Občasník, měsíčník, týdeník, deník. Chyběl už jen nočník. A tak jsem ho založila. Takhle uvádí svoje kouzelné texty autorka jednoho fejsbůkového psaní. Protože se mi moc líbí (tedy ty její texty) a protože mám i její souhlas, budu vám z nich občas něco předkládat pro potěchu. Jinak se můžete kdykoliv kochat sami - vstup je zde a zadarmo :-)))
Podzim to dneska venku pěkně rozbalil. Brzo ráno vytáhnul bílé závoje a nonšalantně je rozhodil do kraje.
"Zimo", volá, " vem si mě za muže! Celou noc jsem ti šil šaty z nejjemnější mlhoviny. Stříhal jsem měsíčními paprsky a zdobil čistým zlatem spadaného listí. Podívej! Náhrdelník z šípků a střevíčky z jinovatky. Zimo, nenech mě dlouho klečet v bahně mého sychravého života..."
"Šípky? Listí??? Pcha!" odfrkla si vyzáblá krasavice Zima, až kolem sebe rozvířila sněhové vločky. "Tak podívej, ty ... impresionisto!", povídá povýšeně, "tím na MĚ dojem neuděláš. Chci diamaty, křišťály, hvězdný prach a spoustu ledu!"
"To nebude problém drahá", mrknul na ni zamilovaný švihák Podzim a prohrábl si rezavé vousisko. "Já zaprším a ty přimrazíš."
Inu, příroda a láska jsou ty největší čarodějky.
A proto, milé děti, dneska nejezdí tramvaje ani vlaky.
Dobrou noc a zítra ráno poproste maminku, ať vám na botičky nastříká tekutý řetězy, abyste na svatbě těch dvou rozmařilců neležely na chodníku nožičkama nahoru.
Moc pěkný"nočník".
U nás zima dělala celou noc drahoty a podzim cedil a cedil, ale to brečení mu bylo stejně na nic.
Až k ránu se tu zima ochomýtla kolem, aby se podívala, proč ten podzim tak bulí a hned zas mazala pryč.
Jak utíkala, tak na šípkách nechala jen pár cárů svých stříbrných šatů.
