Tak se prý demonstrovalo, hádalo, procházelo, slavilo, debatovalo - ale za moc to nestálo... Policie čekala nějaké manévry, jenže to byla bída s nouzí. V Praze před Úřadem vlády měly být uzavírány ulice, těžkooděnci byli nachystáni na domácí bitky, antikonflitní týmy nasávaly pozitivní energii, ale „skutek utek“. Naštěstí.
I když - představme si, že 27 let po 2. světové válce rozdává na náměstí v Berlíně autogramy, řekněme Hermann Göring (jelikož by neproběhl Norimberský proces a on by nebyl odsouzen). Každý řekne nemožné, ale bývalí čelní představitelé ideologie, která si s nacionálním socialismem v ničem nezadá, toto mohou dělat v roce 2016 na náměstí v Praze...
No, byl zase první máj, ale já ze všeho nejvíc a nejraději si vzpomínala na "našeho Puntíka". Na Álu. Která by toho prvního zas měla narozeniny....
A proto jsem se rozhodla zase zopakovat kousek nějakého jejího psaní. Věřte mi - ať sáhnu, kam sáhnu, všechno je to super... Ale aby to bylo fakt "IN" A "KŮL", tak tohle je právě z doby jejích tehdejších přirozenin. Jen asi tak osm let dozadu...
x x x
Tedy, jak je "U NÁS" doma, tak to namouduši nevím. Sloužím totiž druhou noční v jednom hotelu v Praze - a domů se dostanu až zítra. Autobusové spojení je o víkendech skutečně mizerné a tak jsem spala v Praze u svého syna. Takže mohu sdělit pouze to, že v hl. městě se ochladilo - a to dost citelně. Venku střídavě lilo a svítilo sluníčko, nebo lilo, fučelo a dokonce byly i bouřky.
Jak jsem se následně dočetla v denním tisku, byla místy i tornáda - což je záležitost, ve střední Evropě nevídaná. Jojo, konec světa se blíží, jak říkal mladý vietnamský Demosthenes. No, naštěstí jsem stará a tak se toho snad nedožiju. Média blábolí buď o oteplování - nebo o nadcházející době ledové, na slunci nejsou skvrny, což je podle jedněch dobře, podle druhých špatně... tak nám nezbývá než čekat, až nám příroda ukáže, zač je toho loket.
Asi budeme koukat - i když, překvapit by to nikoho nemělo. Podle jedné z mnoha teorií by nás měla vyhubit sama matka Země, kterou už dlouho se*eme, a to tak, že velmi. A už to i zlehounka začíná - jen těch chorob, co se vyrojilo, nemluvě o zemětřeseních, tornádech a jiných přírodních katastrofách v místech, kde nikdy předtím nebyly.
Zajímalo by mě, kdo přijde po nás, z čeho se vyvine a jak bude vypadat; zda bude tak agresivní jako my, nebo zda přežije i bez rvaček. Kdo ví.
Třeba jednou za mnoho milionů let inteligentní chobotnicoidi vykopou z písku na mořském dně pozůstatky nějakých (našich) staveb či soch, a jejich vědci se budou vášnivě dohadovat, zda byla kdysi Země navštívena bytostmi z vesmíru. Protože jim nepřijde možné, aby ty srandovní vopice, jejichž kosti a lebky občas najdou, byly něčeho takového schopny.
Jinak kočička Prdlouška je ještě stále pohromadě, i když vypadá, jakoby spolkla talířek. Z čehož plyne, že zase čekáme radostnou událost - a to co nevidět. Určitě vás poinformuji, kolik se toho narodilo a jaké to má barvy. Když to vezmu kolem a kolem, třeba nás nahradí inteligentní kočky a já vejdu do jejich dějin jako velký kočičí dobrodinec a kočičí děti mě budou proklínat, neb se o mých hrdinských činech budou muset učit ve škole.
x x x
A co právě děláte, veverušky? Pěstujete? Ryjete? Hnojíte, odplevelujete? Tak na mně nemáte. Upřímně řečeno, já mám přírodu ráda, ráda se koukám do zelenýho... ale tím to taky končí. Ve všech horoskopech se dovíte, jaký že jsou býci zahradníci a jak jim práce v přírodě dodává energie a podobně. Já jsem patrně jediná výjimka, která potvrzuje toto pravidlo.
Jako dítě jsem na zahrádce musela pracovat za trest a tato skutečnost mě k lásce k zahradničení rozhodně nepřivedla. Občas se nechám strhnout davovou psychózou - letos to byla ta čtyři rajčata, která jsou stále ještě jen v lavóru na balkoně. A taky tam ještě zůstanou, akorát je přenesu i s tím lavórem do ložnice - neb zítra mají přijít bouře s krupobitím a za ty rajčata jsem dala čtyři pětky, tak je přece nenechám rozmlátit kroupama.
No, ale přece jenom se mi něco vypěstovat podařilo. Moje sousedka z vedlejší zahrady má takovou tu kroucenou vrbu. Kdysi před lety mi dala asi dvě větvičky, které jsem použila coby dekoraci k jiným květinám do vázy. Květiny chcíply, ale vrba (tedy ty dvě kroucené větvičky), pustila kořínky. A já je zasadila před okno od pokoje - děj se vůle páně. Představte si, že vrba nejenže nechcípla, ale dokonce roste - bez jakéhokoli přispění z mé strany - a už je docela velká a krásně zelená - je to pastva pro oči a balzám na nervy.
Jak říkám, miluju zelený a koukání do zelenýho mě uklidňuje. No a dneska ráno jsem vyšla s kávou na balkón - a zůstala jsem jak opařená. Vrba mi totiž vykvetla... Je celá osypaná krásnými růžovými kvítky. Jo, jasně - vím, co si myslíte... ale fakt jsem pila jen to kafe - a taky jsem se domnívala, že jsem se totál pomátla.
Pak jsem sebrala odvahu a v noční košili, s tím kafem v ruce, jsem vyšla na zahradu. Naštěstí mě nikdo neviděl, protože to by zaručeně volal sanitku. Se sevřeným žaludkem jsem došla až k tý vrbě - a zjistila následující. Asi ptáčkové, co jich tu kolem jsou mraky a na tý vrbě sedávají, vykakali semínka šípků, kterých se předtím napucli, semínka se ujala a nakonec z jednoho vyrostl jeden jediný prut šípkové růže, který se - jak rostl - ovinul kolem té vrby a jejích větví. Patrně na cestě za sluncem. A dneska ráno vykvetl...
Je to fakt nádhera, takže dneska celej den bydlím na balkóně a nemůžu se vynadívat na tu krásu. Jo, řekněte - má z vás někdo na zahradě vrbu, která mu kvete růžově? Počítám, že se mi tak odměnili ti ptáci, co je celou zimu krmím. Někde jsem četla, že co vysíláte - to se vám taky vrací.... asi to fakt funguje.
x x x
A teď ještě tu slíbenou TROJBAREVNOU buchtu - ale to není originál můj recept, kdysi - tak v sedmdesátých, osmdesátých letech - kolovaly po kancelářích - a následně i po dílnách, obchodech, polích, sadech, nemocnicích, knihovnách, - tedy všude, kde byly zaměstnány ženy - takovéto a podobné recepty.
V zaměstnáních se ofocovaly a předávaly z kamarádky na kamarádku. Některé se ujaly a dodnes se používají, některé zavál čas. Mám takových receptů mraky. Tenhle je jeden, který prošel "časovou bariérou" - v naší rodině zároveň se šlehačkovou buchtou, falešným humrákem, jogurtovým koláčem a nezvoratelnou roládou. Nyní kolují recepty po internetu. Taky jich mám spoustu uloženu. Ale nějak tomu chybí ta příchuť ilegality a konspirace, jako v dobách, kdy jsme to ofocovaly tajně - my, kancelářské myšky - a pašovaly to ven tajně pod svetry, nebo mezi spisy (byl-li šéfem chlap) - nebo "polotajně" - byla-li šéfem žena (pak dostala první výtisk). Doma se to pak vyzkoušelo a přineslo ochutnat.
POTŘEBNÉ PŘÍSADY
Tmavé těsto:
30 dkg polohrubé mouky,
10 dkg másla (rozpustit),
10 dkg cukru krupice,
5 lžic studené vody, 1 vejce,
3 lžíce kakaa,
1/2 prášku do pečiva.
Druhá vrstva:
50 dkg tvarohu ve vaničce,
13 dkg moučkového cukru,
2 žloutky.
Třetí vrstva:
20 dkg cukru krupice,
25 dkg polohrubé mouky,
1/2 prášku do pečiva,
1/2 skleničky oleje,
6 lžic studené vody,
3 vejce a 2 zbylé bílky.
Tmavé těsto:
všecky suroviny dáme do mísy, ručně vypracujeme těsto a rukama navlhčenýma studenou vodou, pak urovnáme na vysoký plech 30 x 40 cm, vyložený pečícím papírem. Tvarohy s cukrem a žloutky krátce sešleháme a nalijeme na těsto. Všecky suroviny na třetí vrstvu dáme do mísy a krátce sešleháme. Nalijeme na tvaroh a pečeme na 180° C 30 minut.
Vzpominka na Puntikatou je taky hezka. Ja se s tou pani v mnohem krute neshodl, ale porad jsme si to vyrikali docela hezky a slusne.
U nas byl dnes krasny jarni den se slunickem a rasicim listim. A my jsme s manzelkou dokoncili scitani volicu pro yukonske volby. Celkem jsme navstivili pres 250 domu. Pri navsteve jednoho z tech poslednich se me Joanne zeptala, jestli povinny dotaz "jste rezidenti Yukonu?" nebyl podle meho nazoru pitomy. Ja se rozhledl okolo a musel ji dat za pravdu.
Ptat se nekoho kdo zije v baraku z klad, kolem ktereho se vali chlupati hafani a trosky sneznych skutru je opravdu blbost.
Díky za ten recept, vyzkouším.
Ála ho sem kdysi dala k lepšímu, tak jestli někdo podle něj pečete, prosím, prosím, hoďte ho sem!
Včera jsme si užili traktorový průvod, pivko za 22,- klobásky za 30,- a spousta srandy kolem stavění máje. Sice někteří byly trochu znavení z předchozího pálení čarodějnic, ale o to bylo veseleji.
Smutné je to, že to pálení přežila jistá Šabatová ...
A tak posílám recept na roládu.
Nezvoratelná roláda
6 vajec - tedy 6 žloutků, 6 bílků
6 lžic mouky /hladké, polohrubé
6 lžic cukru
Rozmícháme žloutky s cukrem a moukou na takovou kašičku a hodně dotuha ušleháme sníh. Ten pak vmícháváme - spíš jako obracíme - do těsta. A TE´D POZOR!!!!!!!!! Nalijeme na VYOLEJOVANÝ PLECH nebo na VYOLEJOVANÝ PEČÍCÍ PAPÍR! Ten olej je důležitý, neb nám suchý a lámavý piškot přemění na pružný plát piškotového těsta. Pečeme asi 10 minut .
To je vlastně vše - ještě teplé můžeme namazat marmeládou, když necháme vychladnout mažeme krémem, nebo šlehačkou, fantazii se meze nekladou - a krásně zarolujeme- bez vlhké utěrky a podobných nesmyslů. Když časem nabudeme zručnosti, můžeme do původního těsta přidat kakao, kokos, mleté oříšky apod. (v tom případku ubrat trošku mouky) Dobrou chuť.
Také posílám do nebe jednu narozeninovou vzpomínku.
Od Prdloušky jsem měla dostat koťata.
Ve svém povídání Alča doufala, že se už nedočká těch špatných konců, co čekají nás lidi za to všechno, jak se chováme...no tak alespoň tohle mi působí útěchu - že ona už některé věci nemusí sledovat, protože by se jistě hodně rozčilovala.
Kolikrát jsem tak přemýšlela, co každého z nás charakterizuje, čím jsme se tu zapsali, pokud tedy jsme se tedy vůbec zapsali
Alena se svou hadicí od vysavače, NČ a jeho svatá prostata...co dál? 
Tenkrát mě ten kontrast fakt pobavil. deeres, na recept rolády od Puntíkatý si nevzpomínám, já podle ní peču vynikající tvarohový závin. Ale jestli mohu přijít s vlastní troškou do mlýna...
Receptů na roládu jsem vyzkoušela spoustu a už léta peču velice jednoduchou a fakt nezkazitelnou roládu, která se vždycky povede. Je vláčná, nepraská, krásně se roluje - každý kdo ochutnal, chtěl po mně recept, a to dokonce i profesionální kuchař.
5 vajec
15 dkg krupicového cukru
10 dkg polohrubé mouky
1 lžíce oleje
Elektrickým šlehačem vyšlehám z bílků sníh, po trochách zamíchávám cukr, až je hmota opravdu hustá. Snížím rychlost na minimum a po jednom zamíchávám žloutky. Nakonec ručně zlehka vmíchám mouku a na závěr přimíchám lžíci oleje.
Naliju na pečící papír na klasickém plechu a peču 20 minut při 150 stupních s horkovzduchem nebo 175 st. bez horkovzduchu. Po upečení odříznu nožem plát těsta od plechu, kde se přichytil (těsto je poměrně vysoké), jemně popráším polohrubou moukou a na to položím další, nepoužitý kus pečícího papíru.
Celé to i se spodním papírem zvednu z plechu a položím horní stranou dolů na kuchyňskou linku. Opatrně sloupnu papír, na kterém se těsto peklo (ten je teď pochopitelně nahoře), a odloupnutý papír hned vzápětí položím zpátky na upečený plát. Celé jak to teď leží na lince (tj. nový papír - těsto - první použitý papír) zaroluju do poloviny na šířku plátu.
V tomto stavu nechám vychladnout, a pak už roládu plním dle potřeby. Je to fakt vyzkoušený a lety ověřený recept, jiné těsto již ani nezkouším.
http://recepty.chytrazena.cz/rolada-primo-nezvoratelna-71495.html
Rolády taky peču na pomaštěném pečícím papíru. Zpočátku jsem používala olej, později máslo. Roládu stáhnu z plechu i s papírem a rovnou, minutku nechám vyjít páru, aby se nesrazila (někdo položí utěrku, někdo něčím posype), a pak ji ji zaroluju. Papír, na kterém se pekla, stahuju při rozbalení.
Vzpomínám si na jednoho ze svých nadřízených, chtěl od mně doučovat Aj. A tak se mě zeptal:
"Ale víte, já jsem děsně tupej. Moje bejvalá učitelka mě mlátila novinama. Že mě nebudete taky mlátit novinama?"
A já na to:
"Ne, veliteli. Novinama ne. Já si na Vás vezmu činku."
Tupej teda byl, ale nakonec jsem ho k tý zkoušce, co potřeboval, dokopala a zvládnul ji. S odřenejma ušima, ale papír dostal. Takže všechno v cajku.
