Už jsem mockrát četla o vlivu klimatu na člověka. Jo, to občas mizerný počasí u nás doma, kdy je týden zima, pak dva dny léto, pak zas leje, padají kroupy, případně "vánek" pozuráží větve našich stromů, které byly někde stupidně sázeny tam, kde zrovna bylo místo. Pro příklad: podél jedné cesty na Hájích byly kdysi nasázeny stromečky. Dnes ji hustě protínají velké kořeny, o které si už hodně lidí ukopalo boty. Případně si ošklivě natlouklo. Ale zpět k počasí... a to floridskému.
Je to pro Středoevropana docela šok. Je tu třicet celsiových, když je hezky. O pár míň málokdy. A teď je teprve jaro... Mám kliku, že zatím se slunce ještě moc nerozzářilo, takže to pravé vedro mne teprve čeká.
Ráno, už druhý den, jsme šly se psy na procházku. Malou, protože já ještě sotva lezu. Tam i zpátky tři kilásky. Po rovině, podél lesa, po hezké a super upravené cestě, směrem k retenční nádrži, respektive kouzelnému rybníku. Psi, dceřin Parsley a můj Kayo se nádherně honili, což slibovalo, že pak nějakou tu chvilku dají pokoj. Na rybníčku se plavily dvě kačenky a jejich kuřátko. Můj čokl, který se odvrací od každé kapky vody a doposud si ještě v životě nezaplaval, se najednou vrhl do vody! Lenka mne později varovala, že by tam mohl být aligátor, ale mně to ani nedošlo. Teprve později jsem se dozvěděla, že v těchto "rybníčcích" jsou docela běžně. Ach jo... (Ono vozit z Čech do Ameriky jednohubku pro aligátora by přišlo dost draho.)
Následně zjistil, že je to nádherný pocit a plaval si sem a tam. Příště půjdeme k moři. Tam jsou hodně delfíni. Ale občas prý při břehu i žraloci. Ale ti jen malí...
Jak říkám, bylo krásně, ale protože je tu fakt velká vlhkost, 90 procent vody ve vzduchu teplém 27 stupňů Celsia, tak je to únava. Pouhé tři kilometry a měla jsem toho dost. Pevně doufám, že si rychle zvyknu a povede se mi tu odložit pár nechutných kilogramů, které se na mne nalepily během pandemie. Sice se se zalíbením dívám na některé ty zdejší slečny a dámy, jejichž pozadí se mocně klene do všech stran, ale zas všechno mít nemusím.
Během doby, co tohle píšu, tu už dvakrát sprchlo, jednou docela mocně, a dvakrát to pak vysušilo slunce. Nyní je tu mírně zataženo, což jsem velmi ráda, protože stále ještě nejsem proti zdejšímu počasí otužilá.
P.S. Lenka má hezkou zahradu. Ale budem od zdejších moudrých dam a pánů potřebovat nějakou tu radu. To si nechám na příště...
Teď si udělám kafe
a budu myslet na to, jak se máte vy...
d@niela
Je sice priorita ve mocnosti pozadí u tmavší části lidstva; víc ale psát nemůžu, mohla bych být označena za rasistku.
To jsem prohlásila koncem dubna, když jsem jela na Rokycansko. Ještě večer ten samý den napadl sníh a druhý den ráno jsem si mohla postavit sněhuláka. Klidně by se tu mohly natáčet filmy o upírech. Těm by se tady líbilo, prořád zataženo a mlha a každou chvíli vyleje někdo na zahradu velkou vanu vody. Cesty v lese vypadají jako horské bystřiny a bez holinek nedám ani ránu. Nejdříve studené jaro, pak dva dny léto a teď jsme nejspíš vstoupili do podzimu. Každopádně, pořád topíme, abychom v baráku měli alespoň 18°C. Stejně pořád kejchám.
Plzeňský kraj je protkaný spoustou potůčků, potoků, říček i řek. V lese nad naší zahradou jsou hned tři studánky. Na jedné je hrneček a nápis: "Kdo se ze mne napije, již nikdy nebude nemocen". Ale slyšela jsem, že proto, že se už nikdy nenapije ničeho.
