A hlavně budu dělat všechno pro to, aby si vážila času a vůbec všeho, co má k dispozici. Není nic hloupějšího, když má člověk možnosti a podmínky a ve výsledku nic.
Skočím dnes za Petrou, jo?“ houkl jsem na ní do pokoje.
Něco zahučelo, takže jsem k ní raději zašel.
„No?“ koukla na mě zpod sluchátek.
„Říkám, že si odskočím k Petře, něco po mně chce.“
„Petra?“ podivila se. „Jo. Tvoje nevlastní teta.“
„No hlavně, aby nebyla vlastní,“ rýpla si do mně.
„Myšáku!“ „Můžeš mi vzít baterky? Tužkový.“
Přesně jak ve Žhavých výstřelech. Máme spolu hodně filmů a seriálů, který duševně sdílíme.
„Ok. AA?“
„AA co?“
„No jakou chceš velikost, ty hade?“
„Jsem se lekla, že koktáš. Jo. AA.“
S Petrou jsem měl schůzku ve Viole.
Zabiju tím dvě mouchy, rovnou se najím.
„Jak se máš, člověče?“ dorazila s úsměvem a musel jsem přiznat, že vůbec nevypadala jako nevlastní vdova. Slušelo jí to.
„Skvěle. A co ty? Sluší ti to.“
Hrnula se na polibek, ale asi jí ten můj otcovský moc nepotěšil.
Normální člověk si s hadem dvakrát nehraje.
„Díky. Čo si dáme?“
Zkusil jsem ji uvést do tajemství tataráku, ale to odmítla.
Zvolila si nějaké drůbežo-těstovinové pobloudilosti a celou dobu mi při jídle vysvětlovala, co na tom udělali kuchaři špatně.
„Kdybys u toho nadávala, připadal bych si jak u Pohlreicha,“ podotknul jsem. Mně chutnalo.
„Pohlreich? Náhodou ten je skvelý.“
Nepřekvapilo mě, že je jí sympatický. S jeho finančním zázemím by mohl klidně ustřihávat kytičkám blizny a nevadilo by jí to.
„Tak co pro mě máš, Petro.“
Zapálili jsme si. „No .. nemyslím, že niečo vážneho, ale predsa... Chcela som sa ťa spýtať, čo si myslíš o tom Pavlíninom pláne.“
A jejda. To asi nebude o novém koberci.
„Který máš na mysli. Nezdá se mi, že by s tebou probírala barvu koberců.“
Zasmála se. „No to určitě nie. Myslím ten plán s Majdou.“ Co ta intrikánka zase má? Takže jsem zablufoval.
„Jo. Copak se ti na něm nezdá?“
„No... tebe to nepripadá... blbé?
To jej tvrdohlavé stanovisko?“
Sakra... sakra o čem to mluví? Co mi zas Pavlína nepovažovala za potřebné zmínit?
„Hm... blbé určitě ne. Co se ti na tom nelíbí?“
Doufal jsem, že se mi nenápadně povede zjistit, o čem je řeč.
„No... mohla som vám s tým dokonca nejak pomôcť...
Nejakým svedectvom, alebo tak...“
Překvapeně jsem na ni koukal.
„Mohla by som na súde trebárs potvrdit, že Karel s ňou naozaj ešte niečo mal, i keď už sme sa poznali... napríklad,“ hodila hřívu dozadu, a přehodila si nohu přes nohu, trochu zbytečně rozmáchlým a pomalým pohybem.
Doufám, že na mě nebylo moc vidět, že jsem málem vdechnul cigaretu až do žaludku. Ale patně bylo.
„Poslouchej Petruško. Teď zcela vážně. Nesnažíš se mi sdělit, že Pavlína měla ještě něco s Hořkým potom, co od něj odešla?“
Pokoušel jsem se ze všech sil zůstat klidný.
Petra se usmála zářivým úsměvem. Kdybych neměl plnou hlavu něčeho jiného, neušlo by mi, že několik mužů u sousedních stolků ji už má ve vizíru.
„No, pokiaľ sa pýtaš, či som ich spolu priamo nachytala, tak to naozaj nie, ale nerozumieš, že by to vyzeralo... dôveryhodne, takáto verzia?
Malá ho má v rodnom liste, kde je problém?
Ty by si nechcel nové auto, alebo konečne na poriadnu dovolenku?“
Aha. Majda je papírově Karla.
A Petru napadlo, že toho využije.
Houby Pavlínu. Ale stejně ji uškrtím, že nic neřekla.
Dyť jde probůh taky o moje dítě! Mno, minimálně mě docela potěšilo, že aspoň o této věci se Petře nepovedlo zasít do mne žádnou pochybnost.
„To nezní špatně,“ pokračoval jsem v té blbině, protože teď už nemělo smysl přiznat barvu.
Naklonila se ke mně a velmi příjemným hlasem mi sdělila: „Som rada, že máš na ňu taký vplyv. Konečně by mohla dostať rozum. Už je veľká.“
Něco mně napadlo. „Víš že jela k rodičům?“
Zarazila se.
„Neřekla ti?“
„Ale ano, niečo spomínala. Asi som ju nepočúvala poriadne. Vlastne ja som mala ísť tiež. Snáď držala hubu.“
„No to já nevím.“
Skoro jsem se podřek, že vůči mě dokonale.
„Čili pokud tomu dobře rozumím, ty po mně vlastně chceš, abych jí to ještě zkusil rozmluvit.“
Rozzářila se.
Presne tak Jirko. My sme si vždy rozumeli,“ mrkla na mne.
Šel jsem domů naštvanej.
Rozuměl bych tomu, kdyby se Pavlína nechala přemluvit na něco takového...
Možná je to nemorální, ale rozuměl bych tomu, nemáme to jednoduché.
Jenže proč mi o tom nic neřekla?
Vždyť jsme se přece dohodli ... herdek, to to fakt bude jako s Milenou?
Stokrát si prosit o to, co prostě k životu potřebuju?
Blbost. To je úplná blbost, Jirko.
To bys jí musel neznat, to bys prostě musel být dvojnásobnej vůl.
A na to nemáš. Mysli objektově.
Problém je, že nejnerestrukturalizovávatelnějšími objekty bývají ty nejneobhospodářovávatelnejší.
Dobrý, že jo?
Holky se vrátily domů v podvečer, ale už za pořádné tmy.
Dneska docela určitě nic řešit nebudeme.
Moje milovaná ... jestli jsem se v tobě spletl, a ten podvod udělat chceš, tak tě opravdu uškrtím.
ROMAN
A Petra si sama určitě nějak pomůže, Majdu na to nepotřebuje. Co se takhle poohlédnout po tom nevlastním synovi, anebo se přilepit na někoho jiného, stejně movitého. Tyhle typy se nikdy neztratí.
Až přijde Petra za Jirkou s tím, že by měli jít všichni dohromady do trojky (případně s králicí do čtyřky), tak to bude J. taky doma konzultovat?
Jirka trochu trpí postmilenovským stihomamem, že když neví všechno, ať už je to blbý nápad ségry ségře nebo rodící se překladatelský melouch manželky, tak je to "taktika" namířená proti němu, ohrožující klid rodiny a vůbec něco zlého. Ale ono není, lidi nemusí sdílet a prodiskutovávat úplně každou informaci, nápad, situaci, vyslechnutou větu, návrh.. Musí sdílet důvěru, přátelství, lásku, ne každou blbinu co napadne švagryni. Jirka furt prezentuje Pavlínu jako inteligentní, milující a celkově úžasnou bytost, tak ať jí dá prostor ty kvality uplatnit :-)
I kdyby nakrásně ségra po půl roce tvrdila Jirkovi nebo Pavlíně, že její návrh Jirka nebo Pavlína neodmítli, tak se nic neděje, Jirka nebo Pavlína to přece Jirkovi nebo Pavlíně vysvětlí úplně stejně jako teď. Petra může lhát teď i za půl roku a nebo vůbec, to nemá s Jirkou a Pavlínou nic společného.
kdyby to potkalo me (dostanu takovou nabidku) reknu toTo je v pořádku. A zrovna tak by bylo v pořádku, kdybys to neřekl, pokud bys to neřekl jen proto, že by ti to nepřipadalo vůbec nutné, protože ta nabídka, cos dostal, by byla (pro tebe) naprostá hovadina.
Takže až odroste Majda a Pavlína bude víc mezi lidma, měla by s Jirkou probrat každé pozvání na kafe, co odmítla, každý slušný i neslušný návrh, co poslala do pryč, atd.? Jinak to nebude upřímné a naruší to ovzduší vzájemné důvěry?
O nějakém "neslušném" návrhu ze strany švagra bych naopak spíš pomlčela, pokud by se neopakoval, protože z něj bych celkem žádné pocity neměla, pokud by to nebyl obzvlášť oblíbený a blízký člověk. A to Petra není, je Jirkovi a zdá se, že i Pavlíně, dost protivná. Současně nemůže nijak škodit, pokud si ji nepustí blíž. Tak není důvod se jí zabývat.
A jinak s tebou naprosto souhlasim s tim, rict o tom navrhu ohledne Majdy - nejde jen o nejake zamitnuti - ono to muze byt dost nebezpecne v dopadu na rozdil treba od te "brigady". Proto si myslim, ze tyhle veci uz se nerikat nemaji. Aspon u partneru tak, jak je vidim ja U mě je potíž v tom, že když mi začne chlap vykládat, že mu ten a ten navrhoval to a to, tak předpokládám, že uvažuje o realizaci a chce se domluvit. V návrhu typu "Majda pohrobkem" bych měla do 5 vteřin bílou pěnu u úst. Pokud bych zjistila, že mu to před půl rokem někdo radil a on mi to neřekl, protože to považoval za kravinu I. třídy, tak jsem spokojená, že mám příčetného partnera.
Ale já jsem halt chlap, no.
Taky jsme dostávali nějaké návrhy, občas ještě něco přijde, předpokládám i jemu. Když šlo o velké překvápko, třeba od někoho, do koho bychom to vůbec neřekli, tak jsme si to řekli. Ale jinak to neprobírám a přišlo by mi zvláštní, kdyby on jo, kdyby mi to věšel na nos, brala bych to tak, že se mi chce nějak pochlubit, předvést, že se tím mám nějak zabývat nebo tak.
tam, kde jde o penize a veci preziti, tam neni pro tutlani a hrani si na pisecku misto
se jiřík ptal pavlíny, když si otvíral ten kontokorent?
