A už je to zas tady. Tma dohnala světlo, slunce vyšlo přesně na východě, zapadne přesně na západě a na Severním pólu už nevyjde vůbec. Singularita zvaná babí léto vypadá, že nás letos taky nějak mine. Kde jsou, sakra, nějaká pozitiva a sociální jistoty?
Bilancovat se má asi spíš na Silvestra či Nový rok, ale já jsem se pořád nezbavila toho zlozvyku počítat roky na školní, nikoli kalendářní. Takže já bilancuji teď, a konstatuji, že to nebyl marný rok:
- je nás o jednoho víc. Nový člen smečky se přistěhoval se dvěma psisky, takže teď je nás doma jako psů, do slova a do písmene :-)
- pak máme víc o jednu kočku. Taky o jednoho příslušníka cizí civilizace, ale ten se nepočítá, neb je tu jen dočasně a dřív či později odejde obšťastňovat jinou domácnost.
Kočku cizí civilizace děsně zajímá. Teď už je civilizace vyspělá a neohrožená, ale byly chvíle, kdy jsem byla v pokušení jednoho z nich vystřelit na Mars. Hlavně v situacích, kdy kočka s packou vraženou do klece až po rameno cedila mezi zuby: „Kdo chce sežrat?“ a Donald se hystericky drápal ven z bedny Belle přímo do náručí a volal: „Já, já, já!“
- z Aceovy nespecifikované téměř smrtelné choroby se nakonec vyklubala kýla, takže teď po operaci je z invalidy opět drzej smrad
:-)
- zrušili jsme bazén! Hurá!
- dokončila jsem renovaci Bramborčinejch dveří, s kterýma se patlám už druhej rok a tak mi zbývají už jen lítačky nad schodištěm. Hurá!
- mám částečně zakytovaný všechny dveře v patře, který ohryzal Karkulčinej Úžasňák, původně jsem myslela, že budou i namořený a nalakovaný, no, ale nakonec ještě není všem podzimním dnům konec a na jaře je ostatně také den.
- vyměnila jsem židle v kuchyni, neb ty starý taktéž ohryzal Úžasňák. Páč mám stejně jako Krakonoš úctu k práci předků, tak starý židle jsou na půdě a až Úžasňákovi vypadají zuby a já nebudu mít co v důchodu dělat, tak je opravím. Zatím holt budeme sedět na těch s kovovejma nohama :-)
- a pak jsem ještě vyměnila kuchyňskou desku. Tu výjimečně nemá na svědomí Úžasňák, alébrž čas a kapající baterie.
Při večerní roznášce krmení se mi zželelo Minnie, která viditelně klepala kosu a tak jsem vzala Disneyland domů a šoupla ho k Civilizaci do klece. Civilizace se teda dost naštvala, domnívala se, že to je totiž její klec a šla matku sprdnout. Pak do pokoje nakráčela kočka, na jejíž existenci Disneyland přes léto ve voliéře milosrdně zapomněl, a to už bylo na Minnie moc a chytla hysterák.
Tak jsme museli jeden stresový faktor ubrat a přesunuli Donalda do jiné, zatím volné klece, páč Zuzany i Kyselina jsou ještě furt venku.
Civilizace je celej tatínek. Vzteklej, umíněnej a zvědavej jako vopice. Samostatného stravování stále neschopnej. Pořád se dožaduje kašičky a zrní ignoruje. Experimentálně jsme ověřili, že nižší kalorický příjem zvyšuje IQ. Ubrali jsme jedno krmení kašičkou a Civilizace začala chápat, k čemu to zrní v misce slouží. Ale už to pomalu přestává fungovat.
Budeme muset ubrat další dávku...
Zahrada, která se posunula z fáze „anglická“ do fáze „džungle“ pořád džunglí zůstává. No, ale některé cíle musí zůstat nedosaženy, aby měl člověk pro co žít. Jak moudře poznamenala jedna paní, kterou potkal kamarád na výletě, když už třetí rok za sebou se mu nepodařilo z objektivních příčin vystoupat na Kralický Sněžník.
Tak aby se nám vstříc tý tmě a zimě kráčelo lépe a radostněji,
tady máte jednu podzimní:
Můra Účtovatelka
. Znám to. Taky mám jednu takovou. Sice menší vzrůstem, ale velkou duchem.
už má výraz jako "Tady mi to všechno patří a všichni kolem jsou mí poddaní"
na fotce na parapetu sice vypadá, že hledí zamyšleně do dálky, ale ve skutečnosti čučí do ptačí klece.
Každý tvor je osobnost
..