Ještě si přilehla na můj výprodejový hrudník a pak řekla:
„Ti tam hučí.“
„Miláčku, po takové době bez tebe hučím celej.“
„Jirko! Nech si to. Nemáš nějaký problém?“
Jo. Mám problém, lásko moje. Ale chtěl jsem ti to říct sám a ne po tvém rentgenologickém zásahu.
„Pavlínko. Problémů mám dost a dneska je řešit nechci.“
„Jirko, prosím. Víš, že nesnáším, když nevím na čem jsem.“
„Pořád lepší, než kdybys nevěděla, na kom jsi.“
„Ty jsi .. mezulán.“
Zasmál jsem se a drobně rozkašlal.
„Poslouchej. Jeden problém bychom dneska vyřešit mohli, uznávám.“
Zvedla ty svoje kulatý oči.
„Áno?“
„Chtěl bych tě poprosit .. přemýšlel jsem o tom. Mohla bys začít spravovat peníze komplet?“
Ano, dělám chybu.
Opakovaně.
Vzpomněl jsem si na kamaráda Radka, který má dneska firmu, co peníze vyrábí a v Německu.
Už s Milenou mi říkal – nikdy nesvěřuj svoje peníze někomu jen tak, a už vůbec ne manželce.
Jenže já možná umím něco vydělat, ale hospodařit ne. Tečka.
Poslechová špionáž mého hrudníku byla zažehnána.
„To myslíš vážně?“
„Myslím.“
„I po tom .. cos mi říkal o Mileně?“
„Jo. Třeba to tentokrát vyjde.“
„Víš .. je spousta věcí, myslím v tom hospodaření, který bych asi dělala líp. Vím to. Ale je fakt, že většina peněz je tvých. Nechci .. „
„Takhle na to nekoukej. Pro mne ten systém, kdy ty peníze vydělám a předám je prostě lepší.
Stejně v podstatě nic nepotřebuju a ty drobný radosti, co občas dodám, budou mít aspoň trochu větší smysl.“
„Ty drobný radosti mi dělaj veliký radosti, Jirko.“
„Chceš to vzít za mně, Pavlínko?“
„Řeknu ti zítra, jo?“
Miluju jí. Žádný hurá jo, prostě ta ženská myslí, i když leží.
„Pavlíno ..“
„Ano?“
„Podle těch fotek … jsi byla nejkrásnější sněhulá v celých Karpatech.“
Přitulila se. A bylo nádherný ticho. A v něm jsem slyšel něco jako .. brrrm, brrr … to asi Majolenka ze spaní sáňkovala.
ONA
Tak tuhle nabídku jsem nečekala.
Vybavilo se mi jedno posezení, kdy se mi Jirka svěřil, proč to dopadlo s firmou, jak to dopadlo.
Veškeré účetnictví a vlastně domácí peníze řešila Milena, jeho ex.
Myslela jsem, že už nikdy v životě nedovolí, aby do jeho peněz někdo strkal nos.
Jenže on je opravdu hrozný.
Místo, aby si ty peníze hlídal, je schopen koupit blbost na každým rohu.
Místo, aby peníze dával tam, kde je třeba lepit dluhy, pozve nás na večeři.
Občas jsem skřípala zubama, ale copak můžu něco říct, když sama do pokladny moc nepřihodím?
A je fakt, že ty dvanáctky na konci roku vydělaly dost, skoro sto šedesát tisíc.
Uměla bych si představit, že by se použily trochu jinak, než jak se to povedlo Jirkovi.
A potřebujeme dovybavit byt. Bude nám končit leasing na auto … vždyť já už mám tyhle věci pod kůží.
Tak proč přemýšlet, jestli tu nabídku vzít.
Jenže milý Jirko, když vezmu, tak pořádně. Tak, abychom se z toho dostali ne za pět let, jak pořád říkáš, ale nejvíc za dva.
To je práce pro Pavlínu, a já to zvládnu.
„A svatba?“ řekla mi mamka na horách.
Svatba.
Proč mě to napadlo zrovna teď?
Že by refundace za tu finanční správu?
To určitě ne. Zasmála jsem se a asi nejen v duchu, protože se na mě usmál i jeden protijdoucí mlaďas.
Vzít si Jirku?
Jistěže jo. Ale .. chtěl by mě vůbec?
Myslím, jako manželku.
Napadlo mě, že jsem se ho na to nikdy nezeptala.
Možná je vhodná doba.
Protože já bych ho jako manžela chtěla. A taky se dožít stovky.
S ním.
ROMAN
jo a ta svatba by taky už konečně mohla být, žejo ?
Myslíte si, že jsou sociální sítě převážně pro mladé? Chyba lávky, Američanka Edythe Kirchmaier je rozhodně jiného názoru a jako údajně nejstarší registrovaná uživatelka Facebooku se nyní těší nebývalé popularitě. Činorodá dáma v letech, která nedávno oslavila 105. narozeniny a například stále aktivně řídí auto, se vyzná i v mnoha aplikacích a hrách a své malé facebookové prvenství si vyloženě vychutnává.
Tohle bylo včera na Super.cz, nelze než závidět, podle fotky má babča i pár nějakých svých zubů.
