Z O U F A L Á Á Á - VII. |
Čtvrtek, 03 leden 2013 | |
„Hm, tak Lukáš! Hlavně mu neříkej, že mám náhradní!“ vyhrkla moje zvrhlá kamarádka.
„Pozdě slečno!“ zahlásila jsem.
„Nechávám Ti je pod rohožkou, frigidní kamarádko!“ prohlásila zklamaně a zavěsila.
Dvojice Arabů mi od stolu na druhé straně místnosti poslala koktejl s deštníčkem a když já se na ně usmála, rozhýkali se nadšeně a jeden z nich na mě udělal kočičí gesto.
Předstírala jsem, že jsou podobné komplimenty můj denní chleba, ale v duchu jsem těm dvěma mouřenínům děkovala.
„To se Ti stává často?“ kvitoval proběhlou scénku Lukáš a pobaveně mu cukaly koutky úst.
„Docela jo!“ začervenala jsem se nevěrohodně a upíjela donesený drink.
„Ani se jim nedivím!“ poznamenal a já jsem se uvnitř tetelila blahem.
Netančila jsem roky, ale blahořečila jsem prozíravou Kamilu za to, že mě donutila přehodnotit moje obutí z proklatě vysokých jehel na poněkud fádnější stabilní lodičky.
Z Lukáše se vyklubal poměrně zkušený tanečník a protřele mě protáčel po parketu.
„Tancuješ moc dobře!“ vzhlédla jsem k němu obdivně a dodala: „A vypadá to, že i rád!“
„Jak s kým!“ poznamenal dvojsmyslně a já byla ráda, že mi v tom šeru není vidět do zčervenalé tváře.
Dobré víno, dobrý tanečník a zatraceně fajn večer.
To vše mi nastoupalo do hlavy a o druhé ráno se spletlo do jediné myšlenky.
Sex!
Přemýšlela jsem, jak ho dostat a moje gesta i hovory začaly nabírat dvojsmyslný charakter.
K čertu jak málo stačí k tomu, aby blbou opuštěnou ženskou někdo absolutně zbláznil!
„Vždyť toho člověka absolutně neznám!“
Duševně jsem se fackovala v záchodové kabince a pokoušela se potlačit ten neskutečně silný nával chemického poblouznění.
Hovory o uzdravujícím se vlkodavovi, profesní historky a veselé historky z mých tanečních vyvrcholily v půl čtvrté ráno.
Na moje všetečné otázky odpovídal vyhýbavě a mě to jeho tajnůstkaření znervózňovalo a hrozně přitahovalo.
Seděla jsem opřená o jeho rameno v taxíku a usínala jako kotě.
Před mým domem mě vzbudilo pohlazení po hlavě.
„Jsme tady, mladá dámo!“ zahlásil a pomohl mě vysoukat se vratkým krokem z taxíku.
„Neopustím tě, dokud neuvidím klíče!“ vysvětloval mi, když jsem se zavěšená do jeho rámě potácela po schodech.
„Jenom aby to nebyla záminka!“ vedla jsem trapné řeči a hrozila jsem opilecky ukazováčkem.
Lukáš nahmatal pod rohožkou klíče, odemkl a vsoukal mě do bytu.
Další vzpomínky jsou poněkud rozostřené...
RENATA FRANCOVÁ (blog iDNES)
(pokračování opravdu, ale tentokrát ooooooopravdu! - nejspíš v neděli :-)))
Komentáře
... : deeres
Jmenuje se Cynický a tají soukromí, už to by mělo slečnu Zoufalou varovat. Nad tou veterinou asi opravdu nebydlí a byl tam u nějaké blondýny, anebo ještě lepší varianta, nad veterinou bydlí s manželkou a pěti dětičkami.Slečna Zoufalá by měla méně pít a více brzdit, protože jinak jí zase zbudou jen oči pro pláč.
leden 04, 2013 09:34
ááále, : Aknela
jen ať se slečna Zoufalá napije, poveselí a pana Cynického použije jako převozníka na druhý břeh. Pak může najít nějakého Romantika Nezkaženého.
![]() leden 05, 2013 04:26
|