Večer se nabídla, že se mnou skočí nakoupit, to už jsme spolu docela dlouho nebyli.
„Potřebuješ něco koupit?“
„Ale jo, to taky,“ odvětila, když se oblékala do takových divných punčoch. Měly pruhy na střídačku, možná růžovo-zelenkavý, v šeru na chodbě jsem to nemohl přesně určit. Ale podle nového výnosu ministerstva vnitra pro počítání průměrů neplatných podpisů to stejně vychází tak, že má ty punčochy vlastně čtyři.
„A co ještě?“
Seběhli jsme do Tesca, máme to za rohem.
„Chtěla bych zajet za kámoškou.“
„Co ti v tom brání?“
Dvě mlíka, rohlíky … a kus pořádného bůčku.
„No ona je z Ústí.“
„Nad Labem,“ doplnil jsem jí.
„Jo. Můžu?“
„Máte to nějak domluvené už?“
„Vyjela bych v sobotu večer a šly bychom rovnou do kina.“
Jasně, ještě nezapomenout toaleťák.
„Myško, odkud tu kámošku znáš?“
„Z fejsu.“
Ach jo. Čili vůbec netuší, co je vlastně zač.
„Koukej. Určitě ti nemám co zakazovat, nebo tak něco. Ale kdyby tě náhodou vypekla, tak mi Ústí nepřijde zrovna jako útulný město pro noční bloumání.“
„Ona mě nevypeče.“
„Já vím. Ale kdyby se náhodou něco stalo jí, tak budeš dělat co?“
„Nevím.“
Ještě voříšky. Večer budu dělat na zakázce, budou se hodit. A Pavlína je taky miluje.
„Ok. Měl bych nápad.“
Myška si mě prohlédla s očekáváním. Nebo tak nějak se to říká.
„Jen nevím, jestli mi to projde, musím to domluvit s Pavlínou.“
A taky s Jiřkou, se sestrou. Ale to už by vyjít mohlo.
Když jsme večer s Pavlínkou osaměli, zatulil jsem se do ní a načal.
„Miláčku?“
„Ano?“
„Co kdybychom si udělali aspoň malý víkend... sami... spolu.“
„To myslíš jako oslavu výročí?“
A jejda. To mě nenapadlo.
„No... tak nějak.“
„To by bylo krásný. A jak jsi to představuješ?“
Protáhl jsem si záda a začal vymýšlet...
„Myška by ráda jela za kamarádkou do Ústí. Vzali bychom ji tam spolu a já bych se domluvil s Jiřkou, jestli by nechtěla u sebe na ten večer Majolenku. Takže bychom si mohli vyrazit na večeři... a pak…“
„To nevypadá špatně, Jirko. Myslíš, že Jiřka bude pro?“
„Zkusím to. Když šlo o kluky a Myšku, tak byla vždycky natěšená.“
„To znamená, že bychom měli volný víkend? Sami?“
„Nechci malovat na zeď, ale vypadá to tak.“
Pavlínka si vzdychla.
„Přijde mi to teď jako takové malé scifi,“ usmála se. „Ale kdyby to vyšlo, tak by mi vůbec nevadilo, že jsi zapomněl na naše výročí.“
„Neřáde,“ objal jsem ji.
„Vyjde to.“
Druhý den jsem zavolal Jiřce.
„Brácho to by bylo skvělý. Už jsem si myslela, že mi ji ani nesvěříte.“
„Ježíš, jak tě tohle mohlo vůbec napadnout?“
„No už jí bude skoro rok, a pořád nic.“
„Jiřinko, je jí sotva půl roku a museli jsme počkat, než trošku povyroste. Vždyť to znáš.“
„Jasně. Takže kdy přijedete?“
„V sobotu. Vysadili bychom Majolenku a pak bychom jeli s Myškou do Ústí. Počítám, že přijedeme v neděli kolem oběda.“
„Jo. A proč ne v pátek?“
„To fakt nejde. Končím skoro v sedm večer a sotva se dovleču domů.“
„Brácho .. nepřežeň to. Ono občas není dobré se takhle honit.“
„Neboj. Tenhle měsíc už je poslední, pak si odpočinu.“
„Ty určitě. Tak jo, budu s vámi počítat.“
ONA
O víkendu jsme byli spolu sami v jednom hotýlku v Ústí. Co se narodila malá, neměla jsem pro sebe nikdy v kuse víc jak 3 hodiny. Majdu jsme nechali u Jirkovy sestry spolu s odstříkaným mlíkem na noc, plínkami a dalšími nevyhnutnými proprietami. S trochou štěstí nebude mít Jiřka velké problémy. Slíbili jsme, že ráno jsme zpátky co by dup.
Nejdřív jsme povečeřeli v malé útulné pizzerii. Jirkovi se na ní líbilo, že měli dobrá vína, a mě, že na stolech hořely mimořádně krásné svíčky. Měla jsem romantickou náladu. Jirka se na mne zamilovaně usmíval a jak večer plynul, čím dál nemravněji mě pod stolem ošahával. Povídali jsme si o všem možném, vzpomínali, jaké to bylo, když jsme se poznali. Smáli jsme se tomu, jak jsem ho nechtěla políbit na parkovišti a co z toho pak vzniklo za problémy a vůbec jsme si tak nějak vybavovali spoustu věcí. A věděli jsme o sobě vzájemně, že máme na sebe čím dál větší chuť.
Do hotýlku si mě Jirka vedl za ruku a naše propletené prstíky spolu začínaly hrát tu krásnou hru, na kterou budeme výjimečně mít celou noc.
Všimli jste si, že ve spoustě filmů je scéna, kdy se pár po večeři vrací domů nebo někam, a nemůžou se dočkat, až se na sebe vrhnou? A pak, jakmile se za nima zaklapnou dveře, hrdina o ty dveře přitlačí hrdinku a přímo na místě se ve stoje vášnivě pomilujou? Vždycky jsem snila o tom, že takovou scénu jednou taky prožiju, ale nikdy k tomu nedošlo. Až teď, v Ústí. Můj milovanej, nádhernej chlap si mě opřel o dveře a mně se podlomila kolena jako tenkrát, když mě prvně políbil.
V důsledku podlomených kolen mě sice musel přidržovat, ale stejně se mu to povedlo nádherně. A když hrozilo, že se definitivně svezu na zem, odnesl si mě do postele. A v té posteli nám bylo rozkošně, voňavě, vlhce a nádherně až do rána.
ROMAN
Jenže, co když Majda celou noc probrečela, Jiřka se vůbec nevyspala a Myščina virtuální kámoška byla ve skutečnosti ..... nebeská a taky to nemusela být kámoška, ale rádoby kámoš.
Tak jsem zvědavá na pokračování, co se z toho vyvrbí.
Poctive jsem vypravel vlastni .. na zacatku byly vzdycky normalni, ale pak se to nejak zvrhlo do strasidelnejch (to jsem zdedil po mamce, ta mi pred spanim recitovala svatebni kosili a tak podobne )