Kniha Modlitba za Černobyl držitelky Nobelovy ceny za rok 2015 Světlany Alexijevičové je jako ten nejděsivější horor – ovšem s tím rozdílem, že vše je zde skutečné. Až příliš skutečné. Černobyl totiž zabíjí i dnes, tiše a zákeřně. Alexijevičová pouze zaznamenává svědectví, většinou těch, kteří přežili smrt svých nejbližších, mluví i s těmi, kteří pomalu umírají a není jim žádné pomoci. Něco přitom mají všechny ty výpovědi společné: vedle nezměrné bolesti svědčí o aroganci na straně politiků, o neschopnosti státu postavit se takové, ale vlastně jakékoli katastrofě.
Bělorusko… Pro svět jsme terra incognita – neznámá, neprobádaná země.
„Bílá Rus“ – tak asi zní název naší země v angličtině.
O Černobylu ví každý, ale jenom v souvislosti s Ukrajinou a Ruskem. Máme o sobě ještě co říct…
Narodnaja gazeta 27. dubna 1996.
26. dubna 1986 v 1 hodinu, 23 minut a 58 vteřin zničila série výbuchů reaktor a budovu 4. energobloku černobylské atomové elektrárny, nacházející se nedaleko od běloruských hranic.
Černobylská katastrofa se stala největší technologickou katastrofou 20. století.
Pro malé Bělorusko (má 10 milionů obyvatel) znamenala národní neštěstí,ač sami Bělorusové nemají jedinou atomovou elektrárnu.
Je to stále agrární země, s převážně rolnickým obyvatelstvem.
Za druhé světové války zničili němečtí fašisté na běloruském území 619 vesnic i s obyvatelstvem. Po Černobylu přišla země o 485 vesnic a osad: 70 z nich už je navždycky pohřbeno pod zemí.
Za války zahynul každý čtvrtý Bělorus, dnes žije každý pátý na zamořeném území.
To představuje 2,1 milionu lidí, z toho 700 tisíc dětí.
Mezi faktory demografického poklesu zaujímá radiace hlavní místo.
V Gomelské a Mogilevské oblasti (které černobylská katastrofa postihla nejvíce) převýšila úmrtnost o 20% porodnost.
V důsledku katastrofy bylo do ovzduší vyvrženo 50×106 Ci radionuklidů, z toho 70 % spadlo na Bělorusko, přičemž 23 % jeho území bylo zamořeno radionuklidy cezia 137 o hustotě více než 1Ci na kilometr čtvereční.
Pro srovnání:
Na Ukrajině bylo ozářeno 4,8 % území, v Rusku 0,5 %.
Plocha orné půdy s hustotou zamoření od 1 Ci a více na kilometr čtvereční činí více než 1,8 milionů hektarů,
plocha zamořená stronciem 90 o hustotě 0,3 Ci i více na kilometr čtvereční čítá něco kolem půl milionu hektarů.
Bylo nutné vyřadit 264 tisíc hektarů zemědělské půdy.
Bělorusko je zemí lesů. Avšak 26 % lesů a více než polovina luk v povodí řek Pripjať,
Dněpr a Sož náleží k zóně radioaktivního zamoření.
V důsledku neustálého působení malých dávek radiace se v zemi každý rok zvyšuje
počet nemocných rakovinou, duševně postižených,
lidí s psychickými poruchami a genetickými mutacemi.
Sborník „Černobyl“.
Běloruská encyklopedie 1996, str. 7, 24, 49, 101, 149.
Podle výsledků pozorování byl 29. dubna 1986 vysoký stupeň radiace zaznamenán v Polsku, Německu, Rakousku a Rumunsku, 30. dubna ve Švýcarsku a severní Itálii, 1. – 2. května ve Francii, Belgii, Nizozemsku, Velké Británii a severním Řecku, 3. května v Izraeli, Kuvajtu a Turecku…
Plynné a větrem přenosné látky se šířily globálně: 2. května byly zaznamenány v Japonsku, 4. května v Číně, 5. května v Indii, 5. a 6. května v USA a Kanadě. Ani ne za týden se stal Černobyl celosvětovým problémem.
Sborník „Následky černobylské havárie v Bělorusku“.
Mezinárodní Sacharovův institut pro radiologii Minsk 1992, str. 82.
Čtvrtý reaktor, nazývaný objekt „Úkryt“, má dosud ve svém olovoželezobetonovém lůně kolem 200 tun jaderného paliva. A to je částečně promíseno s grafitem a betonem. Co se s ním děje dnes, neví nikdo.
Sarkofág se budoval nakvap, konstrukce je to unikátní, konstruktéři z Pitěru na ni mohou být hrdí. Měla fungovat třicet let. Avšak montovali ji „na dálku“, desky se spojovaly pomocí mechaniky ovládané z vrtulníků, proto také vznikly četné spáry. Dnes celková plocha trhlin a prasklin, z nichž nadále pronikají radioaktivní aerosoly, převyšuje podle některých údajů 200 čtverečních metrů…
Pokud vane vítr ze severu, vytváří se na jihu koloid s uranem, plutoniem a ceziem. Nejen to, ale za slunečného dne, když se v sarkofágu nesvítí, jsou v reaktorové hale patrny paprsky světla přicházející seshora.
Jak je to možné?
Také dovnitř zatéká, když prší. A když se vlhkost dostane k nějakému palivu obsahujícímu směsi, může dojít k řetězové reakci… Sarkofág je nebožtík, který dýchá. Vydechuje smrt.
Jak dlouho ještě vydrží? Na to nikdo není sto odpovědět, dokud nebude možné dostat se ke všem spojům a konstrukcím, aby se dalo zjistit, jak dlouho bude ještě odolávat. Zato všichni chápou, že zničení Úkrytu by mělo dokonce ještě strašnější následky než v roce 1986…
Časopis Ogoňok č. 17, duben 1996.
„Než přišel „Černobyl“, připadalo na 100 tisíc obyvatel Běloruska 82 onkologických onemocnění. Dnes je statistika taková: na 100 tisíc je nemocných 6 tisíc.
Počet nemocných rakovinou se znásobil 74krát.
Úmrtnost se za posledních deset let zvýšila o 23,5 %.
Nejvíc lidí umírá v produktivním věku mezi 45 až 50 lety;
stářím umírá jen jeden člověk ze 14.
V nejvíce postižených oblastech se při lékařské prohlídce zjistilo, že sedm z deseti lidí je nemocných. Projíždíte vesnice a ohromí vás velké plochy rozrůstajících se hřbitovů…
Některá čísla nejsou známa dodnes… Stále ještě jsou držena v tajnosti, tak jsou obludná. Sovětský svaz vyslal na místo katastrofy 800 tisíc vojáků základní služby a k tomu povolal taky tzv. likvidátory, jejichž průměrný věk byl 33 let. Chlapci záklaďáci obvykle na vojnu přicházeli rovnou ze školy…
Jen v Bělorusku je v seznamech likvidátorů uvedeno 115 493 lidí. Podle údajů ministerstva zdravotnictví v letech 1990–2003 zemřelo 8 553 z nich. Dva denně…“
„Takhle začínaly dějiny… Rok 1986… Na prvních stránkách sovětských i zahraničních novin se postupně objevily reportáže ze soudu s viníky černobylské katastrofy… Kdežto teď…? Představte si prázdný čtyřpatrový dům. Dům bez obyvatel, zato s nábytkem a oblečením, které se už nikdy nedají použít. Protože ten dům stojí v Černobylu…
Ale právě v takovémto domě mrtvého města byla pro novináře uspořádána malá tisková konference s těmi, kteří měli viníky atomové tragédie soudit.
Na nejvyšší úrovni, tedy na ÚV KSSS, bylo rozhodnuto, že soud proběhne přímo na místě zločinu. Přímo v Černobylu. Soud se konal v místním kulturním domě. Na lavici obžalovaných se objevilo šest mužů – ředitel jaderné elektrárny Viktor Brjuchanov, hlavní inženýr Nikolaj Fomin, zástupce hlavního inženýra Anatolij Ďatlov, vedoucí směny Boris Rogožkin, vedoucí reaktorového provozu Alexandr Kovalenko a inspektor Státního dozoru v jaderné energetice SSSR Jurij Lauškin.
Normální publikum tu nebylo žádné, jedině novináři. Ostatně lidé už tu žádní nežili, město bylo uzavřeno jakožto „oblast přísné radiační kontroly“. Není vlastně právě tohle důvod, proč má proces proběhnout právě tady? Čím míň svědků, o to menší povyk… Nikde žádné kamery a žádní západní reportéři.
Všichni si samozřejmě na lavici obžalovaných přáli vidět desítky odpovědných vysokých funkcionářů včetně těch moskevských. Svůj díl odpovědnosti měla nést i moderní věda. Režim ale přikývl pouze na výhybkáře.
A pak už padaly rozsudky: Viktor Brjuchanov, Nikolaj Fomin aAnatolij Ďatlov dostali po deseti letech, zbylí tři muži si odnesli nižší tresty. Anatolij Ďatlov a Jurij Lauškin na následky silného ozáření během výkonu trestu zemřeli. Hlavní inženýr Nikolaj Fomin se zbláznil… Zato ředitel elektrárny Viktor Brjuchanov si poctivě odseděl celých deset let. Když byl propuštěn, čekali na něj příbuzní a pár novinářů.
Celá tahle událost proběhla naprosto nenápadně. Bývalý ředitel dnes žije v Kyjevě a pracuje jako řadový úředník u jedné firmy. Takhle tedy celý příběh skončil…“
„Ukrajina už brzy zahájí grandiózní stavbu. Nad sarkofágem, který v roce 1986 zakryl zničený čtvrtý blok Černobylské jaderné elektrárny, vyroste pod názvem Oblouk nová ochranná stavba. Základní kapitál ve výši 768 milionů dolarů poskytlo 28 donátorských zemí. Nová schránka už by neměla vydržet jen třicet let, ale celých sto. Projektována je také mnohem velkoryseji, protože pod její klenbou musí být dost místa na zpracování a definitivní uložení radioaktivních trosek.
Bude proto třeba vytvořit masivní základy, které budou mít podobu umělého železobetonového skalního masivu. Poté bude vybudováno trvalé úložiště, kam se postupně převeze obsah starého sarkofágu. Nová stavba vznikne z vysoce kvalitní oceli, schopné odolat silnému gama-záření. Jen kovu se tu spotřebuje 18 tisíc tun…
Oblouk bude stavba v dějinách lidstva zcela bezprecedentní: zaprvé vás ohromí už výška dvojité klenby – 150 metrů. Co do estetické hodnoty se bude blížit Eiffelově věži…“
Podle materiálů běloruských novin z let 2003–2005
Je celkem pochopitelné, že byla jako důsledná kritička diktátorského režimu Alexandra Lukašenka perzekuována a v roce 2000 musela Bělorusko opustit. Žila v Paříži, Gothenburgu a Berlíně. V roce 2011 se vrátila do Minsku, avšak její knihy jsou v její vlasti dodnes na indexu.
Jako ukázka byla použita úvodní "Historická poznámka"
z knihy Modlitba za Černobyl
VZPOMÍNÁTE
– pokud tedy jste už byli na světě –
kde jste byli a co jste dělali v době černobylské katastrofy?
A za čtyři roky jsem si nahmatala první nádor na štítné žláze.
Komousi tehdy lhali jak vztekli. Dokonce pustili na Ukrajinu cyklisticky Zavod miru, jen aby ukazali ze o nic nejde.
Waldemar Matuska pozdeji vzpominal, ze kdyz s manzelkou Olgou zvazovali zda emigrovat nebo ne, bylo prave tohle lhani posledni vec, ktera rozhodla......
A tam někdy nějak padla zmínka, že se něco stalo. Asi čtyři roky pote, to už jsem mela malou dceru, jsem musela ambulantně absolvovat drobný gynekologický zákrok. Spousta kamarádek a známých také. Bylo to jak epidemie. Říkalo se, že to má souvislost s Černobylem.
To je dlouhodobý efekt, a okamžitý dopad byl individuální. To je jako s alergiemi, někomu nevadí pyly celý život, někdo chytí v dospělosti alergii a někdo od mládí trpí jak zvíře.
Danielo, nějaká drobná opatření k ochraně lidí se udělala, ale nevím jak účinná - vím, že dva tři roky po Černobylu bylo méně Sunaru. Mléčné výrobky z mléka z Moravy a Slovenska taky dočasně zmizely z pultů.
My v širší rodině jsme užívali nějaké bylinné extrakty, tinktury z ženšenu a nějakých bylin, nevím už jakých. Asi to mělo efekt, protože děti nás i bratranců byly zdravé a žravé, bez alergií, bez poruch chování ;-)
V Rusku maji kouzelne jezirko, na jehoz brehu nachytate smrtelnou davku za pouhych 5 minut....
http://vtm.e15.cz/karacaj-je-jezero-smrti-nejspinavejsi-misto-na-svete
Proto souhlasím s Drábovou, že neinformovanost měla opačný efekt - zbytečnou paniku a šeptandu, ale skoro nikdo se nezabýval tím podstatným. Kdo na východní Moravě, na Slovensku následných pět, deset, dvacet let nesbíral houby, nejedl divočinu, nekonzumoval mléko a mléčné výrobky z místních zdrojů, nepěstoval si ""zdravou"" vlastní zeleninu, ovoce..?
