Vypuklo to vlastně až po půlnoci, když sousedi přišli po ohňostroji gratulovat.
"Jé, vy hrajete na kytaru? Tak pojďte dolů, zazpíváme si."
Už jsem dlouho nezabrnk a holky nebyly proti. Tedy kromě Majdy, ta se jen o půlnoci lehce probudila a pak zase zavřela víka. Zázračný dítě. Přesně takhle to dělal Pavlík, když byl mimino, asi do šesti let.
Vzal jsem kytaru a sešli jsme dolů do bývalé kočárkárny, kde se občas baráčnictvo scházelo za různými účely. Naposled jsme tu měli schůzi skrzeva zvýšení plateb za teplo. Jak jinak.
Všiml jsem si, že obzvláště pánské osazenstvo už mělo nahráno hodně.
Dámy byly v nejlepší formě a jelikož jsme byli téměř vrstevníci, nebyl problém najít společnou notu.
Prošli jsme od starých Olympiců přes standardní countryovky až ke třem čuníkum a kdovíčemu ještě.
Ukázalo se, že Petra umí docela slušné zpívat a protože kytaře je jedno, jestli hraje slovenský nebo český, docela jsme se rozezpívali.
Vypadalo to, že ji ta chřipka přešla, zpívala od ucha k uchu a dokonce jsme bez problému zpívali i dvojhlasně.
Pavlínka občas odskočila zkontrolovat Majdu a nepila.
Byla to škoda, podzemní organizace měla pití pro armádu a nebyl důvod s ním šetřit. Asi kolem druhé se sbalila Myška, přece jen to pro ní asi bylo trochu de-móde.
No a někdy ve čtyři se rozhodla jít spát i Pavlínka.
"Klidně tu buďte, ale já už nemůžu. Přeju ti krásný nový rok, miláčku," políbila mě a zanechala ve víru pěnic.
Petra se přesadila rovnou ke mne, aby ostatní sousedky neměly důvod si myslet, že jsem k dispozici. Slušelo jí to, potvoře.
Na chvilku si převzal kytaru soused že druhého patra, takže jsem si mohl aspoň připít.
"Idě ti to skvěle, Jirko," šeptla mi Petra.
"Jsem rád, že už ti není blbě."
"No mně to povídej. Fakt už jsem se lekla, že jsem taky v jiným stavu."
"Cože? Jak tě to napadlo?"
"To člověka napadne, když je mu pár dní blbě. Ale nakonec to byla jen chřipka."
"Tak ještě, že tak."
"Ty, Petro?"
"Áno?"
"Ty mluvíš česky, všimla sis?"
"No máš na mne vplyv prostě."
Jo. Jasné. Takový jsem já.
"Zahraješ mi ještě jednou Keby bolo nieco?"
"Jistě. Jen co se Láda rozhodně, že mi to zase predá."
Dlouho to netrvalo. Když člověk pár let nehraje, tak je to na těch prstíkách poznat. Bolí.
"Na!" vyjádřil se Láda asi za čtvrt hodky, vlastně jsem si jen trochu popil bublinek a ochutnal po domácky vyrobený slivonečovici.
"To pití není spatné, co to je?" zeptal jsem se.
"No z pecek - a pak jsme to ještě promíchali se slivovicí."
"A co metanol?" zeptala se Petra.
"Nebojte se, tohle je v pořádku. A kdyby něco, tak si dejte pivo nebo bublinky, ono se to pročistí."
Zařekl jsem se, že letos určitě nic tvrdého pít nebudu, ale ochutnal jsem.
"Na zdraví a na novej rok .. a na to, že žádnej konec světa nebude," vyzval k přípitku Karel, něco jako domovník.
Přiťukli jsme si, pár sousedů se nějak objalo a různě oblízlo a já jsem mezitím hrál.
Po páté ranní už to vypadalo na záverečnou. Někteří pospávali, jiní občas zbledli a mizeli, prostě bylo toho dost. Ty prsty už jsem začal cítit taky, takže jsem se rozhodl, že končím.
"Ještě tu moji, Jirko, prosím," ozvala se Petra. Myslel jsem, že už spí, cítil jsem ji celou dobu opřenou o rameno.
"Tak jo, ale pak už pujdem."
Keby bolo nieco ...
Ještě jsme si broukali, když jsme odcházeli.
"Nechcem do schodů, zavolej výtah, ano?"
Výtah není bezpečné místo.
A už vůbec ne po závěrečné.
Věděl jsem, že to nemám dělat, ale už toho bylo v hlavě trochu moc
.
Bylo to sice jediné patro, ale cesta dlouhá.
Petru občas napadlo zastavit a sjet zase dolů, v podstatě to bylo poměrně veselé.
Škoda, že jsem tu pusu za odměnu dostal, až když jsme dojeli a dveře se otevřely...
ONA
Poslouchat to zpívání dole nebylo špatné. Horší je, když se rozhodnete jít spát a ono vám to pořád leze stoupačkama a kdoví čím ještě až do uší.
Občas jsem zaslechla Petru s tím jejím protivným Keby bolo nieco ... nikdy jsem si o sobě nemyslela, že umím zpívat, ale ona prostě řve.
A navíc mě štve. Málem jsem s ní už skoro cítila, když to vypadalo na to, že bude mít malér.
Teď bych ji nejradši vyhodila rovnou. Sakra. Sakra.
Majda si vzdychla.
Jo. Nemáme to vůbec jednoduchý.
Koukla jsem na mobil, už přes hodinu se tu obracím jak kuře na roštu.
Houby kuře .. pořádná slepice! Proč jsem je tam nechala spolu?
To je fakt jak u blbejch.
Na chvilku jsem usnula, asi.
Vzbudily mě takové rány, nebo co.
Aha. Výtah. Někdo si zrovna teď bude blbnout ve výtahu.
Nenávidím silvestr!
Přetáhla jsem si polstář přes uši, ale nepomohlo to. Ježíš, co je tohle za debila? To se neumí trefit do patra, nebo co?
A ještě si občas otevře, aby celej barák slyšel, jak je mu veselo.
A dost!
Když mi došlo, že ten výtah zastavil u nás na patře, vyběhla jsem ven.
Kdybych měla tu šňůru podřezat, tak to prostě skončím.
Hodila jsem na sebe ten župánek od ježíška, u zrcadla trochu pročísla vlasy ... jak na Nový rok, tak po celý rok ... a otevřela dveře na chodbu.
Bum.
Tak to se mi snad zdá.
Země se mi podtočila pod nohama.
Stalo se mi přesně to, čemu jsem se chtěla celý život vyhnout.
Petra visela Jirkovi na krku, on jí držel kolem pasu a líbali se jak vzteklý.
Nezmohla jsem se ani na slovo.
Nemohla jsem.
Něco mi ucpalo krk a jediný, co jsem dokázala, bylo trefit zpátky domů.
Ani nevím, jestli mě viděli. Patrně ne, kde by na to vzali čas.
Nenávidím Petru, nenávidím Jirku, nenávidím sebe.
Třináctka nemůže být štastná, to je prostě kravina.
ROMAN
Baba, která hlídá, je úplně blbá stihačka.
Tak si vyberte, dámy.
Já vosobně si myslim, že to je hlavně vo blbosti toho (ne)hlídanýho chlapa. Šťastnej a veselej!
A co svého lehce přimáznutého muzikanta nechala Petře na pospas ?
Majdu mohla klidně hlídat Myška.
Líbačka sice byla, ale oba byli namazaní, Petra asi trochu víc.
Jestli se Pavlína bojí o svého Jirku, nemá mu vnucovat přítomnost svojí nevychované ségry.
Tím ovšem nezbavuju Jirku viny. Jasně že neměl Petře dát prostor k podobným hrátkám.
Alkohol je metla lidstva a odstraňuje zábrany.
Jsem klikař. Má báječná přítelkyně a já jsme byli spolu více než rok, a tak jsme se rozhodli vzít. Má přítelkyně měla mladší sestru, stejně krásnou jako ona sama. Před svatbou její sestra zavolala, abych jí pomohl zkontrolovat svatební pozvánky. Když jsem přijel, byla sama, začala se kolem mne otáčet a řekla, že už dlouho po mně touží. A navrhla, abych se s ní pomiloval, prý jenom jednou, než se ožením a zaváži svůj život s její sestrou. Byl jsem v šoku, když mně sdělila, že jde do ložnice a já jenom sledoval, jak jde nahoru po schodech, kde si stáhla kalhotky a hodila je po mně dolů. Okamžik jsem zkoprněle stál pod schody, pak jsem se otočil a šel přímo k hlavnímu vchodu. Otevřel jsem dveře a šel k autu.
U mého auta stálo celé budoucí příbuzenstvo i s mou milovanou a když jsem přicházel, začali tleskat. Moje milovaná měla slzy v očích a tchán mne nadšeně objal. Prošel jsem jejich testem na jedničku s hvězdičkou.
A poučení pro příště:“ Vždy si nechávejte kondomy v autě!“
