MOJE HARAKIRI |
Středa, 12 únor 2014 | |
Kdesi jsem četla, že se to stává lidem, kteří nejsou schopni se smířit se svými tělesnými rozměry (což by souhlasilo).
Život mě vycvičil, a tak se některým situacím vyhýbám. Kupříkladu skupinovým míčovým hrám, neboť moje čelo neobvykle přitahuje letící míč. Stejně jako moje řasy a obočí plamen svíčky, zvláště při intimních příležitostech. Ani paranoidní míra obezřetnosti však nezabrání nezvratnému osudu vymýšlet další a další způsoby mojí likvidace.
Manžel byl například před pěti lety svědkem úžasného dentálního harakiri. Loučili jsme se tehdy před domem a já byla vtipná. Smějíc se vlastnímu vtipu jsem prudce otevřela kovové vstupní dveře, jež se zarazily o mou dvojku vpravo nahoře. Ta neprodleně opustila ústní dutinu, a po dobu provizorní zubní náhrady jsem musela snášet přezdívku „Žlutý tesák“.
Moje úrazové portfolio se nedávno rozrostlo o dva krásné kousky.
Před měsícem, byl to čtvrtek, jsem se probudila přirozenou cestou. V pracovním týdnu to, jistě to znáte, nevěstí nic dobrého. S jednou ponožkou, mokrou hlavou a kartáčkem v puse jsem se jala nakreslit na oteklý obličej právníka. Vytváření očních linek je umění, a vyžaduje soustředěný klid. Proto jsem sáhla po starobylé černé tužce. Byla tupá jako někdo, kdo usne bez budíku, když má ráno jednání.
Prohnala jsem tužku ořezávátkem a zabodla si jí do oka. Drobné kousky dřívek z právě ořezané tužky se mi nemilosrdně zapíchly pod víčko. V pláči jsem pak do oka nalila a napatlala veškerá oční léčiva. Mrkala jsem dokonce v napuštěném umyvadle ve snaze třísky vyplavit.
O hodinu později by se za moje oko nemusel stydět ani Rocky v boxerském ringu. Tenisák s čárkou uprostřed nešel otevřít a druhé oko se reflexivně zavíralo. Máma vzala telefon ještě před zazvoněním.
„Co se stalo?!“ zařvala na mě zkušeně. „Vypíchla jsem si oko“, pronesla jsem věcně. „Jedu“ - zavěsila a ve stejném okamžiku zabrzdila smykem před naším domem.
V čekárně seděl brýlatý chlapeček s okluzorem. Dívali jsme se na sebe smutně jedním okem. Když jsem pak mladé lékařce vyprávěla příčinu strženého epitelu rohovky, třeštila nikdy nelíčené oči a zřejmě u toho myslela na sudokopytníky, zvláště pak krávy. Na oko jsem neviděla do úterka a doma snášela vtipné narážky na Jana Žižku a generála Kutuzova.
Hned v podvečer mého prozření jsem se octla na pracovní večeři v překrásně umístěné moderní restauraci na Vyšehradě. Její prosklené stěny odhalovaly výhled, kterým se kdysi kochal Šemík. A jelikož jsem byla v opravdu nóbl společnosti, usadili nás do temné místnosti oddělené posuvnou skleněnou stěnou od ruchu hlavní osvětlené restaurace. Oheň z hořáků svítil do talíře a hvězdy nad hlavou zíraly skrze otevřenou střechu na šneka, který umně kličkoval před mojí vidličkou.
Jak je mým dobrým zvykem, pokusila jsem se o vtip, abych odlehčila dusnou atmosféru. Pak jsem se mu sama zasmála, abych přerušila nastalé ticho a se slovy „omluvte mne“ se rozhodla vypařit se na toaletu.
Bezprostředně poté jsem ve vlastním doznívajícím smíchu narazila obličejem přímo do skleněné stěny. Sklo mohutně zadunělo a lidé v restauraci položili příbory. Můj čelní střet se skleněnou stěnou nesmírně pobavil hosty i personál, který s cukajícími koutky předstíral účast a lítost. Opřená o chvějící se sklo jsem pomalu nabírala vědomí, zatímco můj mnohokrát přepudrovaný obličej zanechal na skle dokonalý mastný obtisk.
A pokud ho neumyli, tak je tam dodnes - pro výstrahu nám všem, kteří denně nasazujeme své životy.
Komentáře
... : bb2
:-))
únor 12, 2014 23:22
teda, samozřejmě jsem chtěla říct, : bb2
že je mi Renatiných očí, čela a jiných otloukaných částí těla samozřejmě upřímně líto...:-)
únor 12, 2014 23:23
Nojo, : Krakonoš
ale zase my, kterejm se nic tak převratnýho každodenně neděje a vstáváme přirozenou cestou skoro každý ráno, všední či nevšední, nemáme pak vo čem psát takovýhle krásný fejetony. Takže Renata může bejt naprosto spokojená.
![]() únor 12, 2014 23:47
bourání : mura1
Kdesi jsem četla, že se to stává lidem, kteří nejsou schopni se smířit se svými tělesnými rozměry (což by souhlasilo). to se stává lidem, co maj blbý periferní vidění a odhad vzdálenosti. takže si bez obav lupni před spaním čokoládu a navštiv očního lékaře ![]() únor 13, 2014 00:40
Já měla jednoho takového synka-samootloukánka. : mamča
naštěstí z toho časem (no, ne úplně :-))vyrostl. Ale o unikátních úrazech bych mohla psát romány. Ještě že jsem měla zdravotnický kurs "100 hodin zdravotnického minima". Mnohokrát jsem v duchu děkovala školitelce, co do mě všechny ty užitečné vědomosti nalila.
Renatin fejeton je balzám na mojí duši. Škoda, že jsem ho nečetla dřív - v dobách, kdy jsme na chirurgické ambulanci byli štamgasti. ![]() Na jejím příkladu je vidět, že přes všechny ty překážky je z ní úspěšná žena, která se dokáže zasmát vlastním průšvihům. Díky ! únor 13, 2014 08:53
Nebezpečí. : Pepa
Hezky napsané. I když Vás život takto fackuje, díváte se na to s humorem. Pojišťovacímu agentovi to v žádném případě nevyprávějte.
Já zas někam pořád padal, většinou do děr, ale jak jsem se oženil tak to polevilo. únor 13, 2014 09:17
Úraz : Giota
Mám špatné prostorové vidění, za volant tedy ani náhodou, jinak mi to nevadí. Až na jeden zvláštní úraz - chtěla jsem přestěhovat velkou agave v květináči ze zahrady do zimoviště. Tak jsem se nad ní naklonila a píchla se špičkou jejího listu do oka! Záchranka, operace oka,týden v nemocnici, kytka darována sousedovi. Ale vykládejte doktorům a spolupacientům na otázku: co se vám stalo? - píchla jsem se o kytku...
![]() únor 13, 2014 09:24
jo, Renata Francová umí : toulavej
(psát)
:-) únor 13, 2014 09:49
... : Ester71
Příjemně jsem se pobavila
![]() ![]() ![]() únor 13, 2014 13:22
Giota, zlusenost me naucila, : Bara
ze na prenaseni agave a juky nasazuji slunecni bryle, nebot jsou to desne nebezpecne kytky.
Problemy jako Renata nemam, ale nedavno jsem narazilo hlavou do prosklenych dveri pri vychodu z obchodu. Asi byly cerstve vylestene, nebot otevrenou cast jsem minula a prask. Nastesti to vydrzely, ale je to neprijemny pocit, protoze se hned vsichni koukali co se deje a ja tam stala jako blbec.... únor 13, 2014 14:32
Já sice problém s prostorem nemám, : Ivča
ale agáví jsem se už taky dokázala párkrát píchnout do oka... Divná kytka...
únor 13, 2014 18:48
... : Sára
No paní upřímně rozumím, taky se mi to stává, ještě doplněno o to, se vším možným polít v nejnevhodnější dobu...a nebo prostě něco pokazit, být trapná atd...a pro zasmání, byla jsem s kolegyní ns služebce v maďarsku, na spáteční cestě jsme nocovsly v moc hekých termálech. Samozřejměn začalalo pršet ve chvíli, kdy jsme dojely a tak venkovní bazén jsme využít nemohly...tak alespoň uvnitř. No a večer jsme se šly dvě nádhery obchoďačky do restaurace posedět. Hotel byl malý, už se vyliďnoval..Potřebovala jsem na toaletu, tak jsem šla...toaleta byůa mimo restauraci, dole ve sklepě. No a jak jsem tam vešla, zůstala mi klika v ruce...nikdo nikde. na volání nikdo nereagoval...nezbylo než přelézt vrchem do vedlejší kabiny...No ve formálním oblečení, se svýma xy kila..Jen jsem čekala, že ta překližka prdne..
únor 14, 2014 21:56
|