Na účet přiskočilo šedesát tisíc a já marně přemýšlel odkud. Ona to zas tak radostná zpráva není, protože místo, aby se při případné chybě starala banka, tak to má na hrbu samozřejmě klient.  Účetní správa Pavlínky ještě svoje ovoce přinášet nemohla, takže pořád musíme s každou korunou opatrně.

 
„Neříká ti něco DAZKO s.r.o.?“ zeptal jsem se, sotva jsem vpadl do předsíně.

„Počkaj chvilku, mám telefon,“ líbla mě Pavlína jen tak mimochodně, ale pro dnešek jí to odpustím.

„Myško, jsi doma?“

„Joo.“

„Měl bych pro tebe jeden kšeft, co ty na to?“

Sešli jsme se v kuchyni, a nejdřív jsem se ujistil, že k jídlu je k dispozici všechno. Dneska vařím já, jen jsem potřeboval koupit plátky vepřového, jablka a sýr.

„Nakrájíš mi jabka na tenko?“

„To je ten kšeft?“

„Ne. Nakrájíš?“

„Jasně. Povídej.“

„Víš, jak jsem mluvil o tom rektorátě?“

Přikývla a soustředěně svlíkala jablka ze šlupky.

„Mluvil jsem dnes s prorektorkou … design budou dělat studenti přesně z toho oboru, co chceš příští rok studovat. Chceš, že jo?“

„Chci.“

„Takže jsem se jí zeptal, jestli by jí nevadilo, kdyby se u toho ochomýtala jedna budoucí studentka.“

„To by bylo fajn. Co ona na to?“

„Nejdřív se lehce vyděsila, ale když jsem jí řekl, že nejde o peníze, souhlasila. Ostatně, třeba tam ani moc fotografů mít nebudou.“

„No těch, co umí založit kinofilm a správně použít vývojku asi ne. Dneska to moc nefrčí.“

„Skvělý.“

Podala mi nakrájená jablka, já jsem zatím naklepal dlaní, osolil a opepřil plátky a vystlal pekáč máslem. Položil jsem maso do pekáče, pekáč do trouby a zavřel jsem ji.

„Ty jabka nepoužiješ?“

„No ještě ne. V podstatě až bude maso skoro hotový.“

Už to vypadalo, že chce odejít, ale ještě se zastavila.

„Takže tu práci bereš?“

„Nastrouháš mi ještě sýr?“

„To bude se sýrem? Mňam … Samozřejmě.“ 

„Myslím, že ani nemám jinou možnost. Dneska jsem zaslechl při debatě, že naše oddělení nemá moc dobré vyhlídky.“

„Čili už vím, po kom mám zděděnej ten čuch. A to teď budeš rektorátní pracovník?“

Z pokoje dorazily přebalený holky, tedy jen Majda, aspoň doufám.

„Áno, Jirka bude rektorátní pracovník a tím pádem bude nosit pouze vyžehlené košile, že lásko moje?“ usmála se Pavlína.

„To fakt netuším. Ale jestli někde nějakou náhodou najdu, tak si ji vezmu,“ políbil jsem Pavlínu za ucho.

„Neřáde.“

„Cos to po mně předtím chtěl?“

„Jo, vidíš. Neznáš nějakou firmu DAZKO s.r.o.?“

„Hm. Netuším. Co to má být?“

„Protialergický matrace, že jo? Zasloužila bych sim“ vložila se do debaty Myška.

„Na tu budeš muset ještě chvilku počkat, Myško. Ale za dva měsíce už to vyjde. Nechci ji brát na splátky, víš?“

„Dozvím se už konečně, proč po mně chceš tu firmu?“

„No protože mi přišlo na účet šedesát tisíc a netuším proč.“

Pavlína se spiklenecky usmála.

„Dopřekládala jsem, miláčku.“

„Počkej, chceš říct, že to jsou tvoje peníze?“

„Jsou to naše peníze. A já jsem moc ráda, že můžu aspoň občas dotáhnout pro smečku aspoň menší antilopu. A to maso skvěle voní, to zas bude nezdravý.“

 
ONA

Když jsme si večer konečně zalezli do pelíšku a malá už jenom pravidelně funěla, přivinula jsem se k Jirkovi.

Hrozně jsem se těšila na tuhle chvilku. Miluju totiž překvapení. Tedy – působit lidem překvapení.

„Lásko?“ zavrněla jsem.

„Ano?“ zahuhňalo to zpod peřiny.

„Mám pro tebe ještě jedno překvapení.“

„Jak tooo?“ vykouklo to ven.

„No, jen tak, pro radost. Co máš v plánu dělat sedmého srpna?“

„Cože? Sedmého srpna?“ zeptal se Jirka zmateně. „No já nevím, dyť je to daleko...“

„No víš, myslela jsem že by tě potěšilo... prostě jsem koupila lístky na Rogera Waterse – The Wall.

Z toho co jsem vydělala tím překladem. Sedmého srpna pojedem do Prahy, lásko.“

Koukala jsem, jak zareaguje, chtěla jsem si to vychutnat. Floydi byli naše společná hudební láska.

„A zbyde na Myšce na matraci?“

Sakra. Jisteže zbyde. Jenže některý věci nevyjdou tak, jak by hlavní účetní chtěla.

 Jenže ta ženská, co tě Jirko miluje, není jenom účetní.

„Zbyde, neboj.“

A objala jsem ho i včetně toho deficitu. Herdek ženský, není tohle láska?

ROMAN