Víkend měl být slunečný, klidný a hlavně jsem se na něj těšil. Ve čtvrtek jsme absolvovali skvělou věc - Richarda III. a na pátek jsem si vzal dovolenou. Byla to dobrá volba, zpátky do Hradce jsme přijeli až po půlnoci. Pocit, že se zítra nemusí vstávat, byl skvělej.
A divadlo taky - kdybych si měl vybrat od Shakespeara jedinou hru, byla by to právě tahle. Vždycky mě na ní fascinovaly dvě věci - jednak to, jak se z těch největších pomahačů „režimu", co se jim podařilo přežít, stali obratem největší hrdinové a odbojáři. A pak taky to, jak dalece to William psal jako propagační záležitost. Kdysi dávno jsem zaslechl pochybnosti o tom, jestli vůbec jako reálný autor žil, dokonce snad i to, že to byla žena.
Zrovna u Richarda mě pak napadlo, jestli celý Shakespeare nebyl vlastně něco jako volební plakát. Existuje pár informací, které Gloucestera popisují poněkud odlišně, takže mohl být klidně „vyjmut" z historie, aby o to víc vynikla dokonalost alžbětinské doby.
„To mi príde pritiahnuté za vlasy," reagovala Pavlína, a když jsem se od volantu po ní podíval, měla kolem svých nepřitažených vlasů takovou mini svatozář z nočních světel.
„Proč?"
„Keď to logicky zvážim, bolo by asi nemožné len tak pripísať Richardovi toľko zločinov. Myslím, že Shakespeare nepreháňal."
Myška spala vzadu, na silnici byl klid.
„Já jen tak fabuluju, baví mě to. V těhle věcech se to smí," usmál jsem se.
Pavlína mlčela.
„A po zkušenostech z poslední doby, v téhle republice, je možné všechno."
„Česi sa nepodobajú Angličanom."
„Mno, myslím, že to byl Kipling, komu se zrovna líbil český humor, právě proto, že je tomu ostrovnímu podobnej."
„Vy máte skvelý humor... niekedy až príliš."
Přemýšlel jsem.
„Pavlínko, ty bys chtěla zpátky na Slovensko?"
„Nie, ani za boha," zachmuřila se a vzápětí mě políbila na tvář.
„Mám pocit, že ti Češi moc nevyhovují. I když po těch letech tomu i rozumím."
„Ale nie. Ja mám Čechov rada. Len mi chýba u vás... niečo... "
„Jsme málo prounijní?" usmál jsem se.
„Možno aj tak by sa to dalo povedať. Ste veľmi... ako by som to povedala... "
„Prostě máme tu svojí kuličku, a víc nepotřebujem."
„Možno."
„Víš, já mám pocit, že bez toho bychom asi v tom srdci Evropy nepřežili. Nezapomeň, že o tyhle parcely byl vždycky velký zájem. A když to srovnám s třeba s Polákama, jsem rád, že se nám i díky tomu hodně věcí vyhnulo."
„Možno vám chýba trocha tej hrdosti."
„A vám ji zase přebývá. Někdy mě, ať už na vojně nebo na škole, napadalo, kam na ní vlastně chodíte. A kde se bere ta protičeská naštvanost. Ostatně, ono se to pak všechno projevilo."
„Neviem. Mňa veľmi mrzelo, keď sme sa rozpadli. Doma sme boli vždy Čechoslováci. Ale viem, že sme boli skôr výnimkou. Došlo mi to teda až po revolúcii, keď sa začali prejavovať tí národniarski primitívi."
Míjeli jsme Pardubice, za chvíli budeme doma.
„V pondělí dám Přemkovi tu zprávu. Chceš si to přečíst?"
„Áno. Jirko...," znělo to jako otázka.
„Poslouchám."
„Hovorila som včera s Jankom."
Aha. Takže ne s Jankou. Myslel jsem si to.
„To je ten spolužák z Holandska?"
„Áno. Vieš, chcela by som... "
„Povídej. Ať to máme za sebou, všiml jsem si, že mi něco chceš."
„Nevykladaj si to zle, prosím."
Mlčel jsem. Fakt mě zajímalo, co z toho nakonec vypadne.
„Dostala som ponuku. Môžem sa uchádzať o čosi ako stáž, na pol roka."
Cože? Ona mi říká, že se na půl roku vypaří?
„Počkej. Chceš říct, že půl roku nebudeš?"
„Skús ma chápať prosím."
„No to zkouším, ale vůbec mi to nejde."
„Jirko, prosím. Doma som skončila, potrebujem sa osamostatniť... keby som nastúpila na univerzitu, budeš mať problémy. Ja nechcem už škodit, ja chcem... naštartovať, chápeš? Ale tak, aby som nikomu nerobila zle."
„A myslíš, že když budeš půl roku pryč, že to mě udělá dobře?" neodolal jsem si ironicky šťouchnout.
„Daj mi prosím tú možnosť. Ja sa musím nájsť."
„Myslel jsem, že ses našla teď. U mě. U nás."
Do prdele práce, to snad není pravda.
Před rokem jsem skončil v Sokolově, a teď skončím tady.
Takže všechny ty řeči, láska, osudový vztah... na hovno to je.
„Jirko, nehnevaj sa prosím. Ja som ti vďačná za všetko..."
„Ty ses zbláznila. Takže jsi vlastně jen potřebovala vytáhnout od Hořkýho a teď už prostě tu volnost jen zužitkuješ."
„To není fér."
Oči ji zvlhly.
„To teda není."
„Jirko, miláčik. Ja mám konečne možnosť si dokázať, že som k niečomu. Že ešte môžem žiť tak, ako chcem. Že nečo viem, dokážem. Ešte chvíľu, a definitívne mi ujde vlak."
„Ale to je všechno jen o tobě přece. Já tě nechci zavírat do žádný klece. Naopak. Snažil jsem se, abys měla možnost... tohle všechno mít."
Na hovno to je, sakra.
„Víš, co jsi?"
„Jirko, prosím. Nehovor nič, čo by ťa mrzelo."
„Hlavně, že tebe nemrzí to, co mi říkáš teď. Jsi sebestřednej sobec, Pavlíno."
„Milujem ťa viac ako som kedykoľvek koho milovala... " teď už jí ty slzy tekly hodně. Herdek, copak na mě něco zkouší, nebo fakt nerozumí tomu, co dělá?
Už jsme byli v Hradci.
„To myslíš vážne že som sobec?"
„A ty to myslíš vážně?"
„Nechaj ma prosím vystúpiť u Granda."
Mlčel jsem. A zavezl ji ke Grandu.
Myška se asi vzbudila až před domem.
Aspoň dávala najevo, že ji překvapilo, že jsme sami.
„Pavlína přespí dneska v Grandu."
„Vy jste se pohádali?" řekla trochu otráveně a možná taky trochu s obavou, nevím.
„Asi jo."
„Tati, nepřehnal jsi něco?"
„Já?"
Samozřejmě, že já. Ode mě se očekává celej život, že budu plný lásky a tolerance přece.
„Pavlína chce jít dělat do Holandska."
„Ale to je skvělý ne? Vždyť jste to tak chtěli."
„Jenže ona tam chce jít sama. Sama na sebe. K nějakému spolužákovi."
„A ty jí nevěříš?"
„O to přece vůbec nejde."
„A o co? Že si něco našla sama? To jsi přece chtěl i po mámě, aby byla schopná se uživit."
„Myško, tomu nerozumíš."
„Ani nechci. Ono se ti dá totiž rozumět někdy docela těžko."
Aha. Takže já jsem ten blbej zase.
„Víš co? Dej si sprchu, zuby a plav do postele. Už mě štvete obě."
„Ty si dej sprchu. Místo, abys ji ocenil, tak ji vyženeš."
„Já nikoho nevyháněl. Odešla sama."
Myška si sbalila věci a zmizela v koupelně.
Tohle přece není možný. Copak je to normální, aby se Pavlína jen tak sbalila a zmizela k nějakýmu chlapovi do Amsterdamu? Tohle fakt musím taky chápat?
Zazvonil telefon. Pavlína.
Chvíli jsem přemýšlel, jestli ho mám vůbec vzít.
„Ano?"
„Jirko, prosím.. ja viem, že to vyzerá zle. Ale ver mi prosím, že o teba strasne moc stojím. Daj nám toho pol roka, veď aj ty potrebuješ čas a priestor. Nemôžeme žiť všetci traja vo dvaplusdvojke, musíme predsa... "
„Aha, tak už je to tady. Šest pokojů a vířivka prostě chybí."
„Tak toto počúvať nemusím. Myslela som, že ma miluješ. Ale ty len... hľadáš novú Milenu. A to ja nebudem."
„Pavlíno!"
„Ak chceš, porozpráváme se zajtra. A ja ťa veľmi prosím... premýšlaj o nás, nie o sebe."
Otevřel jsem si víno a koukal do tmy. Venku se začal zvedat vítr, asi ani to počasí nevydrží. Takže celej ten rok vlastně neměl žádnej smysl.
Co to kecám. Myška má svoji školu, skvělé výsledky. Já mám svoji práci, udělali jsme všechno pro to, abychom zachránili firmu i to, co nám Milena zanechala - dluhy, průšvihy. Možná se opravdu lituju.
A možná má Pavlínka pravdu. S Přemkem stejně jinou možnost nemám. Udělala vlastně něco, co bych já asi neudělal.
A kdybych udělal, mrzelo by mě to.
Ráno jsem zavolal Pavlíně ještě dřív, než se Myška vzbudila. „Omlouvám se, lásko moje."
„Dobré ráno, miláčik."
„Můžem se sejít? Chtěl bych s tebou mluvit."
„To budem veľmi rada. A vieš čo?"
„Nevím."
„Chýbal si mi. Nikdy by ma nenapadlo, že mi po tom všetkom budeš hneď prvý večer tak chýbať."
„To bude tím, že ti nikdo nepodrbal záda před spaním. Hm .. nebo jo?"
„Jirko."
„Já vím, hloupý."
„Môžeme zájsť na raňajky, chceš?"
„Chci."
„Milujem ťa."
Čekal jsem v recepci, naproti mně seděla u vchodu na hotelový dvorek spokojená rodinka. Dva malí kluci, skoro jako Petr s Pavlem kdysi. Záviděl jsem jim. A byl jsem rád, že když jsem tohle měl, užíval jsem si to. Závist je oproti lítosti přece jen lepší.
„Koukej brácho, holub," pravil ten menší.
„Bacha, ať tě neuštkne," poučil ho starší rozumbrada a malému se rozšířily oči.
„Holub může uštkout?" otočil se na mně.
No a je to zase na mně. Mám teď srazit autoritu staršího bráchy?
„Normálně ne," povídám a přemýšlím, jak z toho ven.
„Ale kdyby začal syčet, tak bacha."
Naskytl se mi krásnej pohled.
Dva malí kluci, sedí na bobku a proti nim holub. Vzájemně se pozorují a čekají.
„Nesyčí," porušil nakonec ticho ten menší a přestal ho nějakej holub zajímat. Ten poskočil, zamával křídlama a odletěl.
Teď čekala snídaně mně.
ROMAN
ježiš, já se na týhle kundlančí telenovele začínám stávat závislou. Po dvou dnech otevřu kudlanku, kouknu že se objevil nový díl a kliknu první na ní...dobře mi tak.
Vývoj dobrej
Jestlipak se Pavlína do měsíce z Holandska vrátí, neb zjistí, že Janko vyžaduje za dobré místo erotické protislužby? 
Jak velký byt je dva plus dva? Pokoj, ložnice, obývák, kuchyň? .. ani k překlepu ne. Ale díky za reakce a přeji hezký den A myslím si, že i do 2 plus 1 se čtyři lidi s trochou dobré vůle vejdou.
Mně to rozhodování na rozdíl od Milene nefér nepřijde. Z toho, že je zamilovaná a týden v nouzí někde přespávala, přece neplynou závazky nechat si schvalovat další život.
Bude představovat vzor probuzených majetnických pudů, podpořených prázným pytlíkem a plným žaludkem ...
K čemu je mu taková žena, která si bude dělat co chce? K ničemu.
Proč asi šel do problematických bojů o ni, proč ji vyrval Hořkýmu? Proto, aby mu obratem frnkla do Holandska...
Ona tím řekla: "Nezajímáš mě. Zajímám se jen já sama." A řekla mu to zjevně v době, kdy on ji dost potřebuje. Potřebuje vedle sebe citovou oporu.
Nevím. Nepochopím to.
Buď ona cítí závazek(citový, jiný ne) a zjevně ho tímto pošlape nebo závazek necítí, pak ať si dělá, co chce, ale on by byl blázen, kdyby si během toho půl roku nenašel jinou, která si nebude dělat, co chce, ale přece jen mu dá taky najevo(nejen řečmi), že o něj stojí.
On ji vyrval Hořkýmu? Jako jak, praštil ji kyjem po kebuli a odvlekl za pačesy do svého doupěte? To asi těžko, že. Jestli se mi to správně vybavuje, tak od Hořkýho odešla Pavlína sama a při vystěhovávání jejích věcí, když došlo na lámání chleba, tak ji tam nechal, ať si to s manželem vyřídí sama...takže leda snad jak se s Hořkým popral u tchána v hospodě:-) Ale tak to bylo proto, že se blbě před Hořkým prokecl, že mu obšťastňuje manželku a ten ho za to zmlátil, ale to bych zase neformulovala jako že se Jirka "rozhodl jít do problematických bojů o ni.":-)
Půl roku není celej život, ale moc záleží na tom, v jaké fázi ten půl rok je (a nebude-li to každý druhý půlrok).
On ji vyrval Hořkýmu tím, že jí dal příležitost přejít do jiného zázemí (citového chceme-li se odprostit od nějakého materiálového pojetí), bez čehož by se to nestalo. Tzn. neřekl jí buď s Hořkým, ale řekl jí buď se mnou, chci Tě, chci s Tebou žít a dostatečně dlouho a důsledně působil na její city, až se do něj zamilovala (to bylo vzájemné, ale to na věci nic nemění. Pokud on by byl toho času s tou svojí Milenou, taky by se dalo říct, že jí ho vyrvala a přitom by se ani nepotkaly). Následující odchod od Hořkého není už nijak nutné fyzicky vybojovávat.
Je dobrý posoudit, jestli tím, že půjdu na půl roku do Holandska někomu neubližuju (v kontextu situace a jeho rozpoložení). Pokud ne a ukáže se, že Jirka to ízy zvládá a je mu šumák, zda je Pavlína u něj nebo v Holandsku u Janka, tak ok. On tak ale teda určitě nevypadal. On by stačil třeba nějaký půlrok-rok intenzivního společného budování vztahu, ošahali by si, že se na sebe můžou spolehnout a půlroční výlet do Holandska by mohl vypadat úplně jinak.
Chápu, že právě proto, čím prošel, je citově trochu vyprahlej a křehkej, a tak to odloučení bude hůř prožívat, v obavách. Měl by na to nahlédnout právě skrz to, čím prošel. Že ten vztah s Pavlínou a sestěhování se do jeho bytu hned potom, co odešla od Hořkého, je trochu narychlo a že takový půlrok v Holandsku, čistě pracovní, jim poskytne čas, co jim scházel. Že trochu zpomalí a to nebude na škodu, to je vlastně šance pro oba. Pavlína potřebuje mezičas, nejít z bydlení ve vile s manželem hned do bytu s milencem. No a když k tomu přidáme profesionální rozvoj, pracovní zkušenosti a příležitosti, současné možnosti komunikace (mobily, skype...) - tak podle mne není k řešení nic jiného než kde se ubytuje Jirka, až pojede Pavlínu navštívit :-)
Takový půlrok na dálku může být velice romantický a vztah posilující. Není na škodu překonat společně "překážku", na začátek jednu maličkou.
Uznávám, dívm se na to optikou svého vztahu, když jsme spolu byli asi rok, naskytla se mi šance na stáž v USA, ze které nakonec sešlo. Ale jediné, co jsme řešili, byly praktické záležitosti. Fakt je, že můj partner nebyl tak zraněnej jako Jirka.
Mimochodem, já jsem si v mládí podobně idiotským postojem, jakej předved Jirka, zničil vztah, kterej by, narozdíl vod mýho následnýho manželství, zcela jistě vydržel. Takže tak.
. Ale jinak ok. Časem se ti ty náklady rozrostou (ubytování, jídla, co jí vím ještě) .. mno a pak když padáš časově na hubu, protože sotva stíháš řešit různé resty, tak ten víkend měsíčně je docela náročnej i na čas. Ale tonejsou výmluvy, to to fakt musí být hodně našlapaný 
Tohle Krakonošovo moudro mi přijde už fakt trošku přitažený za vlasy.
Když mi bylo 22 a měl jsem svoje široký a zranitelný srdce ještě pevný, klidně jsem si odjel do Améru na 6 a partnerce jsem všemi deseti doporučil Anglii, když o to tehdá stála. I tak ty komplikace z dlouhýho odloučení byly a ne, že ne.
Teď jsem ve zcela jiný situaci... Srdíčko mám rozbombardovaný na hadry a mám absolutně plný zuby toho být sám nebo furt po někom loudit, aby byl se mnou. Potřebuju momentálně hýčkat, pozornost, pocity, že jsem milovanej (ne teda, že bych byl typ, kterej to jinak potřebuje málo
, ale aktuálně je to ještě vo malinko horší). Udělat mi v tuhle chvíli holka tenhle veletoč s Holandskem, řeknu jí, že ok a zase se stáhnu zpět do svý ulity.
Na druhou stranu nemusí trvat dlouho (jak říkám, půlrok-rok intenzivní pohody) a takový Holandsko jí doporučím všemi deseti a ještě ji tam vodvezu. Záleží prostě na situaci.
Nevím, jestli má Jirka blíž k mýmu dnešnímu rozpoložení nebo k mýmu ve 22 nebo je to úplně jinak, ale zdá se mi, že spíš je trochu rozbitej.
"...zůstane v domácnosti, či někde vezme něco hluboce pod její kvalifikací, po večerech bude čekat na chlapa, co má v práci tunu restů (a dělá i o víkendech)..." a přitom na něj bude přirozeně milá a bude na ní vidět, že to tak chce a je to pro ni mnohem lepší než v Hořkého vířivce a vůbec si takhle nebude připadat osamocená. Má totiž skvělýho chlapa, kterej ji miluje a v době, kdy jsou spolu v ní produkuje hormony štěstí, což Hořký už drahnou dobu nedělal (to by měl pro ni být ten motor).
Už se budu asi opakovat, ale po nějakým tom čase týhle citový pohody, se neutěšená vztahová situace stabilizuje, takže začne být čas na její kariéru.
Mám prostě pocit, že ten vztah by měl být v danou chvíli přednější než její kariéra. Myslím, že pokud taková Pavlína není, bude jim to s Jirkou skřípat, protože mu nedá to, co on teď potřebuje.
Být na Jirkově místě, raději bych brala pro Pavlínu to Holandsko, než být v práci za svini (resp. v tomto případě za párek sviní)
A poněkud mi to připomíná scénku z reálného života pár let tomu nazad: chci jít po mateřský do práce - špatně. Chci po 3 letech z práce odejít - špatně. Nastoupím po 5 měsících v domáctnosti do práce
Má totiž skvělýho chlapa, kterej ji miluje a v době, kdy jsou spolu v ní produkuje hormony štěstí
To je o úhlu pohledu. Například já bych zdrhala, seč by mi síly stačily, zvláště po scénce v automobilu
irka totiž měl šanci tomu kolegovi, co ho žádal o doporučení na férovku říct- hele, nezlob se, ten druhý kandidát je moje přítelkyně, poprosil jsem paní coužnevímjaksejmenuje, jestli by se pro ní něco nenašlo a nevěděl jsem, že to bude zrovna tohle místo...takže se nezlob, ale jistě pochopíš, když se do toho nebudu míchat a nechám to rozhodnout někoho, kdo není ve střetu zájmů. Sice by byl asi Přemek naštvanej, ale nebyl by to od Jirky podraz. Jenže von mu to neřek, naopak mu slíbil, že ho podpoří (což věděl, že neudělá
Dost přesný
Je úplně jedno, jestli v době, kdy on je v práci bude v Tescu nebo se starat o dítě nebo v práci na Univerzitě.
Podstatný je, aby se večer potkali, ona ho objala a říkala mu, jak moc jí chyběl a jak se už těšila, že ho obejme a že by tyhle chvíle nevyměnila za nic na světě. A nezlobte se, tohle klidně takhle můžu mít celej život a hledám přesně tohle. A jestli mi to po nějakým čase vyprchá bude mi to líto a začne mi v tom vztahu něco chybět.
Na cokoli jinýho jsou zde instituce, kamarádi a jiné realizace. Na tohle ne.
Pavlína zůstane doma a po večerech se budou s Jirkou radostně objímat...necháme se překvapit:-)A mějte se tu krásně, odcházím na pískoviště plácat bábovičky.
No uvidíme, co se z toho vyvine dále.
Je úplně jedno, jestli v době, kdy on je v práci bude v Tescu nebo se starat o dítě nebo v práci na Univerzitě.
Podstatný je, aby se večer potkali, ona ho objala a říkala mu, jak moc jí chyběl a jak se už těšila, že ho obejme a že by tyhle chvíle nevyměnila za nic na světě. A nezlobte se, tohle klidně takhle můžu mít celej život a hledám přesně tohle. A jestli mi to po nějakým čase vyprchá bude mi to líto a začne mi v tom vztahu něco chybět.
Věřím, že bys to tak chtěl. Jenže tak vztahy prostě nefungujou. Tím tak myslím to, že se jeden ochotně vzdá něčeho, co pravděpodobně ovlivní jeho budoucnost a že se to na vztahu nijak neodrazí.
Jako zkušený chlap Jirka ví, že žena typu Pavlíny nebude spokojená v kolektivu účtárny výrobního družstva invalidů. Pokud se Pavlína Holandska "vzdá" kvůli vztahu s Jirkou, bude jednak uvažovat o tom, čím se bude živit a jestli bude do důchodu, zatínat někde zuby. A taky bude uvažovat o tom, že už teď se musí něčeho vzdát, kvůli tomu, aby pofoukávala Jiříkovi bebí, a kolikrát ještě.. Za rok dva, až bude v pátek kvůli účetní závěrce v práci přesčas, ji napadne co mohla kdyby... a jestli on ten Jirka není trošku slaboch a manipulátor atd. atd.
Největší neplechu lidem v hlavě nedělají neúspěšně vyzkoušené věci, ale pocity promarněných příležitostí. A taková frustrovaná 50ka nebude svého 55letého Jirku večer co večer ňuňat.
Moudrý muž Jirka naopak ví, že současným půlrokem v Holandsku může krásně ovlivnit příští půlstoletí s Pavlínou:-)
Jak jsem psala, chápu, že Jirka je citově zkříslej a zkřehlej, a proto reagoval jak reagoval. Ale až si to promyslí a probere s ní, měl by uznat, že pokud jejich vztah má smysl, tak ho půlrok pracovního pobytu v Holandsku nezničí, naopak je oba posílí vědomí, že to zvládli. Pokud vztah smysl nemá, šel by do kopru taky, jen později.
Taky jsem si všimla, že autorovi nejlíp "rozumí" dexx, že by to bylo tím, že mají stejné povolání??
Jinak to vidím jako bb, jenže zkuste psát "nekonečnej" seriál co má lidi bavit a nenechat dělat hrdiny občas vývrtky
Blbý je že
- rozumnýho pohledu není člověk vždy schopen
- rozumnýho chování má dost v "životě s jinejma lidma" a s partnerem by rád zapojil i ten cit. Ale jako uznávám, že citem je to mnohem víc lavírování na hraně, kdežto rozumově vedený život bude stabilní. Jen jestli to stojí za to....
