Kudlanka - Z NOTESU

V krbu praskají polena, je příjemno. Rozvaluji se v křesle. Přivírám oči, předu jako kočka.... A vzpomínam. Vzpomínám na dobu dětství. Vše možné i nemožné se honí hlavou. Najednou - blik, mám jasno. Notesy, mé klukovské notesy. Jedním z nich listuji. Listuji, ale nacházím jen poznámky z aktivit Junáka. Listuji... listuji... a nacházím zprávu s názvem „Březen“.

Ožívají vzpomínky na dobu, když - a propadám se najednou o mnoho, mnoho let zpět...

Je mi deset. Ve škole na tabuli píšeme březen 1953. Těšili jsme se na jaro, ale je potažené černým hadrem. Zemřel president. Gottwald. Náš první. Musím se usmát. V Junáku si vedeme kroniku našeho nového státu a vím, že prvním presidentem je a vždy bude T. G. Masaryk. President Osvoboditel. V učebnicích to ale není. Ještě než půjdu spát, musím si poznamenat: JUNÁK JE BEZVA. Nevím proč, ale je zakázán. Pro správné děti je Pionýr. Říká úča.

Naučil jsem se, napsal úkoly a pokračuji v psaní. V psaní toho, co mne trápí. Kamarád je pionýr. Nelíbí se mu tam. Konají s nima samé blbosti. Povídám mu o Junáku. Líbí se mu mé povídání a měl by zájem. Řekl asi něco doma, to neměl. Dnes, druhý den ráno mne učitelka volá k tabuli. Před celou třídou říká, že jsem špatný hoch. Nejsem pionýr. Jdu ještě do ředitelny. Říďa říká, že budu mít zhoršenou známku z chování. Dává mi dopis pro otce.

Nic nechápu, nevím, že bych udělal nějakou lumpárnu. Třída i úča mlčí. Doma? Doma špatný hoch chytil facku. Taťka přečet dopis a říká: “Seš moc ukecanej a můžu mít nepříjemnosti“ a čte dál noviny. Zase nevím nic. Koukám na noviny a vidím fotku v černém rámečku ... jasně, zase jsem ukecanej. Musím na kutě. Zítra budu pokračovat.

V naší škole je postavený katafalk. Velká fotka v černém rámu s černým fáborem a červené karafiáty převázané černou stuhou. Nad katafalkem je nápis - velkými písmeny, černými, je napsáno “NEZAPOMENEME - VĚRNI ZŮSTANEME“.

Čtyři pionýři stojí čestnou stráž. Střídají se. Stojí prý každý den až do zavření školy školníkem. Pionýři nosí kroje se šátky. Jdou-li kolem, musí se zdravit po pionýrsku. Učitelé a my, co nejsme pionýry, musíme se zastavit, otočit čelem ke katafalku a poklonit se. A to i když je naspěch.

Jsem skvrna třídy, tak mne učitelé posílají do kabinetu pro různé pomůcky. Tak i dnes. Lítnu ze třídy do kabinetu a honem zpátky. Fakt spěchám. Jinak mne úča zase před třídou sjede.

V tom kvaltu, jak pádím, na katafalk nevzdechnu. Při odpoledním vyučování cítím, že budu mít malér... Nemýlím se.

Do třídy vchází úča s ředitelem. Stoupáme si. Ředitel mne za ucho táhne před třídu. Neřvu, ale bolí to. Huláká, že jsem zneuctil a pošpinil památku! Zase nic nechápu, bolí mne ucho, nevím co se děje a tak bulím. Na výzu bude trojka z chování.

Četli jste zážitky teprve desetiletého kluka. Kluk, který si chtěl užívat jara, sluníčka a skotačit s kamarády. I po šedesáti šesti letech mne mrazí, vzpomenu-li si na ty okamžiky. Časem již zaprášené, prachem let pokryté. Díky událostem, které jsme všichni prožívali, moje děti s vnuky měli a mají bezva dětství.

... : deeres

Jsem jenom o pár let mladší než doktor a na březen , kdy KG zemřel mám jednu nezapomenutelnou vzpomínku. Je mně pět, je mně zima, nudím se a mám hlad. Já, máma a ségra stojíme v davu lidí na Václavském náměstí dole na Můstku. Lidé čekají několik hodin na to, aby naposledy viděli svého dělnického prezidenta. Na domech jsou vyvěšeny černé prapory, ve výkladech obchodů prezidentovi fotografie se smuteční páskou. Gottwald, který byl jako prezident nejvyšší velitel vojska, byl pohřben v generálské uniformě a v ní byl vezen v prosklené rakvi na lafetě děla ulicemi Prahy na Vítkov. My jsme ho nakonec neviděly, protože já tak otravovala a kvílela, že jsme předčasně nenápadně odešly domů. Protože máma nebyla komunistům nikdy nakloněna, tak když jsem byla starší, zeptala jsem se jí, proč jsme tam vůbec byly? Její odpověď byla dost překvapivá, řekla:" Chtěla jsem vidět, že je doopravdy mrtvý!"
A stejná historie se opakovala, když zemřel o čtyři roky později, v roce 1957 prezident Antonín Zápotocký. Štrúdl lidí se táhl Loretánskou ulicí, přes Hradčanské náměstí, až na Pražský hrad. Ani tehdy jsme nervově nevydržely.

říjen 31, 2012 08:26

no, tehdy jem chodila do školky : alï¿½k puntï¿½k

a bydleli jsme v Ústí nad Labem. Jo, o Gottwaldově smrti nám řekli, ale směly jsme si normálně hrát. My děti. Tak nám to nějak nepřišlo.

říjen 31, 2012 08:39

Gottwalda nepamatuju, : mamča

ale ze vzpomínek rodičů vím, že Antonína Zápotockého měli lidi rádi a jeho smrti želeli. Po něm přišel Antonín Novotný, za kterého údajně "bylo nejlíp". smilies/wink.gif

(Pivo stálo 1,60 Kčs)
Z těch dob žije hláška, že "Kterej prezident zdraží pivo, ten půjde od válu". smilies/cheesy.gif

No, docela dlouho to fungovalo.
Já už jsem Junáka nezažila. Byl jen Pionýr. Ale i tam to bylo o lidech. Můj tatínek byl za svého dětství skaut, a když potom vedl pionýrský oddíl ve třídě mojí sestry, žádnou politikou děti neobtěžoval. Oddíl byl turisticko-přírodovědný, a všechny skautské znalosti jsme se naučili i jako pionýři. Ten název na vztahu dospělých lidí a dětí nic nezměnil.

říjen 31, 2012 09:17

Já byla taky v Pionýru : alï¿½k puntï¿½k

nic jinýho nebylo a byla tam celá třída.Ale žádnou politiku do toho nikdo netahal.Vedoucí byly mladé holky, co chodily o pár tříd výš, tak jsme - když bylo teplo, hrály venku vybiku a král vysílá své vojsko. V zimě jsmer vysdtřihovali dečky z papíru, dělali různé drobníédárečky, učili se tancvat charleston a tak podobně. Taky jsme jezdili do Hostivaře a hrály "bojové hry" -šli jsme podle mašliček na stromech a na konci cesty jsme dostali bombony a šli zas na tramvaj.Několikrát jsme byli na Bohdalci a pekli si tam na ohníčku brambory. O nějaký politice nepadlo slovo.Jo a nacvičovali jsme různé scénky a podobně na různé besídky.

říjen 31, 2012 10:47

... : deeres

Za mne už také byl jenom Pionýr a potom Vinohradská tělocvična, stejně se jí říkalo Sokol. Pionýr jsem doma měla zakázaný a moc jsem ostatním zaviděla, protože měli prima vedoucí. Do Sokola jsem směla a tehdy tam všichni vedoucí stejně bývali Sokolové. Stejně jako vedoucí Pionýra se rekrutovali z řad Skautů.

říjen 31, 2012 10:54

Do Pionýra jsem odmítla vstoupit. Byla to věc neslýchaná, že jsem se jak třeťačka postavila proti. Bohatě mi stačily Jiskry, kam nás uvrtali snad v první nebo druhé třídě. : Myška

Maminka byla pozvaná na kobereček do školy do ředitelny, kde soudružce ředitelce vysvětlila, že když nechci, tak nechci a ona mě nutit nebude. Pionýr jsem nikomu nezáviděla. Spíš mi připadaly směšné ty kroje, salutování, prostě ta šaškárna.
Zato do SSM jsme na střední museli vstoupit všichni bez pardonu, prostě nám rozdali průkazky a hotovo. Ale žádnou činnost jsme nevyvíjeli, i když nás třídní občas s něčím otravovala.
Já jsem měla své zájmy na hony vzdálené socialistickému ideálu - tramping, kynologii, a stálou nechuť k organizované činnosti.

říjen 31, 2012 11:40

Já jsem taky taková neorganizovatelná neřízená střela : wendy

v životě jsem nejela na pionýrský tábor třeba, ale ve škole jsme měli tak bezvadné pionýrské vedoucí, kterým jsme říkali křestními jmény, a kteří s námi chodili do přírody a na různé výstavy, a vymýšleli dobré činnosti, že tam nás chodilo dost a rádo. Žádná prezence, přišel kdo měl chuť a čas.

Jo a Zápotockého jsem pletka se Zátopkem - ještě že se to pak dalo ukecar na to, že jsem ještě malá...a n emůžu to myslet politicky nekorektně.
smilies/wink.gif

Antonín Novotný byl náš "kráaný prezident" co jezdil do Opočna za svou přítulkou. Tehdy to tam bylo veřejným tajemstvím. Akorát že je nefotil žádný bulvár...

doktore, doktore, vy jste ale číslo, pane..

říjen 31, 2012 12:58

já si jako malá holka : alï¿½k puntï¿½k

strašn ě přála chodit na náboženství. Nevěděla jsem co to je, ale děti, co tam chodily dostávaly krásný obrázky a nalepovací zlaté hvězdičky a nalepovací andělíčky - zejména po těch jsem prahla. Ale nebylo mi to dopřáno,díky babičce, kterou, jakožto sirotka vychovávaly v siročinci jeptišky. A ta následně udělala u nás doma takový čoromoro, že jsem se bála slovo "náboženství" byť jen vyslovit.

říjen 31, 2012 14:03

Aleno, s Tebou už je zase legrace, asi je ti líp : Hanka G

alespoň doufám. Já tedy ani nevím že se chodilo na náboženství, ale jak víš tak s Danou Haykovou jsme tam byly ty dvě černé ovce židovky. Ale vím jak byli moji rodiče úplně vyřízení, když jsem ve třídě vyfasoala pionýrský šátek a přišla domů rozjásaná jak je krásnej...... smilies/grin.gif

říjen 31, 2012 16:47

... : deeres

Na náboženství se v 50.letech opravdu chodilo, my jsme to měli místo družiny a protože máma byla vdova a chodila do práce, tak já tam musela. Dnes, když si na to vzpomenu, tak je mně dodatečně líto tehdejší naší katechetky, ta od nás teda zkusila. Dokonce jsem byla i na 1.přijímání, dostala jsem požehnání i s oplatkou i přesto, že jsem se nevyzpovídala. Byla tam fronta, já si nemohla vzpomenout na žádný svůj hřích a ani jsem neuměla zpaměti modlitbu, tak jsem raději nečekala a šla jsem si rovnou pro oplatku a obrázek, bylo mně celých šest let a naše rodina byla nejenom antikomunistická, ale také ateistické a tak jsem to ani jako hřích nechápala.

říjen 31, 2012 17:35

... : Bara

Reditel nasi skoly si dal zavazek, ze v jeho skole nebude ani jedno dite chodit na nabozenstvi. To bylo nepovinne a konalo se po vyucovani. Zavazek je sice zavazek, ale muj tata se rozhodl, ze mu to prekazi. Vim, ze reditel Machula byl dokonce u nas doma a tatu socialisticky premlouval, dokonce i strasil, ze nam to muze uskodit, atd. Bohuzel tata neustoupil, tak jsme zacaly s moji sestrou chodit na nabozenstvi a jak pise Alena Puntikata, dostavaly jsme svate obrazky a nalepky. K nam dochazel sam knez. Musim priznat, ze my jako deti jsme se za to stydely. Nastesti, to dlouho netrvalo, proste to prestalo...Svate prijimani jsme take absolvovaly, dokonce i pak v roce 1968 birmovani. Pamatuji si, ze v tom roce se lidi nevesli do kostela a knez musel vyjit ven a na namesti nam delal krizky na celo. Myslim, ze nas po cele maznul olejem a popelem, ale to uz presne nevim.

říjen 31, 2012 20:59

Já jsem byla sice pokřtěna coby řím.kat., : alï¿½k puntï¿½k

ale jen asi deset dní - pak jsem byla na nátlak naší babičky "vypsána z církve", pak jsem žila Bohem nedotčena až do druhé třídy, kdy půlka dětí na to náboženství chodila - ve třetí a ve čtvrté třídě už ne. Takže si to Hanko nemůžeš pamatovat, protože jsme spolu chdily do školy až ve třetí třídě.No a pak o nějakém náboženství nepadlo slovo. Takže mě ani nezajímalo, kdo je jaké víry - resp. neměla jsem tušení, že těch možností je víc. Andělíčky a vobrázky už nikdo nenosil, tak to tím pro mě haslo. U nás se babiččina klášterní výchova projevovala tak, že nás babička cpala různými dobrůtkami - vzpomínajích na léta hladu, co s těmi jeptiškami užili a jak celé Vánoce muesli klečet na ledovejch dlaždicích a modlit se, čímž pádem jsme se celé Vánoce cpali jak nezavřený - a zlaté prasátko v naší rodině nemělo ščanci. Noje kamarádky z baráku měly pobožné rodiče a tak o Božím těle šly v nových štečkách do kostela Sv.Václava ve Vršovicích a měly háčkované košíčky a v nich kytičky, které pak házely po cestě. Ty košíčky se mi moc líbily, ale jinak mě to nebralo. Ale tohle bylo všecko jen, když jsme byly malé...pak je to všechny nějak přešlo.

listopad 01, 2012 08:49

deeres : -doktor-

....musím potvrdit,že za mne se do náboženství chodilo.V obecné(do čtvrté třídy bylo ještě několik let povinné.V tom sešitě,jak píše puntikatá,jsem si kreslil vše možné,rád jsem kreslil.Od pana faráře jsem dostal na zuzanu a vytahal mne za ucho.A to bylo něco pro mého otce,dále už jsem do náboženství nemusel.

listopad 01, 2012 13:37

no...hahaha : alï¿½k puntï¿½k

doktorův tatínek byl totiž bratrem mého dědečka a synem mého pradědečka, přičemž tato rodina zastávala již po generace názor - podle mě dost pokrokový - že, je-li bůn všemocný, vševidoucí, vševědoucí a všudypřítomný a eviduje-li opravdu všecky hříchy a nepravosti, kterých se člověk dopustí, pak snad stačí, když se člověk chová slušně, neubližuje ostatním, nekrade, nezabíjí a tak. Pak ovšem nemá smysl chodit do nějakého kostela a cpát flanďákům prachy. A taky v Krásném Březně byla situace jiná, než v Praze. Takže tam náboženství povinné bylo......

listopad 06, 2012 10:22