„Houby kamaráde,“ zavrtěl hlavou.
„Myslím, že už jsem nejlepšího ministra financí ve viditelném vesmíru pochopil.“
„No to nám popiš,“ přidal se Přemek.
„My musíme spořit na důchod, abychom měli z čeho splácet, pánové. Protože až my budem v důchodu, budem dostávat složenky, nikoliv poukázky. A z čeho to pak chcete platit, když teď nebudete spořit, ha?“
Jo. To má logiku.
„A říká se tomu čtvrtej důchodovej pilíř.“
Zas tak veselo přes den nebylo. Už mi ta práce leze drobet na hlavu, je toho prostě moc a hlavně dlouho. Teď už chodím do práce za tmy a zpátky taky. Ještě měsíc a bude fajn. Na půl ucha poslouchám Milana, jak si stěžuje na to, že Soňa koupila úplně pitomý křesla bez domluvy, že to jsou vyhozený peníze a já si v duchu gratuluju, že s Pavlínkou máme tyhle věci vyřešený, a že už docela jistě nikdy nebude důležitý věci řešit beze mě. Stejně, jako já bez ní.
ONA
Začalo sněžit. Sice v souladu s předpovědí, ale stejně moc brzo. Sníh miluju, ale na horách... ve městě je nahouby. Obzvlášť když máte mimino v kočárku. Nicméně jsem to padající bílo chtěla ukázat Majdě, určitě bude valit kukadla, to bude sranda.
A taky že valila, dokonce to i okomentovala nějakým mimořádně dlouhým a mimořádně nesrozumitelným slovem. Ale po deseti minutách usnula a mě se myšlenky vrátily do soudní síně.
Stání o vypořádání SJM netrvalo dlouho. Soudkyně odklepla můj původní návrh, se kterým jsem před rozvodem byla za manželem, ale on ho tenkrát odmítl. Chtěla jsem pouze svoje auto. Soudkyně se mě ptala, jestli si to nechci rozmyslet, normálně by mi patřila ideální polovina baráku, jenže já mám své zásady. Jednou jsem řekla, že po Hořkém nic nechci, tak to přece nezměním jen proto, že náhodou umřel.
Hlavně teď když vím, že by to bylo na úkor jeho dědice.
Blip blip... ozval se mobil.
Hm, SMS od Petry: Zajtra doobeda sa stavim, musime nieco prebrat.
No OK. To jsem zvědavá, jakou přírodní katastrofu s sebou sestřička přinese tentokrát.
Dovalila se jak velká voda, jako vždycky. A s ní oblak nějakého parfému... od jisté doby se neorientuji v nových vůních světových značek.
„Ahoj Pavluša, ako sa máte?“
„Primerane... čo ťa privádza, vysyp to radšej rovno, prosím ťa.“
„No vieš, Karolov syn trvá na tom, že mám čo najskôr vypadnúť z baráku. Vôbec sa s ním nedá hovoriť...“ převrátila oči.
„Chceš povedať že sa nechce nechať „presvedčovať“ tvojimi vnadami, že?“
„No veď hovorím, vôbec s ním neni reč. A to mu tam zatiaľ nepatrí ani kávová lyžička! Už sa vidí ako univerzálny dedič. On si predstavuje, že odtiaľ odídem s holým zadkom, lenže to ja vôbec nemám chuť. Hovorím mu, či si nemyslí, že ako partnerka, obyvateľka toho domu mám na niečo nárok, vieš, nemyslím právne, ja viem, že právne nemám nárok na nič, ani som tam nebola prihlásená, ale hovorím mu: Ľudsky, pán Tomáš, nemyslíte si, že ľudsky je nespravodlivé vyhodiť ma na ulicu?“
„Ty si fakt neuveriteľná. A čo ti na to ľudsky povedal?“
„Že sa nehodlá o nič deliť s ženskou ako som ja! No chápeš to?“
„Hm... aj hej človeče,“ koukla jsem na ni.
„Počúvaj, nebuďme hlúpe. Nie je žiadny dôvod, aby chlapec zhrabol úplne všetko po tvojom manželovi. Veď si ani netušila, že existuje!“
„Počkaj, počkaj. Keď som od Karola odchádzala ja, išla som hrdo s igelitkou, a mám svoju česť, keď som raz povedala, že nič nechcem, tak nič nechcem. Jeho dediči ma nezaujímajú, aj keby ich mal desať.“
Petra na mě zírala.
„Ty si fakt neni normálna. Daruješ majetok úplne cudziemu človeku, zatiaľ čo máte s Jirkou ledva čo jesť?“
Tohle mě naštvalo. „Neni pravda, že máme ledva čo jesť! A vôbec, Jirku z toho vynechaj láskavo. Si myslíš, že som zabudla, čo medzi vami bolo??“
Najednou bylo všechno nějak špatně. Chtěla jsem, aby už byla pryč. Jenže ona ne.
„Nerozčuľuj sa prosím ťa a radšej premýšľaj. To je ti fuk, že musí robiť dvanástky? Že ty musíš pri plienkach prekladať? Načo je ti toľko titulov, keď nedokážeš rozumne riešiť svoje problémy?“
„No hlavne že ty dokážeš vždy rozumne vyriešiť svoje problémy. Hlavne cez posteľ!“ už jsem ji měla fakt plný zuby.
Jenže to nejlepší jenom mělo přijít.
„Prosím ťa prestaň. Vymyslela som skvelú stratégiu, ako využiť situáciu. Pomôže to vám a pomôže to aj mne. Stačí, aby si stopila ten papier, kde Karol podpísal, že nie je otcom malej. V rodnom liste ho má zapísaného, nie?“
Udělalo se mi bílo v hlavě a musela jsem si sednout.
„Ty si sa zbláznila,“ vydechla jsem.
„Prečo? Potrebuješ prachy? Potrebuješ. Je Hořký mŕtvy? Je.“
Bože můj, tohle je moje sestra. Jak jsme se my dvě mohly narodit ve stejné rodině.
„Petra... ja neverím vlastným ušiam. Pozri, nech si urobila v živote čokoľvek, furt som ťa brala, že si moja sestra. Ale toto snáď nemôžeš myslieť vážně predsa.“
„Ty si bola vždycky krava.“
Zapálila si. Ani mi v tu chvíli nedošlo, že se u nás doma nekouří a automaticky jsem jí chtěla přinést popelník.
„Von.“
„Čože? Ty ma vyhadzuješ?“
„Jo. Na balkón. Tu sa nefajčí.“
Vyšla jsem s ní.
Takže já uvedu, že dítě je Hořkého. Úplně jsem se otřásla.
To nedokážu. I když je fakt, že by se ty peníze hodily. Sakra.
„Moc o tom nepremýšľaj, sestrička. Život neni jednoduchý a keď máš možnosť s tým niečo urobiť, urob to.“
„Ja nejsom ty.“
„Bohužiaľ,“ ušklíbla se.
Jo, bohužel. Měla bych spoustu věcí jednodušších.
„Takže ty myslíš, že by som mala uplatniť nárok na Majdu...“
„Iste. Predsa si za tie roky všetko neodnese ten blbec.“
V hlavě se mi prohánělo všechno možný. Hlavně poslední leta s Hořkým. Sakra, vždyť ten nárok přece mám. Choval se ke mně jak ke služce. Moje chyba... ale to neznamená, že bych se nemohla taky trochu vypořádat.
Jenže, co by probůh řekl Jirka na to, že by Majda oficiálně nebyla jeho? To přece nejde....
ROMAN
„Ty si bola vždycky krava.“Tak tohle platí pro Petru a teď jsem napjatá, jak se se svým svědomím vypořádá Pavlína? Ty nás Romane napínáš.
Petra je nechutně práskaná a potomek Hořkého asi také nebude zrovna humanista,já být Pavlínou, nedělala bych nic, nechala bych ty dva, ať se požerou. Ale Pavlína ať popřemejšlí!
A raději se víc už nezmiňuj o čtvrtém důchodovém pilíři, ať se toho někdo nechytí. Stačí už ta zmínka o generálu Oka-můrovi.
Soudkyně se mě ptala, jestli si to nechci rozmyslet, normálně by mi patřila ideální polovina baráku, jenže já mám své zásady. Jednou jsem řekla, že po Hořkém nic nechci, tak to přece nezměním jen proto, že náhodou umřel. Hlavně teď když vím, že by to bylo na úkor jeho dědice.
Počkaj, počkaj. Keď som od Karola odchádzala ja, išla som hrdo s igelitkou, a mám svoju česť, keď som raz povedala, že nič nechcem, tak nič nechcem.
Sakra, vždyť ten nárok přece mám. Choval se ke mně jak ke služce. Moje chyba... ale to neznamená, že bych se nemohla taky trochu vypořádat. Jenže, co by probůh řekl Jirka na to, že by Majda oficiálně nebyla jeho?
tak Pavlína nic nechce v rámci dědického vypořádání jako manželka (zcela bezproblémově), ale skrzevá dceru by to šlo (průser jistej)? to je logika jako bič. jestli by paní vědkyně neměla vrátit diplom...
Ale stejne si porad myslim, ze to je z pohledu ciste ekonomickyho proste lakava zalezitost. Uvidime a majetkově vypořádat s mrtvolou se jde, když ještě není ukončeno dědické řízení? kdo tu mrtvolu zastupuje a s kým se teda Pavlína vypořádává?
en si clovek uz nekdy pripada jak debil, kdyz nepodvadi.
Fakt? Spíš si myslím, že pokud má člověk tyhle pocity, je s ním něco v nepořádku. Pokud nepodvádím, protože se to nelučuje s mým světonázorem, jak toho můžu litovat?
tak jeste jednou poradi veci: poceti, vyporadani, rozvod, smrt. ok?
Jak se mohli vypořádat před rozvodem, když zrovna v tomto díle píšeš, že:
Stání o vypořádání SJM netrvalo dlouho. Soudkyně odklepla můj původní návrh, se kterým jsem před rozvodem byla za manželem, ale on ho tenkrát odmítl. Chtěla jsem pouze svoje auto. Soudkyně se mě ptala, jestli si to nechci rozmyslet, normálně by mi patřila ideální polovina baráku, jenže já mám své zásady. Jednou jsem řekla, že po Hořkém nic nechci, tak to přece nezměním jen proto, že náhodou umřel.
z toho teda vyplývá, že vypořádání proběhlo PO rozvodu a PO smrti Hořkého
Pavlína se chová poněkud iracionálně. Mohla být "hrdá vědkyně" co odejde po dělení majetku s ojetou plečkou a bude vystavovat na odiv svou chudičkou, záplatovanou, ale štěstím přetékající novou domácnost, ale smrt Hořkého poněkud mění situaci.
Kdyby se náhodou nevyloupnul nějaký ten levoboček, o kterém 15 let neměla tušení, tak by ten dům ze zahradou nechala propadnout státu a dál bydlela hrdě v pronajatém bytě s Jirkou, a počítala, jestli jí tenhle měsíc ještě vyjde na plíny, nebo bude muset Majdu urychleně naučit chodit na nočník ?
Pavlína začíná být poněkud knižně dokonalá a sypou se z ní drtiny.
Petra je sice mrcha vypočítavá, ale působí poněkud živěji.
Takový "Kinoautomat" na Kudlance...
Já jsem osoba s mozkem dejme tomu taky vědeckým, pár let mě výzkum živil a tak možná proto Pavlíny odchod s igelitkou úplně chápu. Odešla jsem jednou takhle podobně, přišla nejspíš o hodně peněz, ale vůbec mě to netrápí. Jsou důležitější věci.
Tak jo, uz se tesim na dalsi dil, ono je to k tomu prevodu myslenky na skutek treba. Hezky den a proto mě kudlanka baví. jednak zdejší diskuze, druhak, že ač svět virtuální, vždycky mi potvrdí zákonitosti světa reálného
Vcera navic se sebehlo par veci a kdyz si predstavim, ze toho volneho casu moc neni (dva plny pracovni pomery, zakazky, skola, domacnost a dalsi bezne starosti), tak se proste nekdy clovek nastve, ze je chytanej za slovo. Ale uznavam, ze servat svoje ctenarky si nedovolil ani Viewegh Cili jsem to vzal zpatky, omluvil se a jedeme dal.Mě rozesmál tvůj komentář, že té Pavlíně asi závidíme, co má... tak jsem si představila, co vlastně má za bohatství a kromě Majdalenky jsem toho zase tak moc nenašla... vyčůranou sestru, objeveného nemanželského syna prvního manžela, nedořešené majetkové vyrovnání, ani v penězích se netopí, manžela, co jí přeje, aby se při té své překladatelské práci pěkně vymáchala, když ho nepožádala o pomoc a neporadila se s ním, no ještě že má docela slušný vztah s Myškou, když už Jirkovu sestru moc nemusí...
Ale třeba nás něčím překvapíš, nějaké vzrůšo by to chtělo... však ty už něco vymyslíš... sákryš, jak to říkala babička? Sex tam byl, porod tam byl, teď už zbývá jen pohřeb... a ten už tam byl taky... no, tak tady už zbývají jen ufoni nebo konec světa
Konemtář je příliš krátký... no to mě podrž...
.. rikas ufouni ... hm. Ostatne proc si nezkratit cestu do Lidlu pres paralexalni pozitronovy tunel s automatickou kontrolou caroveho kodu. To by slo Na materske se stejne zeny nudej, tak si muze neco takovyho vyrobit, treba z lega ) kromobyčejnou krásu, skvělé sdělání a analytické myšlení, ale zároveň je tak nějak přitažlivě žensky citlivá, rozervaná, bezbranná a impulzivní, v neposlední řadě vášnivá a skvělá v posteli... no uznej, že je co závidět Dokonce bych řekla že takovou jednu zná a podle ní to píše Asi bych ji za kamarádku nechtěla. Ale jako románová mi vyhovuje, románové musejí dělat problémy. Co by to bylo za román, kde by se lidi ráno probudili, dali by si BB sušenky s brusinkami, z práce by nakoupli v Lídlu, doma si dali pusu na čelo, utřeli prach zalili kytky a šli spát. A tak by to šlo každý den, protože by se nepodváděli nerozváděli nedědili nehádali a nedotýkali se drátů ani na zem spadlých ???
Je ale fakt i to, že ti záporní hrdinové tomu všemu dávají šťávu. I herci je hrají radši.
Zaujala mě i myšlenla na kudlančí kinoautomat, tedy románomat. Že by...?
Řeči o smrti Hořkého mi připomenuly, že dnes se jede na hřbitov. Tak jedu.
