Hory, ty mne vždy uchvacovaly. Svou krásou. Tajemností. Nedostupností. Vyvolávaly ve mně pocity pokory i strachu a vzbuzovaly oprávněně i pocity děsu. Majestát hor nelze napodobit. K majestátu hor se podnes klaníme jako k božstvu.
Hory mají mnoho tváří. Něžnou, když se probouzí den. Příjemnou, když hladí slunce. Tajemnou, když přichází noc se svými temnými stíny a děsivými zvuky. Hrozivou, když hory ukážou odvrácenou tvář. Když běsní.
Právě tajemné a běsnící hory daly průchod mnoha báchorkám, povídačkám a pověstem. Pokud je mi známo, naše hory mají ochránce, svého pána. Horalé věřili a věří v ducha a pána hor. Jméno jeho se ale nesmí vyslovit, nese to smůlu. V tom lepším případě!
Běsní-li hory, pán odvrátil svou tvář... V chalupách na svazích hor zapalují svíce. Svíce k usmíření.
Život na horách byl tvrdý. S nikým se nemazlil. Neměl slitování. Horal se celý život rval s osudem. S přízní i nepřízní hor. Na horách se těžilo dřevo, foukaly korálky nebo tkalo nebělené plátno. Mnoho přivýdělků nebylo. Nebylo na výběr.
U nás se po generace tkalo. Plátno pro manufakturu v městečku. Po našich chalupách se vypráví příběh – je smutný. Mne zaujal. Snad i vám něco poví.
Horalé v chalupách tkali a od tkalců, vždy ve smluvenou dobu a na stejném místě, převzal dílo faktor.
Ten zdejší faktor, o kterém vám budu vyprávět, měl srdce. Chalupářům jejich trpký život ulehčoval... sem tam přivíral oči a plátno lépe ohodnotil.
Osud je osud a nic netrvá věčně. Bůh povolal našeho milého faktora k sobě. Na jeho místo povolali páni z městečka jeho syna.
Výjimka potvrzuje pravidlo. Mladý měl srdce z kamene. Zde jablko padlo hodně daleko od stromu. Nový faktor odíral chalupáře jak mohl. Podhodnocoval kvalitu předávaného díla. Tkalci trpěli. Tkali, ale reptali. Vyslyšení ve městečku však nenašli.
Říká se - všeho do času. S nadějí se obrátili k vládci hor. Pán hor je nikdy nezklamal.
Bylo-li nejhůře, pomohl. V chalupách roztroušených po horských stráních znovu zahořely svíce. V pokoře prosili pána hor o pomoc a ochranu před bezprávím. Pán hor své tkalce vyslyšel.
Hory odvrátily svou tvář, otřásaly jimi všechny běsy. Tkalci však věděli své. V chalupách se modlili a v oknech hořely svíčky. Mladý faktor ale ničeho nedbal. Byl čas k převzetí díla, tak touha po pár grošíkach jej zaslepila. Vyrazil do nečasu...
Ráno znovu zaplálo slunce. Srdce by zaplesalo. Mladý faktor nebyl v městečku k nalezení. Pár lidem to nedalo a šli faktora hledat. Šli po jeho stopách. Hle, v půli cesty byl nalezen. Mohutný vyvrácený strom ukončil jeho život... Hory spolu s tkalci si oddechli, hory zpívaly.
Dosvědčuji, že i dnešní horalé, dnešní chalupáři mají ducha hor v úctě. A odvrátí-li hory svou tvář, hoří svíce i dnes.
-doktor-
Díky -doktore- za pěkný vstup do dnešního dne.
