Blízko
Čachrova na Šumavě leží vesnička Rajské, podle ním dostal název i mlýn, ve
kterém žil mlynář Martin Majdl se svojí ženou Marií, synkem Emilem, 65letou
matkou a čeledínem Ignácem Jonášem. 1. února 1925 se manželé vypravili na mši
do kostela.
Vůbec netušili, že je z lesa pozoruje někdo jiný, kdo má v úmyslu u nich loupit. Lupič šel do mlýna v domnění, že stavení je opuštěné. Když ho vyrušila mlynářova matka, držící v náručí kojence Emila, vzal sekeru a zabil ji.
Emil, kterému bylo pouhých devět měsíců, vypadl nebohé ženě z náručí a začal plakat.
Kojencův pláč uslyšel 14letý čeledín a přispěchal dovnitř, což se mu stalo osudným... Vrah po vraždě ukradl mlynářovy boty a 3700 korun, které utratil po hospodách a nevěstincích.
Když se Marie vrátila s příbuznou domů z kostela, zatímco Martin se ještě stavil v hospodě na řeč se sedláky, našla tři těla v tratolišti krve.
Rozjelo
se pátrání a vrah byl dopaden. Byl velmi cynický a svého činu nijak nelitoval.
Mlynář v něm poznal muže, který se několik dnů předtím ucházel ve mlýně o práci. 20letý recidivista Bedřich Krása měl přes svůj mladý věk už několik škraloupů. Trest smrti za trojnásobnou vraždu ho však minul. Proč? Protože tehdy nebyla hranice plnoletosti 18 let. Později se o něho začalo zajímat gestapo, snad se jim hodil jako konfident.
Nebozí manželé museli se svým těžkým údělem žít a další děti už bohužel neměli. Martin Majdl se v r. 1953 oběsil. Marie později zešílela a utopila se v říčce Ostružné.
Rajské údolí je krásné, v blízké Zahrádce jsem letos v zimě nafotila plno líbezných chalup pokrytých sněhovou peřinou. Mlýn tu už nestojí, byl zbourán v nedávných letech. Osudem zkoušení Majdlovi spí svůj věčný sen na hřbitově v blízkém Čachrově.
Třetí případ, který chci krátce zmínit, se stal na opačném konci Šumavy, v Horní Světlé.
Horní Světlá u Českého Krumlova patřila po r. 1945 k oblastem, která se doosídlovala rumunskými reemigranty. Byl mezi nimi i Rudolf Polák se svojí rodinou. Usadili se v maličké obci Běleň.
Na vánoce 1961 navštívil Rudolf Polák se svým synem svého švagra a strýce Rudolfa Gondeka.
Ač Josef Gondek nikdy nepil, trochu si přihnul a ve své rozšafnosti se svěřil příbuzným, že má hodně peněz.
Vůbec nemohl tušit, jaký plán se v tu chvíli
zrodil v hlavě jeho švagra. Tyto plány dostaly hrůznou podobu 13. března
1962, kdy otec Polák se svým synem vykonali čtyřnásobnou vraždu a tři
nedokonané vraždy v rodině Gondekových. Za oběť padly i tři děti. Takový
horor Šumava nezažila a tisk měl zakázáno o události informovat. Vrazi spravedlnosti
neušli.
Jak vidíte a můžete číst, ani tak krásným místům jako je Šumava se zločin nevyhýbá.
A to možná někteří z vás
slyšeli i o vrahu Roubalovi a jeho statku na Šumavě.
Asi bych se ještě měla zmínit o jedné zdravotní sestřičce, které také vešla do dějin české kriminalistiky.
Sušická porodnice na okraji města je už dlouho opuštěná a nyní se rekonstruuje. Na samém začátku šedesátých let minulého století vzrušila veřejnost zpráva o opakovaných úmrtích kojenců.
Marii Fikáčkovou měli její nadřízení za vzornou pracovnici a chtěli ji dokonce povýšit na vrchní sestru. Pak se však ukázalo, že tato nenápadná mladá žena bez příčiny několik kojenců usmrtila, protože údajně nesnášela dětský pláč v době své menstruace.
Byla popravena.
MIA
