Seděli jsme s Myškou v jednací místnosti a poslouchali sedmistránkové zdůvodnění toho, proč Milena nemůže platit více, než platí.
„Nemám pocit, že by se dcera za dva roky nějak výrazně změnila …
a tím pádem se změnily její nároky …
přispívám měsíčně svojí matce na bydlení částkou pět tisíc na energie …
měsíční náklady na kosmetiku jsou tisíc korun …
dcera nepoděkovala babičce za zaslané peníze …
dcera neodpovídá na moje dotazy …
bývalý manžel nekomunikuje vůbec.“
Některé argumenty se opakovaly i třikrát. Nevím jestli to sepisovala sama, ale povedlo se jí to dokonale. Nemyslím vysvětlení, myslím ostudu. Pět tisíc na energie měsíčně – to snad postavily v tom skromném domečku dva tři bazény, nebo co? A s tou kosmetikou – nevím, nevím, jestli to bude ten nejvhodnější obrat.
Následoval výslech Myšky a soudkyně jí nijak nešetřila.
„Jak to vidíte vy s tou komunikací?“ zeptala se jí přímo.
„No … je nedobrá…“, trochu nejistě odpovídala Myška.
„Jako z vaší strany?“
Najednou se Myška rozpovídala.
„Ano, i z mojí. Jenže když jsem přišla za tátou, tak jsem čekala na odpověď od mámy taky tři neděle, měsíc.
A to jsem potřebovala já jí. Třeba se jen vypovídat, nebo tak. Ona mě zasypala smskama teď, když jsme podali tu žádost. A na to jsem neměla důvod odpovídat.“
Soudkyně něco poznamenala do zápisu a pak se zeptala, jakou částku by Myška chtěla. Když jsme to řešili spolu, napadlo mě, ať řekne tu samou, co platila v první fázi – včetně doplatku.
Takže teď nemusela nic vymýšlet a měla i zdůvodnění.
„Rozumím. Děkuji vám a požádám otce, aby předstoupil.“
Stejně je to dobře, že u nás nemusíme přísahat tu pravdu a jen pravdu. Ne že bych si chtěl vymýšlet, ale mám pocit, že po těch všech filmech, co jsem o tom viděl, bych to nebyl schopen vážně zopakovat.
„Chcete se vyjádřit k tomu, co napsala matka?“
„Víte .. těch věcí, co mě tam zarazily, bylo víc. Ale docela určitě není pravda, že s ní nekomunikuji. Na vše, co chtěla vědět, dostala opověď obratem.
Výmluvy na pozdržení plateb nemají smysl – kdyby opravdu za těch dva a půl roku něco dceři z Rychnova na ten účet přišlo, nemusela by ho zjišťovat. A cílová banka je stejná, takže to není důvod k tomu, aby to každý měsíc chodilo později. Mám z toho jejího vyjádření pocit, jako kdyby to snad ani nepsala ona .. a nebo už se hodně změnila.“
Soudkyně se naposled zeptala, jestli nemáme nějaké připomínky a pak nás dočasně vyhostila na chodbu. Tentokrát už to nebylo dlouhé.
„Vzhledem k tomu, že se jedná o třetí jednání, nemám pochybností o tom, jak se celá věc skutečně jeví. Myslím, že kdyby matka drobně omezila svoje výdaje na kosmetiku, určitě by nebyl problém dceru navštívit jednou, dvakrát do roka.
Na rozdíl od matky si soud myslí, že právě věk osmnáct let je v podstatě jediný právně podložitelný důvod ke změně podmínek z důvodu věku.“
Ještě chvíli pokračovala a mě potřetí mrzelo, že tu Milena nebyla. Aby si znovu poslechla, co si o jejím postoji myslí někdo jinej, než já a nebo někdo, kdo jí jen všechno odkýve. Škoda. Ale jsou lidi, že si celý život vystačí s tim, co si myslí oni a nepotřebují žádný druhý názor slyšet.
Soud potvrdil náš nárok a ještě doplnil platbu za tři měsíce.
„Tak jak jste dopadli?“, zazvonila Pavlína.
„Zrovna vyrážíme domů. Co bude dobrého?“
„Připravuju kapustnicu, dáte si?“
„Jasně. To je zelňačka, ne?“
„Jo. Taky nevím proč tak hodně si podobný národy mají pro zelí uplně jinej výraz.“
„Protože Šťůrovci.“ Odpověděl jsem.
„Ježíš Jirko .. nehovorí se Šťůrovci .. ale Štúrovci.“
„Já vím. Ale tobě to sluší, když se začneš čílit.“
„Miluju tě. A nikde se už nezdržujte.“
Asi člověk nějak vztahově dospívá. Nevybavuje se mi, že bych s Milenou měl takovejhle vztah, byť jen rok po svatbě. A nebo je to prostě o těch dvou.
]
„Stavím se v práci Myško, jen na skok, jo?“
„Jak jinak, milý otče. Copak tys měl někdy dovolenou, aby ses tam nestavil?“
„Pojď se mnou. Strejda Křečkodlak tě určitě rád uvidí.“
Vrátná, vlastně recepční na nás zamávala.
„Ahoj Myško! Co dělá králice?“
„Žere. Furt a všechno.“
Ti dva si fakt rozumějí. Ještě, že je Křečkodlak o deset let mladší než já a hlavně ženatej. Ajťáka bych jí fakt do života nepřál.
„Jirko, zítra budeš?“, zeptal se mě Přemek.
„Jo, budu. Tedy doufám. Nějak mě zaškráblo v krku.“
„No bylo by to vhodný, já zítra musím do Prahy a někdo musí na rektorát, kvůli těm věcem, co jsme probírali.“
„Jo, budu, neboj.“
Termín na zkoušku z architektury pc už naskočil, takže jsem se zapsal. Jestli to vyjde, budu mít tři zkoušky v předtermínech, a na leden zbydou už jen čtyři.
Když jsme dorazili domů, vonělo to. Zelňačkou, stromečkem, Vánocema.
Problém byl jen v tom, že ani po té zelňačce to škrábání nepřestalo.
„Vykloktej si se solí,“ poradila mi Pavlína.
Zkusil jsem. Pořádně.
Měl jsem sůl až v ušních otvorech a na chvíli to i pomohlo.
Stejně nemám na výběr Zítra prostě do práce musím. Hlavně se dneska v noci moc nepřitulovat, ať to nechytnou holky.
Vánoce jsou za dveřma a nemocný prostě být nesmějí.
V noci mě probudilo pálení v krku a na plicích. Ach jo. Tak tohle už nevytrhnu ani kdybych olizoval solný homole.
Ustlal jsem si v obýváku a po hodně důkladném kloktání jsem se pokoušel usnout. A nějak naplánovat zítřek.
Napadlo mě, že si dám budíka o něco dřív, abych je nebudil a vezmu to rovnou přes doktora.
„Pane Moravec, četl jste to???“
A jeje. Baráková drbna, Eliášová, taková Miss Elí z přízemí. Copa zase kde zaslechla?
„Budete tu o svátcích?“
Přikývl jsem, mluvit se mi fakt moc nepodařilo.
„Já jen, že bude kontrola vodoměru. Kdybyste nebyl, tak bych si od vás vyala klíče třeba.“
Zavrtěl jsem hlavou, že to nebude třeba.
„Copa je s vámi? Jste nějakej nemluvnej…“
Ukázal jsem jí na krk, že s angínou to není prostě úplně ono.
„Jo hlasivky no to je prevít. Tak se brzo uzdravte.“
Zasípal jsem něco jako díky a pak už jsem jen zaslechl něco jako „nákej nafoukanej inženýr“ a konečně jsem vypadl.
Baba jedna.
Vlastně můžu být rád, že to vypuklo teď a ne o svátkách.
Obzvlášť když budou kontrolovat vodoměry.
Dvanáct dnů volna .. to si fakt zkazit nedám.
ROMAN
No ale napsat do zdůvodnění výdaje na kosmetiku, to snad byla ožralá když to sepisovala, nebo po někom kontrolovala.
Teď jen aby peníze chodily.
