Rektorátní záležitosti se rozjely na plné pecky. Fakulta se dohodla na mém zapůjčení, takže nebylo třeba řešit okamžitý odchod ani cokoliv s ním souvisejícího. Někdy je dobré dát věcem čas, cesta se najde. A v některých případech je skvělé, že není nutné čekat deset let.
„Ahoj, já jsem Honza,“ potřásl mi rukou sympaťák z nové kanceláře.
„Ahoj, já Jirka. Ty máš pod palcem stávající projekty?“
„Dalo by se říct. Asi přesnější by bylo, že jsem byl u nich.“
„Byl u nich?“
„Těch lidí, co to zkoušeli, jako ty teď, bylo víc. Chceš kafe?“
„Jo, dám si. Něco jsem zaslechl... čili nemáš moc důvěry k tomu všemu?“
„To bych o tom musel vědět víc. Prorektorka se mi moc nesvěřila.“
Sedl jsem si naproti němu a začal jsem.
Nejen o tom, jak jsem přišel k tomuhle projektu, ale kde jsem se tu vůbec vzal.
Protože bez některých událostí se pak těžko projektové záměry chápou. Nebo spíš... nezdají se být tak uvěřitelné.
„Mám pocit, že ten tvůj život byl docela zajímavej, že jo?“
„Já doufám, že je pořád. Ale jestli mám jít projektově do detailů, musím se zeptat taky na něco tebe.“
„Není problém, ptej se,“ Jirka si nasypal do kávy to podivné koření (nějak jako karmagedon, jednou jsem to zkusil, ale fakt nic moc... tedy aspoň, pokud tomu má člověk stále říkat kafe).
„Máš ještě vůbec chuť to dělat? Po těch posledních třech pokusech bych se nedivil, kdybys do toho ani jít nechtěl. Ale potřebuju to vědět.“
„Mám.“
Napadlo mě proč.
„Počkej, i když řekneš, že ne, tak ode mě padáka nedostaneš. Jen bych tě prostě zbytečně neotravoval. Stejně jde zatím jen o tři měsíce.“
„Já vím. Ale to není ten důvod. Prostě se mi ta myšlenka líbí. Myslím, že v tom máš hodně zkušeností a ty podstatné věci jsou takové... jak bych to řekl… realistické.“
„Díky. To není málo, pro začátek. Tak snad nám to vyjde.“
Otevřely se dveře a vstoupila šéfka propagačního oddělení.
„Ahoj. Já jsem Dana,“ podávala mi ruku a nevypadala nesympaticky.
„Jirka. Už se těším na spolupráci.“
Usmála se.
„Nevím, jestli ti budu něco platná. Prostě jen píšu věci, které se na tom webu objeví.“
„Mno, to je taky základ, přece. Jen na to půjdem trošku jinak. Ale to je na delší povídání. Máš chuť?“
Měla.
Takže jsme si povídali v kuse tři hodiny a jako první setkání pro ujasnění záměru to nedopadlo vůbec špatně.
Obzvlášť, když se mi povedlo Daně poradit, jak si jednoduše a labužnicky ochutit přírodní kotletku.
A už bych zase skončil u jídla.
Až půjdu domů, něco cestou vyberu, takže holkám brnknu, že dneska vaření jo.
„Lásko?“
Jo, byla.
„Ano?“
„Poslouchej, vypadá to, že dneska stíhám něco malého udělat, takže nemusíš se starat.“
„To jsem ráda, Jirko. Chtěla bych si popovídat s Myškou, přijde mi v poslední době nějak zamlklá a ráda bych aspoň trochu zjistila proč.“
„Neboj. Upovídanej jsem u nás zásadně jen já. Myška byla vždycky ráda zalezlá.“
„Já vím. Ale stejně... už je jí osmnáct... měla by možná být nějak víc do života. Aby neměla nějakej problém, víš?“
„Dobrá, udělejte si dámskou jízdu, já si v klidu nakoupím a můžete se těšit na mňamku. Co bys řekla pečenému lososovi přímo na bramborových plátkách a ochucenému chlebovýma drobtama?“
„No voní to už teď .. a ty chlebové drobty jsou co?“
„Nech se překvapit, ale když máš ráda křehounkou křupající kůrčičku, tak to s tím souvisí.“
„Miluju tě.“
„Já tebe.“
Na chvilku mě napadlo, že jsem od Pavlíny slyšel nějakou chmuru v hlase.
Ale kdoví, co to mohlo být. Třeba má jen starost o Myšku.
A blíží se Velikonoce.
Než se člověk rozkouká, budou prázdniny.
A to znamená další semestr a halda práce k tomu.
Majda se už včera velmi pokoušela se mi něco sdělit, ale pořád z toho ještě leze jen brblaaabrblbbrr ..
I když já s tím nemám problém, povídali jsme si půl hodiny v kuse a Pavlína se nestačila divit, o čem.
Jenže to je prostě mezi otcem a dcerou. Stejně se nemůžu dočkat, až mi prvně řekne „táta“... nebo tak něco. „Karle“ by to být nemělo.
S tím lososem jsem měl prostě čuch.
V rybárně, kam jsem občas zašel, měli parádní kousek. Já bych ho snad zbouchnul zasyrova. Jenže to by mi neprošlo, takže ještě koření a chleba.
Holky, vy se dneska umlsáte.
ONA
Dostat z Myšky souvislou větu je někdy robota.
Jo .. fuška je to. Za těch pár měsíců, co se známe a hlavně spolu žijeme, jsem ji trochu poznala.
Někdy mě napadalo, jak je možné, že takovej upovídanej chlap má tak zakřiknutý dítě, ale pak mě překvapila ona, protože když se rozjela, byla snad ještě horší než on.
Docela určitě má po něm takovou zvláštní zarputilost.
I kdyby jim tisíc lidí říkalo, že něco nejde a oni to chtěli, najdou způsob.
Začínám rozumět, v čem asi byl problém s Milenou, Jirkovou bývalou ženou.
Jestli měla úplně jiné představy o životě než Jirka a neuměla to říct zavčasu, musela se dostat do hodně nepříjemnýho kouta.
Je spousta lidí, kteří neumí říct ne, z různých důvodů, třeba i proto, že milujou.
Jenže, na druhou stranu...
Vůbec to nevysvětluje, proč teď dluží Myšce na výživném.
A proč zrovna přesně od doby, kdy je Myšce osmnáct.
Ptala se mě, co s tím má dělat, že tohle asi táta už řešit nebude.
„A dobře udělá. Jednak to jsou tvoje peníze .. a jednak, jestli můžu Myško .. ať si těch pár stovek strčí za klobouk.
A to neříkám proto, že se mi zrovna tenhle měsíc povedlo něco vydělat, a taky proto jsme na kafi“, zasmála jsem se.
„Pavlíno. Ono to není tak jednoduchý.“
„Vůbec to není jednoduchý. Jde o tebe, já vím. Jde o to, jak se naučíš s těmahle věcmi vůbec zaobcházet. Říkám to dobře, jo?“
Na moji češtinu to bylo moc.
„Asi jo. Jen mě to moc nepomůže.
“
„Myško, pusť to z hlavy. Najdi si kluka, začni trochu žít. Máš na to nárok, víš?“
Koukla na mně podivně.
„Ty chceš, abych vypadla z baráku.“
Tak to nebylo dobrý. Přelil mě hodně nepříjemnej pocit.
„Ne, vůbec to nechci. Jen chci, abys věděla, že ta povinná solidárnost s tátou není vůbec nutná, a že už můžeš žít po svém.“
„Žiju po svém. Doufám, že nepřekážím.“
Ach jo, tohle se moc nepovedlo.
„Myško neblázni. Ale je normální, že v osmnácti letech jsi většinou doma a nemáš nikoho?“
Podívala se hodně ostře.
„Myslím, že úplně stejně, jako když někdo patnáct let sedí ve zlatý kleci. Půjdem?“
Jo … jsou hodně otevřený, když brání to svoje.
Oba.
ROMAN
Myska rekne Pavline, ze ji trapi jedna vec, ta nad tim mavne rukou a rekne ji, ze by ji melo trapit neco jinyho. Tak uvidime, co z toho bude. Mysky je mi lito, je nejaka povadla posledni dobou. Ze by nestastna laska?
Ale na druhou stranu to potesi, kdyz se explicitne zjisti, kolik je tu dokonalych manzelstvi, vztahu hlavne matek a otcu. Skoda, ze realne statistiky jsou nekde uplne jinde Romane, me prijde ta situace proste kostrbata a nefer vuci Mysce a tak jsem to napsala. Nevim, co myslis tema statistikama. Jakoze to jinde nefunguje vic, takze tady super?
Obcas se u cteni sice ksichtim, ale na kazdej dil se tesim! Tak jen pokracuj a dik, ze pises.
