Myšku jsem zavezl na pár dní k Pavlovi. Ať si užije bráchy a ať si užije Prahy. Těšil jsem se, že budu mít chvíli pro sebe, ale stejně, když přišel večer, převládajícím pocitem bylo, že se mi po ní stýská. No nic, otevřel jsem si láhev lehkého italského vína a čekal, až se Pavlína zjeví na skypu.
- Jirko?
- Ano, lásko?
- Zkusím ti psát česky, jo? Myslím že to půjde.
- No to můžeš, ale co tě to napadlo?
- No, učinila jsem určitá rozhodnutí a ono to s tím souvisí.. a patrně si taky chci zas něco dokázat, já už jsem taková...
To by odpovídalo. Tak sem s tím.
- Povídej, jsem jedno ucho. Tedy oko.
- Přemýšlela jsem, co udělat. Je to asi největší dilema v mém životě dosud. Ale už vím.
- To jsem rád, Pavlínko. A ta čeština ti jde přímo skvěle.
- No dyť v Česku žiju spoustu let, to je logický, že se to na mne nalepilo J Ale mluvit se stydím. Anyway...
- Mě se tvoje slovenština moc líbí, ale klidně ti poskytnu osobní soukromý kurz češtiny, budeš-li chtít, takzvaný jazykový, budou se nám u toho proplétat jazyky ;)
- S tebou se nedá chvíli vážně mluvit, pořád myslíš na jedno, ty figliar ...
- Máš štěstí, že nevím, jestli se mám urazit :-D
- Ne. Máš poslouchat. Měla jsem takový dialog s Fazuľkou.
- S kým??
- S Fazuľkou. To je to stvoření, co se mi usadilo v břiše a má půlku tvých genů. Čili se tě to celý přímo dotýká.
- Jo, to tedy jo. A co ti Fazuľka řekla?
- Že se rozhodně chce narodit. A že nepotřebuje nejdražší kočárek, ale abysme ji chránili.
- Abychom.
- Cože?
- Abychom ji chránili. Abysme není správně.
- Aha. Tak abychom ji chránili.
- Pavlíno já tě miluju naprosto bezmezně chvílema.
- Já tebe taky. Poslouchej... rozhodla jsem se, že že to tady ke konci měsíce zabalím a vrátím se do Hradce.
- Lásko, ne že bych měl pocit, že lze v podobné chvíli lvici do něčeho kecat a nebýt sežrán, ale víš tohle jistě? Ten pobyt byl pro tebe velmi důležitej.
- Byl Jirko, ale přišla jsem na to, že některý věci jsou ještě mnohem důležitější. Chci být s tebou, a musíme vyřešit spoustu věcí, než se Fazuľka narodí.
- Miluju tě.
- Kromě toho mi začíná být po ránu hrozně špatně. Radši budu oblinkávat domácí půdu, abych tak řekla. Mluvila jsem už s vedoucím projektu a řekli, že těhotenství je důvodem.
- Důvodem k čemu?
- Přerušit pobyt. V tomto případě to znamená ukončit, protože než bych se mohla vrátit, bude dávno po všem. Ale prostě nehrozí mi žádné sankce.
- To je dobrá zpráva. Poslouchej, já se taky neflákal. Poohlédl jsem se po jiném místě a univerzita mi nabídla o něco vyšší plat. K tomu volal klient, co jsme spollu dělali chebskou polikliniku a chce práce pro další, v Mariánkách. Takže se budem moci poohlédnout po větším bydlení.
- Milááááááčku ty jsi skvělý... bylo by hrozně fajn, kdybysme měli jeden pokoj pro sebe, jeden pro Myšku a jeden společnej „společenskej prostor".
- Kdybychom. J No právě. Zkusím hned zítra mrknout, jaká je situace ohledně nabídky.
- Jirko, myslím, že pro bábät... miminko by bylo mnohem lepší, kdybysme... kdybychom bydleli mimo centrum. Kvùli výfukovým plynům a tak.
- Jenže centrum je prostě krásný. A řekl bych, že ohledně provozu se to nedá srovnat ani s Rychnovem, natož s jiným krajským městem. Zvaž to, ještě...
- Ok. A zůstaneš předběžně na univerzitě?
- Pokud to půjde finančně utáhnout, tak ano. Přecejen v naší situaci je jistota, že každej měsíc jsou nějaký peníze, fajn.
- To určitě. Nevím jaké vyrovnání bude prosazovat Hořký, ale kromě auta po něm fakt nic nechci.
- To mě napadá, miláčku, že ze zákona bude to dítě jeho, pokud něco nepodnikneme. Užs mu to sdělila, že jsi těhotná?
- Ještě ne. Ale to dítě bude jeho přes mou mrtvolu L Fazuľka je naše!
- Budem muset podat vylučovací žalobu, nebo tak něco. Já se na to mrknu. Kdy tedy reálně můžeš přijet?
- Zůstanu tady do konce měsíce.
- Ok, já zkusím do tý doby zjistit vše potřebné. A najít nějaký rozumný bydlení.
- Fajn, já zkusím vyřídit, co se na dálku dá, kolem rozvodu. Budu se muset spojit s Hořkým.
- Miláčku hlavně se musíš šetřit.
- No, to ty taky. Měli byste si udělat s Myškou nějakou dovolenou.
- To bychom měli, máme toho oba už docela dost za poslední dobu. Pokud to vyjde, vzal bych ji aspoň na týden do Řecka.
- To je skvělý nápad, lásko, jen by bylo hrozně fajn, kdybys už byl zpátky, až přijedu.
- Spolehni se babouku, přece tě tady... přece vás tady nenechám napospas :-)))
- Strašně moc tě miluju, Jirko.
- Já tebe taky, Pavlínko. Dávej mi na sebe pozor.
A tady, milí čtenáři (a hlavně milé čtenářky), naše hrdiny dočasně opustíme. Pavlína si koncem června sbalí svých šest švestek a vrátí se do Jirkovy milující náruče.
.
Ta náruč bude navíc krásně opálená od moře a bude hezky kontrastovat s bledězeleným odstínem těhotné v prvním trimestru, co jí je pořád špatně.
.
Dopřejme proto hrdinům i sobě tenhle sladký letní happy end, v září je život zase začne pořádně mlít, a vy budete u toho.
.
.
.
Hezké léto!
ROMAN
