Víte, co je to ručníkový den? Vzniklo to asi deset dní po smrti Douglase Adamse, autora Stopařova průvodce po galaxii. Zjednodušeně řečeno, fandové téhle ságy se v tento den ověší ručníkem a v souladu s hlavními postavami se tak připraví na možné stopování galaktických plavidel.
Asi před osmi roky s tím prvně přišel Pavel, vlastně jsem jen z předsíně tehdy zaslechl takovou podivnou debatu: „To nemyslíš vážně, přece nepůjdeš do školy s ručníkem na krku." „Ale mami, to já dneska musím," odporoval nekompromisně Pavel. Málokdy si nechal něco zakázat a taky většinou nebylo proč.
„Co se tady děje?" vstoupil jsem do předsíně a dal Mileně za pravdu, že s ručníkem kolem krku se asi opravdu do školy běžně nechodí.
„Pavel se zbláznil, je prý nějakej ručníkovej den, nebo co."
Nechal jsem si to vysvětlit. Následně jsem si došel pro ručník a vyrazili jsme do školy společně. Slavit Douglase Adamse, na rozdíl třeba od jakýchkoliv státníků, mi prostě přišlo fajn.
„Jste se zbláznili oba," uzavřela debatu Milena.
Takže mě nepřekvapilo, když se mi Pavel ozval minulý týden na icq s dotazem, jestli vyrazíme s ručníkama i v Hradci. Myška byla nadšená, mno, a já tajně doufal, že mi to v tom studentském prostředí univerzity projde.
„Pane kolego," ozval se na chodbě docent Habrňák, dlouholetý expert na astrofyziku a podobné krásy. „Ano, pane docente?"
„Sprchy nejsou v provozu dnes."
Jo...
Zastavili jsme se na chodbě a po zmínce o Adamsovi jsme se docela zapovídali. Ručníkový den patrně v Hradci nebyl úplně známý pojem, ale docenta Habrňáka nadchl.
„To je skvělá myšlenka, udivuje mne, že o tom slyším poprvé." Asi ho to opravdu zaujalo, protože na rozdíl od rána jsem odpoledne potkal už pár ručníkářů a myslím, že v tom pan docent měl prsty.
Odpoledne jsme měli pravidelný králičí hop. Skvělá zábava pro králíky a nejen pro ně. Na první návštěvě se naše králice docela ostýchala, ale pořadatelka téhle akce měla pravdu - každou další návštěvu si užívala čím dál víc, dokonce jsem ji možná poprvé viděl vyčerpanou a večer únavou usínající.
Na tomhle posledním setkání už suverénně přeskakovala tři žbrdlata a dokonce už byla schopná se nechat provést celou drahou. V Rabbit clubu tomuhle sportu říkají agility, ale je fakt, že mi to ve srovnání třeba s koňmi přijde přece jen nadsazené.
V každém případě jsem rád, že už i králice má v Hradci svoje hobby, takže i kdybych jí měl koupit dres, nějak to zvládnem.
V nejlepším mi volala Pavlína.
„Lásko, čo robíte?"
„Mno, hopujem."
„Čože?"
„Prostě jsme na králičím hopu. Bezvadná záležitost. Přijedeš sem?"
„Nie, ale mrzí ma to. Mám schôdzku s manželom."
Hm.
„S manželem? Něco se děje?"
„Áno. Poslal mi správu, chce se o chvílu zísť u jeho právnika."
„Kvůli rozvodu?"
„Predpokladám, že áno," v dálce jsem zaslechl, že Pavlína zároveň něco ťuká do počítače.
„No to je dobře, asi, ne?"
Králíci se sešli na skupinové fotografování, Myška se ujala role fotografky Rabbit clubu a pokoušela se zachytit okamžik, kdy se ta chlupatá banda aspoň nějak uspořádá.
„Aj ja myslím. Zájdem tam teraz, asi tak o hodinu by som mohla byť s vami."
Něco mi na tom nesedělo. Jo.
„Pavlínko, ty tam budeš mít taky svého právníka?"
„Nie, miláčik. Toto je náš rodinný. Riešili sme s ním vždy všetko potrebné."
„Neměl bych tam jít s tebou?"
„Nemyslím, že by to bolo vhodné, Jirko."
„Víš, nezapomeň, že jste protistrany. A žádnej právník nesmí zastupovat obě najednou."
Chvíli něco vzdáleně ťukalo do klávesnice, a na trávníku zahalekal vítězný pokřik, králící mají společné foto do klubového alba. Ten králík, co mi připomínal Milana, usnul. Naše králice usoudila, že pro dnešek stačilo a odešla si ke své přenosce.
„Ja myslím, že to bude iba taká informačná záležitosť.
Manžel sa chová slušne.
A ja nemám dôvod sa chovať inak."
Aby ses nedivila Pavlínko.
„V každém případě si ale někoho sežeň, třeba ne na dnešek. Ale jestli nemáš důvod něco prodlužovat, tak se aspoň vyhneš procesním chybám."
„Milujem ťa. Ja viem, že to myslíš dobre."
„Já tebe taky, Pavlíno. Nechtěl bych, abys z toho měla zbytečné komplikace."
„A vieš čo?"
„No to netuším."
„Urobila som halušky. Dáte si? A poznáte to vôbec?"
No jejda. Když máte pětadvacet let v rodině někoho, kdo si myslí, že je Slovenka, haluškám se nevyhnete.
„Jistě. Docela jsme i jich doma užívali. Ale myslím, že to bude obohacení naší skromné kuchyně. Jen nevím, jestli zrovna Myšku to osloví. Takže budeš večer?"
„Určitě. A těším se na tebe."
„Já taky, Pavlínko."
Myška po mně chtěla vyrobit nějaké ty žbrdlata na domácí trénink, ale to jsem musel vzdát rovnou. Moje manuální zručnost končila někde u výroby papírových čepic a vyrobit něco, co by mohlo ublížit komukoliv, kdo by to použil, to jsem opravdu nechtěl.
„Ale víš co? Koupíme něco v Baumaxu. A pak to nějak poskládáme."
„A nezapomněls na rovnátka?"
Aha. No jo. Tenhle týden máme ortodoncii. A asi to bude finančně zajímavý.
„Myško, přemýšlel jsem o tom."
„Jako že bych tam nešla?"
„Ale ne, to vůbec ne.Jen mě napadlo, že bysme třeba požádali maminu, aby nám s tím trochu pomohla."
„Finančně?"
„Tak nějak. Je to dost peněz a možná by u toho mohla nějak ... se účastnit."
Myška zavrtěla hlavou.
„To je blbost, tati."
„Proč myslíš?"
„Já nechci, aby to nějak... využila. Zas tě jen vytočí, a to za to nestojí."
Sbalili jsme králíka, sedli si do auta.
„Jen bych se jí zeptal, jestli chce nějak konkrétně pomoc."
„Nedělej to. Kdyby chtěla, mohla něco udělat už za ten rok."
Má pravdu, Myška jedna.
Jen mě štve, že na to padnou asi skoro celé úspory.
A tím pádem se k moři asi nedostanem.
„Ona se ti ozvala?"
„Jo."
„A?"
„Nic zajímavého. Prostě mi poslala smsku ze soustředění kapely, že jim všem chybím a jestli si to nechci rozmyslet."
Proč ta Milena sakra o sobě dá vědět vždycky jen když má kolem sebe nějaké „kamarády"? Docela živě jsem ji viděl, jak sedí s těma ostatníma rozvedenýma muzikantkama, a ty čím dál víc zajímá, proč se Myška celý rok neukázala. No tak jí holt pošle pozdrav.
„A chceš tam jet?"
„Nechci."
„Opravdu ne? Víš, že to není problém, kdybys..."
„Já vím, ale nechci. Takže i proto si myslím, že nemá smysl, abys po ní něco chtěl. Stejně ti napíše něco, jako že když k ní celej rok nepřijedu, nemá důvod cokoliv platit navíc."
„No a co když nám to moře nevyjde?"
„To nevadí. Najdem něco tady, třeba bysme mohli s králíkem vyrazit za tetou. K moři by stejně králík nemohl."
Ta Myška je fakt zlatá holka.
„Tak jo. Abyh nezapomněl. Volala Pavlína, udělala nám večeři."
„Hurá. Aspoň máme ušetřenou práci. Co to bude?"
„Halušky."
„A to mám za to, že se o tebe tak starám. Ach jo."
Zasmáli jsme se.
„Třeba to bude dobrý. Možná, že ty halušky, co byly doma kdysi, vůbec nebyly slovenský."
Bylo to dobrý. Bylo to vynikající. Oblizoval jsem se až za ušima a Myška taky neprotestovala. Pavlína byla šťastná, že nám chutnalo, ale měl jsem pocit, že není úplně ve své kůži. Udělali jsme si kafe a pak si spočinuli u nějakýho seriálu. Myška šla po svém, předpokládám na facebook, nebo tak něco. Byl skoro konec školního roku, hlavní písemky a známky už byly za náma, tak proč ne.
„Tak povídej," políbil jsem Pavlínu do vlasů a poslouchal.
„Bolo to hrozné, Jirko. Nenapadlo by ma, že to bude také."
Najednou jako by zestárla. Jo. Když s někým žijete patnáct let a výše, asi to prostě jednoduché být nemůže: „On ma prosil na kolenách, aby som to nerobila. Myslela som, že som už preňho odpísaná. Že už ma nechce."
„Před právníkem?"
„Áno. Asi som mu ublížila viac, jako som myslela."
Upil jsem kafe: „Chceš to všechno zrušit?"
„Nie."
Možná je dobře, že prostě odjede. Možná je to opravdu lepší, než kdyby tady v tom teď zůstala.
„A vydržíš to?"
„Doktor Staněk ma žiadal o to, aby som všetko zvážila.
Že mu do toho nič, ale že nás pozná toľko rokov..."
„Cos mu na to řekla?"
„Že mám jasno. A že späť nechcem."
„Domluvili jste se na něčem?"
„Že to všetko v prípade dohody zahájime až sa vrátim."
„To je ale půl roku, Pavlínko. Může se stát spousta věcí."
„Ja viem. Ale čo mám robiť?"
„Jestli ti do toho můžu mluvit..."
„Iste. Budem rada, keď mi poradíš," přivinula se ke mně jestě těsněji.
No to nevím. Zatím se ty moje rady snad ještě nesetkaly s úspěchem ani jednou.
„Měla bys zajít za právníkem, zkusím ti ještě domluvit toho svého, byl na něj docela spoleh. A měla bys v době, kdy budeš pryč, formálně dořešit rozdělení majetku. Pak můžeš po půl roce prostě už jen podat žádost o rozvod. Bezesporný, když bude Hořký souhlasit. A když ne, tak myslím, že to půjde i tak. Ale to důležité je spíš to... "
Pohlédla na mně těma svýma očima. Nejradši bych jí je políb.
„...jestli to opravdu chceš, Jestli třeba nechceš jen odpočinek a pak to zkusit znova."
„Nie. Viem úplně určite, že chce rozvod. Iba som si neuvedomila, že tým toľko ublížim. Myslela som, že už spolu nechceme byť. Obaja."
Milá Pavlínko. Kdybys věděla, co je chlap schopen udělat, když zjistí, že dostal kopačky. Někdy mu to dokonce i připomene, že tu ženskou chce. Většinou pozdě.
Napadlo mě, jestli bych to taky tak cítil, kdyby se Milena od začátku nechovala tak hrozně... hloupě. A nemyslím jen vůči mně, na to asi měla právo. Možná bych jí taky prosil na kolenou. Ještě, že to v mém případě prostě nešlo.
Domluvili jsme se, že Pavlínka zajde za právníkem a požádá o řešení majetkového vyrovnání. A já si vůbec neuměl představit, že příští týden už nebude. Zanořil jsem se jí mezi prsa a vdechoval vůni, která pro mne znamená ráj. Držela se mě jako klíště, objímala mně jako kdyby mě už nikdy nechtěla pustit.
„Jirko... netušila jsem, jak to bude těžký..." po tvářích jí stékaly dvě obrovské slzy.
To já taky, ne Pavlínko moje... to asi nikdo z nás.
ROMAN
Romane, moc hezky napsané.
ovšem ručníkový den taky neznám. Klikl jsem na vodkaz, dál do rubriky "aktuálně" a votamtud na fotky, ale hlavně videa!!!, na rajčeti. Když jsem viděl ty chudáky ušatý navlečený do postrojku na vodítku, jak je jejich "paničky" (pánečci tam nebyli, předpokládám, že podobnejch úchylů bude mezi chlapama vo malinko míň ) všemožně nutěj (třeba postrkáváním botou) ke skoku přes překážku, aniž by to zvíře vůbec pochopilo co a proč se po něm chce, spadla mi brada. Nojono, nemám smysl pro "agility", náš králik (králice) si teda bude dál hopkat po svym výběhu zcela nekoordinovaně a žrát trávu. Přijde sice vo spoustu zážitků, cenný kontakty a výměnu zkušeností s vorganizovanejma kolegama, ale mám pocit, že kdyby uměla mluvit a čumět na to video, že by mi k tomu řekla něco hodně králikovsky sprostýho. 
