro zajímavost přímo v centru města), teď můžete najít úplně všechno.

Vietnamské spoluobčany a jejich  zboží všeho druhu, autobusové nádraží, banku, nejrůznější větší či menší firmy.

Kdysi veleznámý „mrakodrap", ve své době nejvyšší budova ve střední Evropě, prodělal nákladnou rekonstrukci a dnes je v něm magistrát a finanční úřad. Zní to dobře, že? Tak trochu to vypadá, jakože se Zlín o své dědictví pěkně stará, ale bohužel, opak je pravdou.

Většina budov chátrá a chátrá a chátrá... a bůhví, jak dlouho bude chátrat dál. Město se rozhodně vycimbalo */ sháněním finance na dostavbu kongresového centra. Zadlužení však údajně není tak veliké, aby to Zlín nějak zásadně pocítil. Nu, jsem na to docela zvědavá.

Na druhou stranu se pomalinku střepáváme */ cihlovo-betonového centra. Díkybohu  ho v poslední době nahrazují budovy modernějšího rázu. Což nelze říct o nejbližším okolí zmíněného středu: Kdo kdy Zlín navštívil, určitě ví,  co tím myslím  - totiž rozsáhlé kolonie půldomků. 

S jejich výstavbou začal Baťa někdy po roce 1930. Všechny byly původně stejné - pět metrů vysoké krychle z červených cihel. Napříč domky přepůlené, ze dvou stran vchody do samostatných bytů, dole obývák a minikuchyňka 2,5m2  (Baťa si totiž přál, aby se lidé stravovali kolektivně v jeho vývařovnách), nahoře dva malinké pokojíky. Každý domek měl svou malinkou zahrádku a vzdálenost mezi dvěma domky není větší, než pět metrů, což zaručovalo mít dobrý přehled o životě sousedů. Za Bati nesměli obyvatelé vysadit na pozemku jediný keříček, natož strom, teď se každý může na svém vyřádit, co srdce ráčí a peněženka a míra vkusu - nevkusu dovolí.

Z půldomků se místy staly až veledomky, majitelé si totiž přistavují a přistavují, až z těch původních pár m2 udělají něco monstrózního...  Jinak -  Každý si pečlivě pěstuje a ofukuje zahrádky na svých pár metrů čtverečních. A tak - co půl domečku - to originál.  

Neznám větší zábavu, než v podvečer vyběhnout a dát si pár kilometrů mezi těmito cihlovými domky. Přiznávám, tak trochu šmíruju, co nového se zas dostavělo, objevilo a kdo je z nich větší machr. Ještě že jsou domečky tak blízko u sebe, kolikrát stačí jen proběhnout jednou úzkou uličkou a člověk si odnese dojmů až do rána...

Ano, náš "zlínský člověk z půldomku" je prostě šikulka a hlava otevřená.

PAVLÍNA ZE ZLÍNA

Překlad z  moravštiny do češtiny (pro jistotu):

 vycimbá = vydá /vydá z peněz)

střepáváme  =          zbavujeme