Halasovo "Ladění" jsem dostala k desátým narozkám. Hodně z těch básniček jsem uměla zpaměti.

Mlýnek

Tak šup a honem do peřinek
dívej se pěkně do stěny
uslyšíš hrčet zlatý mlýnek
co si tam zpívá zazděný

Mele on mele všechny řeči
cos kdekomu dnes pověděl
Mžikalka víla u něj klečí
tma už ji chytá od křídel

Až semele cos napovídal
nasype ti to pod čelo
a hleď aby sisi dobře hlídal
co se ti v spánku semlelo

můj děda nádherně maloval - ale žádné velké umění, jen kočičky pejsky motýlky kytičky, ptáka ohniváka a lišku ryšku (ty jsem měla na kolíbce pro panenku- kterou pro mě vyrobil z překližky a natřel barvou na podlahu), třešničky , jablíčka atd.atd. Já to milovala. Měli jsme nádhernej záchod, protože tam děda zkoušel všechny válečky a různé kombinace barev - a já nechápala,proč to takhle krásně neudělal v celém bytě. Ale babička byla proti.Chtěla klasiku. Dost těžce nesla, že měla pomalovanej uhlák, lopatku a pohrabáč kytičkama a ptáčkama - ale tenkrát se lidi kvůli takovým volovinám nerozváděli.Taky hrál na různé strunné nástroje. Doma denně cvičil a myslím že jsem tu jediná, kdo ví, co je tamburína,bráč, bizernice - no možná znáte mandolínu - pro mě to byl denní chleba. Taky u nás pořád hrálo rádio - děda měl vážnou hudbu rád - ale taky ne každou, když tam pěla pěvkyně árie , říkal "ta má zlato v hrdle - Máňo (to byla babička) zavři to!" Já netušila, že nějaká vážná či nevážná hudba vůbec existuje - prostě něco se mi líbilo a něco ne. Moje máma vyprávěla, jak jsem okouzlila jednu návštěvu, když jsem - coby batole - v sedě na nočníku pěla procítěně národní hymnu.
Můj děda se, chudák narodil, v mizerné době. Když mu bylo šestnáct, musel narukovat, neb zrovna řádila první světová. Bojoval na Piavě, kde přišel u prsty u nohy, což, jak říkal, byla šílená klika, protože se pak mohl vrátit domů. Jinak ho tam taky mohli zabít. Já mu, jako holka, rovnala fáče a nábožně poslouchala historky o tom, jak Italové za války zakopávali kola sýra do hnoje. No a tenhle dědeček hodně četl a měl spoustu knížek a taky nám ke všem svátkům, Mikulášům, Ježíškům a jiným dával pouze knížky. Tak se mmi povedlo přečíst spoustu "klasiků" ještě předtím, než nám je zhnusili ve škole. Děda též tu a tam hovořil ve verších - ale zase - žádný vlký umění, ale byla ro legrace. Z těch dob si pamatuju báseň:"Já znám jednu veverku, co má černou prdelku, a ta paní vedlejší, má ji ještě černější."
No, abych řekla pravdu, jediný básník, který mě kdy skutečně zaujal, byl Karel Jaromír Erben - teda, kam se hrabe Hitchcock. To bylo fakt "něco"!Zbytek básní, které se mi kdy dostaly do ruky, mi po tom Erbenovi, přišel takovej nedovařenej - odtrženej od žiota. Nicméně slovo vázané ráda mám, je to takový krásně melodický a hezky se to poslouchá. Jinak básně nečtu - já je píšu. Ale zase - žádný velký umění.

Doznání

Dojat vším co je láska
k tobě se přimykám
smuten vším co je láska
před tebou utíkám.

Překvapen vším co je láska
mlčím ve střehu
churav vším co je láska
soužím se pro něhu.

Poražen vším co je láska
u věrných noci úst
opustěn vším co je láska
až k sobě budu růst.

"Hoj," vyjí čtyři vlci v lese - každý po jedné hnátě nese!!" Konec dobrý - všechno dobré. Spravedlnost zvítětila, zlo je potrestáno, pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí - a teď můžeme naslouchat tlukotu slavíka a dát si k tomu něco dobrýho - tedy k jídlu.

mám pocit, že nemusíme zase jen žrát a říkat si básničky typu "a ta paní vedlejší, má ji ještě černější." Osobně se za vztah k té opravdu hezké poezii nestydím. Těm tvým řečičkám se sice zaměju, ale .... nemyslím, že se to hodí všude.

pro lilu:
a tuhle znáš?

Celá podzimková

Šaty měla podzimkové
a vlasy měla podzimkové
a oči měla podzimkové

Ústa měla podzimková
a ňadra měla podzimková
a snění měla podzimková

Život měla podzimkový
a klín měla podzimkový
a úsměv měla podzimkový

Chuť měla podzimkovou
a něhu měla podzimkovou
a úzkost měla podzimkovou

Byla celá podzimková
jako báseň dušičková

a ne každá poezi je odtržená od života -Třeba:
Moje milá dala si
tmavý přeliv na vlasy
takže si ji stále s jinou pletu.
Chybí mi ta jistota,
tahleta že je to ta
a kdo je ta, která právě je tu.
Známí na mě hledí s podezřením,
že si často dívky měním
a že pro mě není dobrým vysvědčením, když denně na jinou zuby cením.
nebo

Měl jsem doma mince
byly po mamince
mého nevlastního strýce.
Z mincí na mě civí
císař jako živý,
škoda, že jich nemám více.

nebo:
Lidé si o nás říkají, že ty a já - máme se rádi potají.
Nevím jak ty - mně je však líto,
pravdu že nemají.


slova básníkova mi tu přijdou dokonalá - stejně jako dokonale vybroušený diamant.

Písničky Suchého a Šlitra se dají poslouchat v každé době......
Přeji všem k r á s n ý v í k e n d !!!!

tady už jsi to psala minule: http://www.kudlanka.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=159&Itemid=37
Alenko T. věř mi... to poslední ále opravdu nejni Šlitr ani Suchý.
jo, a taky přeju absolutěn všem krásný víkend, aspoň rok dlouhý

jsou to verše psané na vodu - to o tom Suchým jsem neřekla já - tu knížku jsem dostala od jednoho tehdá chlapce - nyní dědečka, s nímž jsem přišla o panenství po popíjení (nezměrném)ú tzv. letecké limonády. Jo - to bývala ta správná romantika....

ale tady mj. v tom článku šlo o Halase... nemýlím-li se..
Taky přeju krásnej výkend

že o poezii obecně

a vis, ze takhle v cernobilym to nevypada tak udesne jako in natura?
(ale stejne to jednou zbouram)

Halasovych basnicek pro deti mam jeste po mamce. Bohuzel si je nepamatuji zpameti a knizka je doma a ja v praci, ale k vyse uvedenym bych doplnila sve favority: Hadanky (z kolecka carku rano? udela...), Co vsechno musi udelat jaro a nakonec tu ...a od tech dob, krtek a krava, cepici trave, na zimu dava...

Stanu se menším a ještě menším,
až budu nejmenší na celém světě.
Po ránu,na louce, v létě
po kvítku vztáhnu se nejmenším.
Zašeptám, až obejmu se s ním,
Chlapečku bosý,
nebe dlaň o tebe opřelo si
kapičkou rosy, aby nespadlo.

bÁsník touží státi se trpaslíkem

Jiří Wolker, Jiří Orten a Milan Kundera jsou mými nejoblíbenějšími. Tak snad jednu za všechny:

Jediná slina ve vlasech Venuše
(mluví muž)

Že žárlím bláznivě?
Že to nic není,
nějaký prchavý dotek?
Polibek, který zhasne,
dřív nežli zabliká?
Musím ti tedy říci něco, co nevíš:
Jediná slina ve vlasech Venuše
promění tu sochu Venušinu
v pouhý kus podstavce,
jenž nese slinu.

Nejak mi vyse vypadl autor. Tak to byl pan Kundera.

co lidí má rádo poezii, já jsem byla vždycky za exota, že čtu básničky

budovatelskou a antiekologickou"
Z komínů se kouží,
slunce oči mhouří.
Mhuř si oči, mhuř -
kdyby se z nich nekouřilo,
bylo by nám hůř".
Nejen láskou živ je básník....

hodne lidi ma rado poezii, ale jsou i lidi, co maji radi predevsim zradlo...

že i básníci jedí..a hlavně pijou (nechci říci, že chlastaj). Vidělas někdy Vítězslava Nezvala - já jo, bydlel na Praze 10 - a ujišťuji tě, že rozhodně neživil zpěvem ptactva a krůpějěmi rosy. Na verše lovil slečny - vozil je do Průhonic, kde to začalo recitací a skončilo....radši nemluvit.Takže když někdo (teda chlap) začně o mlhavém obzoru a zářících kapkách rosy - vím, co bude následovat.Kdepak - mě neoblafnou. Zlatej Erben - ten aspoň říká zajímavý věci a člověk se ledacos doví. Stejně si kolikrát říkám, že by bylo zajímavý dozvědět se konečně - "Co tím chtěl básník říci" když to či ono psal...myslím, že by se všichni dost divili. Z tohoto důvodu se hluboce skláním před Jaroslavem Haškem, který se netajil tím, že píše, aby si vydělal na pivo a na guláš.....

sto roků v šachtě žil - mlčel jsem
sto roků kopal jsem uhlí.
Za sto let v rameni bezmasím
svaly mi v žeklezo ztuhly.
Chléb s uhlím beru si do práce
s z roboty jnu na robotu-
při Dunaji strnmí paláce
z krvé mé a mého potu.

a jedna od mého milovaného bádníka - kterej, protože byl fakt dobrej, umřel poměšrně mladej - a chudej.

Tak to chodí na tom světě
každou chvíli jinak
dneska tě maj za svatýho
zejtra už jsi sviňák.

Hezký den! Jo, jelikož rostou houby, dělám řízky z bedel, bramboračku s houbama a na zítra houbový gulášek - to by si básník smlsnul.

naprosto souhlasím s tvým příspěvkem v 9:39. Jak kdybych to řekla já

Já mám ráda zase tohle od Francoise Villona:
Milujem špínu.
Špína je nám vhod.
Život nás vypliv -
plijem na život.

Žádná sladká slovíčka, ale životní realita zchlastaného básníka

sladké řečičky o zářících hvězdách v něčích očích a tlukotu slavíka jsou v přímém rozporu s mužskou genetickou výbavou. Takovému chlapovi bych já nevěřila ani jak se jmenuje - i kdyby mi ukázal doklady. Jo, na Villona jsem zapomněla....toho mám taky ráda.... s takovým aspoň člověk ví, na čem je.Ještě mě uchvátila knížka od jednoho francouzského básníka, jehož poměrně složité jméno jsem zapomněla. Jsou tam věci ze života.Například, chlap jde z práce, vorvanej, utahanej, doma utahaná žena a řvoucí děti - je krásný jaro, a on je tak vyšťavenej, že už ani neví, co si s ním počít. Nebo stará máma chodí po vězeňským hřbitově a hledá hrob svýho popravenýho syna - zločince. Toho syna měla za svoboda, celá léta dřela a žila jen pro něj. Dělala ve fabrice a pak šila po nocích, aby synkovi nic nescházelo....teď kouká na ty hroby a říká si, proč to vlastně muselo takhle skončit, jestli nakonec neudělala chybu ona, že se mu snažila dopřát to co ona nikdy neměla - co vlastně udělala špatně - vždyť to býval takovej krásnej a hodnej chlapeček...

Tuhle knížku měla moje máma takto blíženec a romantička (teda jen někdy, když se jí to zrovna hodilo - proto taky vím, jak to s tou romantikou vlastně je) ale brzo ji vrátila, protože jí se to nelíbilo. Do smrti budu litovat, že jsem si to jméno nenapsala. Určitě napsal víc věcí a určitě by se to dalo někde sehnat.

ale pokud bychom zůstaly jen u toho přízemního - tak budeme jíst, vyměšovat, souložit, rodit a -
proč potom ty verše psát a číst?
Pro mě osobně i ta romantika a verše do života patřej a přízemní "žrádlo, chlast a ..." sice taky uznávám, ale neoslavuju.
Tak snad kdybyste dovolily, věnujte se debatám o jídle na stránce o jídle - co vy na to?
To pak by tu tyhle verše vůbec nemusely být, když vám to tak vadí - nebo že byste byly tak otrávený?

také si myslím, že krásná poezie do života patří a nelíbí se mi, když to někdo zesměšňuje.
Mám ráda i guláš, ale to neznamená, že když se někde publikují hezké verše, tak to tam budu psát, jaký byl ten básník prasák. I kdyby třeba byl. Například Modigliani byl feťák, van Gogh byl cvok, Smetana syfilitik atd. atd. - a přesto nebudu kvůli tomu jejich dílem opovrhovat a když někdo napíše, že se mu jejich obrazy nebo hudba líbí, tak nebudu hned psát, že oni vlastně byli gauneři a bůhvíco. Obdivuju to, co nám tu nechali...
Takže tak...
A když tu budou ukázky z jejich děl, budu jen ráda. Tedy, já osobně. Nevadí?

ty odbornice na mužskou genetickou výbavu, co kdybys dala pokoj aspoň na stránce o poezii?

Ale no tááák... Jen jsme vyslovily svůj názor na květnatá slovíčka, to snad není trestný, ne? Jinak krásnou poezii nezesměšňujeme, já obdivuju, že někdo dokáže něco tak vzletného a poetického napsat. Jenom říkám, že mě osobně to neoslovuje - stejně jako Alenu. Že se to někomu druhému líbí, to mě absolutně nijak neirituje.

akorát nechápu, proč je jedna "krásná" a druhá ne. Mně zrovna přijde krásná ta, co se "krásná " nejmenuje.

no tak asi má někdo potřebu odlišit jemnější, poetičtější od té životnější, realističtější

jinak si taky myslím, že když někdo začne debatit o poezii, krásné i realistické, nemusí do toho ostatní vmíchávat střípky ze života umělců, jako je vylíčení jejich obžerství, pohlavních chorob apod.
však ony si diskutující o krásné poezii jsou reality dobře vědomy

ale pouze v překladu prof. Martina HILSKÉHO mě velmi oslovily...
Některé jsem znala i zpaměti.

Jsi pro mne lásko chlebem vezdejším,
deštěm, jenž něžně skrápí suchopár......

ale už bez nahlédnutí do knihy bych to neodrecitovala...

Každý má právo na svůj názor a neberu to jako zesměšňování poezie.....
Hezký den všem.

To ty jsi lásko, moje věčné téma,
o ničem jiném neuměl bych psát,
já znovu nosím slova obnošená,
a říkám zas, co řek jsem tisíckrát.
Tak jako slunce vychází vždy znova,
má slova lásky stará jsou i nová.....

Úvodní zpět Šaška Festa (Sonet 76, překlad M.Hilský) nebo

Netruchli, prosím, pro mne déle snad
než odzvoní svůj chmurný vzkaz má hrana,
že musel jsem se pod zem odebrat
a dělat červům domácího pána.
A budeš-li kdy tyhle řádky číst,
nemysli na mne: z lásky jsem je psal
a zradil bych ji, kdyby tenhle list
tvůj zármutek snad někdy vyvolal.
A tak mám k tobě jenom jedno přání:
až jednou budu v černé zemi tlít,
na moje jméno nevzpomeň si ani,
ať umře se mnou vzájemný náš cit.
Kdybys dal světu najevo svůj žal,
svět by se jenom mně a tobě smál.

Ale ano, kazdy ma pravo na svuj nazor, to snad tady nikdo nikomu nebere. Ale proc se nedrzet daneho tematu v duchu, ve kterem byl clanek napsan? Je tu prece dost dalsich clanku, ktere primo vyzyvaji k vtipnosti a frivolite, tak proc se neodvazat tam? Tohle tema tu bylo probirano uz mnohokrat a tyhle vecne zabo-mysi valky nam vsem otravuji zivot a kazi chvilky na netu tem z nas, kteri si ho snazi timto zpusobem zprijemnit. Trocha respektu a tolerance ma sve misto i v te nejvyvinutejsi demokracii. (Jenom muj nazor. )

Ahojíík,vím nže vás to nikoho nezajímá, ale teď se učím básničku CO VŠECHNO MUSÍ DĚLAT JARO , a nevím jak se to mám do úterý naučit.Tak bych Vás chtěla někoho poprosit jak se to naučit za dva dny
PLOSÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ ÍÍÍÍÍÍÍÍÍM!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!