Hlídka dorazila téměř okamžitě. Nemají služebnu daleko. Dosvědčíme, že jsme to my, kdo volal na oddělení. Ukazuji, kde je nalezené tělo. Celé místo obehnali paskou. Žádají počkat na kriminálku. Zapálím si. Než dokouřím, zastavuje černá škodovka. Vystupuje muž a žena. Vezmu manželku za ruku a kývnu směrem k autu: “Boldánovi“.
Je tomu již drahně let, co jsme se kamarádili. Přes naše syny. Byli jsme mladí. Dvojice kriminalistů přistupuje. Jemně se usmějí, mrknou. Jsou zde služebně, tak žádné emoce. Podá ruku a představí se kapitán Boldán, kapitán Boldánová.
„Prosím, zde kapitánovi vše řekněte.“ S hlídkou jdeme k místu nálezu. Kapitánu Boldánové vše vyprávíme. Vše pěkně popořadě. Dělá si poznámky a s naším souhlasem i puštěný diktafon. Přidává se kapitán Boldán. Ohlásí:“ ... je mrtev“.
Poděkuje za spolupráci. Můžeme odejít. Kývne a dodává: “Zítra v 10 dopoledne na oddělení. Služba bude o vás vědět. Zapíšeme vaši výpověď, vy podepíšete. Těšíme se. Tak zítra.“
Ještě nejsme po snídani, když zvoní zvonek. Zvonek u dveří. V pyžamu otevřu. Soused ze šestého. V ruce drží noviny a ve tváří nadšení. Asi našel nový světadíl.
Jsem vedle, jak ta jedle. Než jej vtáhnu do bytu, už spustil: “Doktore, včera jsem viděl v Regio tv fotku s upozorněním, že … no rozumíte a v dnešním novinovém vydání to samé. Dobrý den, milostivá,“ to zdraví manželku, “doktore, pro vás, jako novináře,“ - bejváávalo… ale nic nevysvětluji - “mám to, co chtějí policajti.“
Ukážu mu, ať si sedne.
“Doktore, někdy na přelomu léta a podzimu, jooo podle fotky je to přece Prajz, že,“ kývnu, “tak toho jsem viděl tady v hospodě. Chlubil se, že má bezva kšeft. Zedničinu. Někde v satelitním městečku. Práci mu dal... počkat.. počkat... nějaký Wajs nebo tak... A je prý v balíku. Tahal sebou furt kufřík.. Odřený hnědý kufřík. Nedal ho z ruky. Prý poklad.“
Dal prst před ústa, jako že drží tajemství. “Doktore, jako novinář, uděláte s tím něco? Nechci nic mít s policajtama.“ Kývnu a on se poklonkuje. Konečně. Spěcháme. Máme rande s kapitánem Boldánem. “Mamino oblékat, novináři chodí jako králové.“
Služba nás čekala.
Uvedla mne a mou ženu rovnou ke kapitánovi Boldánovi. Nebyl sám. Seděla u něho i kapitán Boldánová. Přivítání s Mirkem i Jaruškou bylo přátelské. Neviděli jsme se dvacet – dvacet pět let? Utíká to. Trocha vzpomínání a návrat do reality. Podepsali jsme výpovědi učiněné minulý den v areálu Květinového vrchu.
Posadil nás a seznámil s celou vzniklou situací:
“Prajz byl zavražděn. Bodná rána loveckým nožem do oblasti břicha. Umíral dlouho a v bolestech. Nehledal pomoc. Zůstal sedět, jak jste ho našli. Záhada. Ve sklípku technici nalezli odřený hnědý kufřík. Prázný. Na noži otisky žádné. Na kufříku plno. Technici sejmuli všechny. Musí vyloučit ty Prajze. Dohledat, komu patří ostatní. Bude to rachota a výsledek? ...nejistý. Ze dna kufříku sejmuli ještě něco jako stopy po slinách... plivancích. Snad dokáží určit DNA. Vše vypadá, jakoby vrah plivl na Prajzovu smrt.“
Oplátkou my informovali o výpovědi upovídaného souseda. Kapitán poslal děvčata do kanceláře manželky. Mají si určitě co říci. Mně ukázal - sedni. Prý to bude to pro nás oba důležité.
„Byl jsem u Hajného.“ A palcem ukazuje vzhůru, tak asi šéf. “Chtěl podrobně vědět, jak pokračujeme v případu Prajz. Informoval jsem šéfa. A ... a vylíčil jsem i tvůj podíl. Zná tě. Zná tvou práci i tu novinářskou. Požádal jsem o tvé mimořádné přidělení k případu jako civilního poradce. Po malém váhání svolil.“
Kapitán se usmál... a na stůl hodil můj průkaz. Dočasná platnost. Konečně se dostávám ke slovu: “Kapitáne, je mi sedmdesát. Lenoším a praxe žádná.“
Neuznal za vhodné se na mne podívat. Mávl rukou a dodává: “Než půjdeš domů, zastav se v té hospodě. Bude poledne a možná budeš mít štěstí na svědka. Budeš-li něco mít, volej. Třeba v noci. Čekám tě zítra v deset. Ujasníme si podrobnosti spolupráce. Abych nezapomněl ... kluci prohledali skládky odpadků v celém areálu Květinového vrchu ... nenašli nic. Nyní musí pracovat, tak zítra.“ Bez pozdravu.
Popuzeně se zvednu...
-DOKTOR-
