DARMOŽROUTI - IV. |
Čtvrtek, 26 červenec 2018 | |
![]()
Vyskočil na všechny čtyři, ale zůstal stát a jen po mně tázavě koukal. Vykročila jsem pomalu směrem ke kotěti a čekala, že okamžitě uteče. Hrdina Šmolek se přikrčeně sunul za mnou. Zvířátko nejenže neuteklo, ale klidně se nechalo Šmolkem očichat, otřelo se mi o nohy, pak znovu mňouklo a odešlo oknem.
„Tak to může být „ta“ Čenda,“ zavolal Michal z atelieru.
Nestačila jsem se divit. Čekala jsem protesty a žádné se nekonaly. Možná si Michal řekl, že už je to jedno, jestli se nám pod nohama motá jedna kočka nebo dvě. Raději jsem se neptala, aby si to ještě nerozmyslel. Jenže druhý den jsem to stejně nevydržela a vysvětlení bylo překvapivé. Michal nemohl přenést přes srdce, že jsem nechala Šmolka vykastrovat. Zřejmě nějaká samečkovská solidarita. Zdál se mu najednou smutný, lenivý a bez smyslu života. Usoudil, že mu společnost další kočky prospěje.
Čenda vyžadovala, aby to okno, kterým k nám poprvé přišla, bylo stále aspoň pootevřené. Jinak u něj seděla a nepřetržitě mňoukala. Vedlo do vnitrobloku, kde bylo pár stromů, záhonků a sušáků na prádlo, takže pokud zrovna nemrzlo, zůstávalo otevřené a dostalo název „kočičí okno“. Čenda každou chvíli někam odbíhala a lákala Šmolka s sebou. Dříve nikdy sám ven nechodil, ale nebránila jsem mu, připadalo mi to přirozenější, než ho zavírat v bytě. Snažil se mazanou a světaznalou Čendu napodobovat, ale byl velmi opatrný. Nejdříve ji jen pozoroval z parapetu. Potom se osmělil a skočil do zahrady. Dlouho se procházel jen pod oknem a každou chvíli mě volal, protože když mě viděl, byl klidnější. Pak najednou zmizeli oba. V duchu jsem se s kocourem loučila a už jsem ho viděla přejetého nebo ukradeného. Naštěstí ho Čenda po chvíli přivedla v pořádku nazpět.
Bylo nedělní odpoledne a my jsme doma umírali vedrem. Teploty už čtvrtý den šplhaly k pětatřicítce a člověk nevěděl, kam by se před protivným horkem schoval. U vody jsme se spálili už v sobotu, tak nás to nikam netáhlo.
„Nebo aspoň za dlouhé závěsy.“ „Proč, tobě nestačí zatažené žaluzie?“
„Vidíš, to můžeme“, vyskočila jsem z křesla, „ale máme jen jeden, tak si je tam strčíme oba.“
V televizi začínala detektivka a na nás musel být úchvatný pohled. Křesla přisunutá k sobě, nohy ve vodě a v rukou misky se zmrzlinou. Koukali jsme na Columba, čvachtaje u toho spokojeně palci.
„Co? Kdo? Počkej, neblázni, vždyť to vyliješ!“ Pak jsem i já uviděla Šmolka, jak si pyšně vykračuje s myší v tlamě. „Ona už ho to taky naučila,“ vzdychla jsem.
Šmolek se nám přišel s úlovkem pochlubit. Položil myš na podlahu a čekal na pochvalu. Než jsem se nadechla k proslovu, stalo se něco nečekaného. Myška sebou párkrát mrskla, rozhlédla se a prchla do kouta. Překvapený Šmolek vyrazil za ní a chtěl ji chytit. Nevěřila bych, co dokáže pud sebezáchovy. Jakmile se kocour přiblížil, myš najednou vypískla a vyskočila asi dvacet centimetrů vysoko. Šmolek se zastavil uprostřed pohybu a zíral. Vtom myš vyskočila ještě jednou, ale tentokrát proti kocourovi, zakousla se mu do kůže na krku a zůstala tam viset. Šmolka chytil úplný amok a začal zběsile lítat okolo místnosti. Chvílemi to bral doslova po zdech. Když se mu konečně podařilo toho rozčíleného hlodavce setřást, měl před ním od té chvíle obrovský respekt. Nehodlal se už ani přiblížit k rohu, kam se myška znova vmáčkla a čekala, co bude dál.
„To by si určitě zasloužila, ale jak to chceš udělat?“ Michal na chvíli zmizel v kuchyni a pak se vrátil s dlouhými kleštěmi na grilování. „Drapsnu ji do těch kleští a vyhodím na zahradu,“ řekl.
MIA KOBOSILOVÁ
Komentáře
... : *deeres*
My psa nejenom ptakobijce, ale i myšobijce. Jak myš uloví, tak nepustí a nenápadně mně jí přinese v tlamě až do bytu. Hadice od vysavče mně teda ještě nenapadla, ale on nepřinesl ještě žádnou hrdinnou "Gádžeku" z Rychlé roty. Stačí dupnout a myšička maže raději z bytu pryč.
červenec 26, 2018 09:46
... : NČ
To jako se netrefíš hned na první dupnutí?
červenec 26, 2018 11:57
... : *deeres*
Na první dupnutí se strefila moje máma a holka to vždycky obrečela. Bílé myšky mně kdysi spláchla do záchoda, nelida jedna. Já na ně dělám jenom bu,bu,bu! Ať se o ně postará příroda, je tu hafo poštolek i káňat, tak ať si taky daj´! Nemusí všchny sežrat jenom náš pes, ten dostává žrádlo doma.
červenec 26, 2018 12:37
... : NČ
Nojo. Lepší ale je, ten sajrajt smradlavej zadupnout hned, než se to usadí a namnoží. A děti? Ty ať se naopak bedlivě koukají, ať viděj, jak se nakládá se škodlivejma vetřelcema. Co se v mládí naučej ....atd. Budou to móc potřebovat.
--------- Sorry jako. Vetřel jsem se nezván, protože jen rozvracim svou pravdou a neláskou zdejší láskyplnou diskusi, sice nulovou, ale o to víc přeplněnou pravdou a láskou. Brej den všem. A třeba zase někdy ..... červenec 26, 2018 13:29
... : zuza
NĆ, nedělej uraženou panenku... Nesluší Ti to, ráda Tvé příspěvky čtu.
červenec 26, 2018 14:19
... : NČ
Už ne. Mám v sobě regulérních 8 ks, devátej čeká na otevření. Mý psaní by nebylo láskyplný. Už ne!
PS: Jen mimochodem. Co říkáte na H-Systém a demokratický a nezávislý vyrobení pár desítek bezdomáčů? Dobrej tunel, žejo. I když kvality Blanky přecijen nedosahuje. Pěknej den všem. J. červenec 26, 2018 15:21
... : Josef Kouba
Měl jsem vířivku a radostně jsme si jí užívaly 8 let. Ale potvory myšky se poslední zimu zabydlely v izolaci vířivky a nevím proč, asi z nudy prokousaly na co přišly. Voda začala rapidně ubývat. Oprava nemožná. Vydlabat 3x3m a 1m do hloubky tvrdé izolace a zalepit desítky prokousaných trubek bylo nepředstavitelné.
Takže ty potvůrky, aby jim nebyla zima zničily vířivku za 12 tisíc dolarů. červenec 29, 2018 20:42
|