PŘIZNÁNÍ |
Neděle, 26 březen 2017 | |
![]()
Kurz se konal v ateliéru fakulty v rozsahu téměř dvou semestrů. Setkání amatérských malířů bylo naplánováno na dobu prázdnin. Instruktorem byl známý akademický malíř a současně profesor na fakultě.
Musím vás upozornit, že fotit, sahat či mít nemístné poznámky, je zakázané. Budete pozorovat, dívat se a kreslit. Porušíte a končíte. Každý týden zhodnotím vaše práce. Ti, co neprojdou, končí.“ Naše setkání bylo zdarma, ale na modelky jsme se vždy složili. Pracovní pomůcky byly k dispozici pro každého dle potřeby.
Musím přiznat, že léto bylo náročné. Většina z nás získala neocenitelné zkušenosti a v kresbě jsme významně pokročili. Už si přesně nevybavuji, kolik nás pokročilo do fáze práce s barvou – k malbě. Obrazy pana profesora byly nezaměnitelné. Mne se zdálo, že jeho obrazy jsou nevýrazné. Ovšem na rozdíl ode mých, jsou práce pana profesora vysoce ceněny.
Stoupencem malby s čistými barvami nebyl. V tom jsme byli s panem profesorem ve při. Osobně rád pracuji s jasnými barvami. Jistě to bylo poznat i na obraze Jana Zrzavého. Přípravu na obraze Jana Zrzavého jsem konzultoval s panem profesorem. Přípravné kresby ohodnotil jako velmi zdařilé – profesionální. K samotné malbě byl zdrženlivý. Jeho názor na práci s čistými barvami mi byl znám. Rozdílné názory nám nebránily k velmi dobré spolupráci.
Ale to jsem odbočil. Prostě jsem brepta. Na naše názory na výuku malby v ateliéru to mělo vliv jen okrajově. V průběhu výuky se měnily modelky, témata i kvalita našich prací. Na závěr naší spolupráce si mne pan profesor zavolal: „ v celku jsem potěšen, zaznamenal jste pokrok ve vnímání barev a skutečnosti. Ke kresbě nemam co dodat. Abych naši spolupráci dovršil, mám pro vás překvapení. Zítra vás čeká samostatná práce, práce s modelkou. Věřím, že toho využijete ke svému prospěchu.“
Je pochopitelné, že jsem nemohl dospat. Očekáván byl náročný den. Plný napětí, zda obstojím. V ateliéru již pan profesor čekal. Připravil jsem si nádobíčk. a … vešla modelka. Stoupla si na své místo a z ramen na zem spustila župánek. S příchodem modelky pan profesor odešel se zdviženým palcem. Modelka, nebyla nijak krásná, ale vyzařovalo z ní něco, co jsem nechápal, fakt nechápal. Zpětně to nechápu dodnes. Zírám... zírám... na víc se nezmohu. Držím paletu i štětec... nic..... nic! Nemohu odtrhnou oči od neuvěřitelné vnitřní krásy modelky. Pauza se protahuje, mlčení je trapné. Čekající modelka to nevydržela a k tomu polenu se štětcem zašeptala: „pojď a maluj na mé tělo.“.
Jako v trazu přistupuji a maluji na to úžasné bělostné tělo. Maluji pnoucí se květinu s květy. Květy.... květy vmaluji na malá kouzelná ňadra. Dokončuji, pan profesor vchází. Modelku posílá do sprchy. Mé osobě - jsem ještě mimo - patří následující slova : „Dobré! K barvě jste přistupoval citlivě. Ovšem můj zákaz dotýkat se modelek platí i pro dotyk štětcem, vedený rukou malíře. Nezapomeňte! Pro příště. Jasné!“ Modelka můj úlet spláchla ve sprše. Pan profesor se zachoval jako gentleman. Nikdy se ani slovem o mém úletu nezmínil. A já? Já mlčel! Až teprve nyní před vámi se k mému úletu přiznávám. Ulevilo se mi. Již to není tajemstvím.
-doktor-
Komentáře
. : toulavej
To nebyl úlet, jen využitá šance, která se nemusí opakovat. Možná to byl test inteligence od pana profesora a viditelně jsi prošel :-)).
březen 27, 2017 11:58
|