Jak sem řek minule - nikde žádná pumpa! A tak jsem musel u tý první, v naprostý díře, dát další 4 $ za 2 galony, abych se odsud určitě dostal a zase nám neuletělo letadlo, jako v Denveru, což by teď, bez peněz, byla situace dost těžko řešitelná. Navíc, musel jsem objet celou San Franciskou zátoku. Mosty, který by nám přes ní značně zkrátily cestu, jsou
všechny v jednom směru placený, jenže já nevěděl, kterým směrem jsou placený a kterým free, případně, které z nich free mým směrem.
Tak alespoň jsem využil odbočky na zapadlý golfový hřiště a Helena se mohla konečně převléknout do cestovního a opatřit si tvář, pro ni obvyklým, barevným nátěrem. Možná to tu odkoukala od místních indiánů, co jsou na válečné stezce. Ale, asi ne. S tímhle zvykem, co si pamatuju, už sem přiletěla a počítám, že ho provozuje asi už vod tý doby, co začala rozeznávat barvy.
A tak jsme museli fofrem na mezinárodní letiště v San Francisku. Už jsem sem Helenu jednou, před čtyřmi roky, vezl, ale tenkrát bylo letiště právě v rekonstrukci a tak vypadalo jinak. Taky už jsem si zapamatoval, že přílet je arrival - protože nejdřív sem musíš přiletět a nejdřív je i písmeno „a" v abecedě, až potom je odlet - departure, čili písmeno „d" je až po „a" :-))).
Tuhle mnemotechnickou konstrukci jsem si musel vytvořit, abych si tahle dvě slova vůbec moh´ někdy zapamatovat. Při naší první návštěvě letiště jsme to nikdo z nás nevěděl a než to Helena našla ve slovníku, už jsem byl zase na cestě z letiště ven a přemýšlel, jak se sem zase v tom dálničním labyrintu dostat nazpátek. Jó, se mnou se spolucestující při cestování nenudí a vždycky mají nevšední zážitky. I při cestě na letiště. Pak jsem vysadil Helenu před odletovou odbavovací halou a musel hned odjet, protože se tam smělo parkovat jen na vyložení zavazadel. Ani jsem radši nevypnul motor, protože nebylo vůbec jasný, jestli bych ho tu ještě nastartoval.
Naštěstí se tam poflakoval jeden volnej vozík na kufry, tedy free, takže jsme ušetřili dva dolary za jeho půjčení, protože všechny ty bágly by Helena sama neodnesla. Všude jen ty prachy by chtěli, vydřiduši! Dál už si musela Helena vystačit sama. Je dospělá, anglicky umí líp než já a výřečnost, jak by jistě potvrdil nezaujatý pozorovatel - pokud se týká hádek se mnou či její mámou - jí rozhodně nechybí. 
Hned při výjezdu z letiště jsem zjistil, že k tomu velikýmu problému s chybějícíma prachama, teď už opět začal zas ten tradiční s touhle károu - prostě něco s elektrikou. Jenže, od Miami pořád ještě nevím, co to vlastně je. A jestli mně tady chcípne někde na světlech motor, už to nenastartuju...
Než jsem se proplet´ na ten slavnej Golden Gate Bridge městem, pěkně jsem to zakufroval a i s pomocí mapy a kompasu měl honičku, kromě udržení motoru v chodu, se odsud vymotat a najít - už za šera - správnej směr. Dálnice č.101 tady ve Frisku končí najednou uprostřed města, čili žádný dálniční koridor a k mostu na sever se musíte prokličkovat přes městský ulice, který jsou sice označený i číslem dálnice, ale při změně směru se musíte občas rozhodovat na křižovatkách pekelně rychle.. Malý zaváhání, špatnej pruh a jedete úplně jinam.
A vrátit se, je pak problém. Ještě než jsem se dostal k mostu, přišla tma. A s rozsvícením hlavních světel se hned rozsvítila i kontrolka, že to nedobíjí baterii. A jak jistě většina ví, šťávu na svícení dodává primárně baterie a ta se přitom, když běží motor, dobíjí. Takže, když neběhá dobíjení, baterie se za chvíli svícení vybije a máte po ptákách, v mým případě - po světle.Tak jsem rozsvítil jen obrysová světla, ta berou míň proudu. Stejně mezi všemi těmi auty ve večerní dopravní špičce mě musel každej vidět ve svých reflektorech i pouličním osvětlení, tak co.
Proud pomalu popojíždějících vozidel na šestiproudé ulici - po třech pruzích každým směrem, rozdělené ostrůvkem uprostřed, se pomalu sunul k mostu. Před jednou křižovatkou jsem uviděl na ostrůvku stojícího, dost ošuntěle vyhlížejícího chlapa, s velkým papírem v ruce. Stál jsem na červený a tak měl dost času si přelouskat, co tam má napsáno - „Mám hlad, prosím o nějaké drobné. 
Dva dny jsem nejedl". Ale NIKDO nezastavil, NIKDO přede mnou mu nehodil ani penny, tedy cent. NIKDO se kupodivu, v tady tak pobožné zemi, plné kostelů a nejrůznějších církví, nestaral o osud bližního svého.
Ani já nezastavil a nic mu nehodil.
Je ovšem možné, že kdybych zastavil, tak jsem tam už zůstal s ním stát a to natrvalo. Přejel jsem Zlatou bránu a musel zase rozsvítit hlavní světla. Tady už pokračovala dálnice na sever, ale chybělo tu to městský osvětlení, ve kterým jsem viděl a byl vidět. A hned oranžová kontrolka hlásí, že to nedobíjí. A já mám před sebou ještě dobrých 30 mil na vyhlédnutou RA (rest area = odstavné parkoviště), široko daleko jedinou, vo který vím v tomhle regionu, na tady poblíž začínající interstate hwy I 80, co končí až na východním pobřeží v New Yorku. Protože už je pěkná tma, sotva jsem projel kopce, zakrývající výhled na vzdalující se San Francisko, začaly noční nebe osvětlovat tradiční ohňostroje. Každý národ holt slaví jiný datum. U nás to bylo dlouhý roky 7. listopadu VŘSR a tady mají zase 4. červenec - Den nezávislosti. Zatímco u nás si na Říjnovou revoluci v listopadu většina už ani nevzpomene, 4. července, jako jeden z mála zdejších svátků, pevně spojených s určitým datem, se bude slavit, dokud bude Amerika Amerikou.
Za jiných okolností bych se na ty ohňostroje celkem se zájmem mrknul, ale teď jsem jen v duchu počítal, jestli k tý RA stačím dojet, než baterie definitivně chcípne a tahle kára přestane svítit mně i okolo mě jedoucím vozidlům a malér bude definitivní...
Toulavej
- volný (uprázdněný, dům ap.)
- neobsazený
- nečinný
- bezvýrazný (bezduchý, přen.)
- uprázdněný (volný, dům ap.)
- neobydlený
- nepřítomný duchem (přen.)
- nežádaný
- bezduchý
- bezstarostný
Hele, ja si pamatuju departure vod ty doby, co me deportovali
Kruci, proc mi to furt rika, abych zadala svo jmeno?
Pises moc dobre, pokracuj a fotis taky nadherne, ten pohled na Golden Gate Bridge - nadherny, skvely, fakt umis!!!
Heleďse, nechceš se podělit o zážitky s deportací :-))) To by mohlo být docela zajímavý povídání. Já znám z vyprávění kamaráda jednu deportaci vojenskýho zběha zpátky do kasáren. Probíhala přibližně jako ve Švejkovi. Všichni totálně vožralí, ještě i při návratu do kasáren . . . :-)
A s tou deportaci - proste me vykopli a nepustili zpatky do Statu, ukradli mi (INS) pas a oddaci list a furt na me jenom rvali, abych se vratila domu, bez pasu, bez penez, z Mexika...
A tak jsme si s cubinkou uzily 3 tejdny poflakovani se po mexickych plazich, az nas prijel zachranit ten nas indianskej rytir
Ten se me taky chudak ale natahal z pruseru...
:-), že se to dokonce i někomu asi líbí :-) To by muselo vydat minimálně na třináctidílnej seriál, jak je v Čechách zvykem . . .
A jaký je tam v CA teď už teplo - už začíná tát sníh na horách ? Nám tu odpoledne sněžilo . . .
To tvoje slohovy cviceni se mi moooc libi!!! Asi tam prifrknu i tu deportaci, nakonec to byla docela sranda...
Mame tu "docela teplo", tedy na mistni pomery zimu... ted je 5 rano a venku je jenom 12C, takze samozrejme topim
Snih uz roztal a vsechno rasi, to jo, ale jeste tu radej ukrutny vetry (tedy ne ty z fazoli), cokoli mezi 30 - 60mph. Fuj!